"Musím čůrat," ušklíbla se. "Chichi, jak typické, tak já ti někde zastavím." Po chvilce brzdil a zajel
ze silnice na překrásně vysečenou trávu u rybníka.
"Jú, tady jsem ještě nečůrala." rozesmála se. Pěkně si to tady označí, aby všichni věděli.
Auto zastavil poněkud křivě, ale ona byla zvyklá otevřít si přední i zadní dveře a vykonat potřebu schovaná. Schovaná? Jeho oči ji propichovaly, když uslyšel proud. Dlouho seděla přičaplá a on se začal smát.
"Kolik toho v sobě vždycky máš?"
"Necmrndám, když už..., tak ať to stojí za to." uculila se. Když se otřela, mohl jeho zrak pozorovat chlupaté chmýří, které už víc než týden neviděl. Hmmm, začalo ho brnět v podbřišku.
"Počkej, zůstaň tak chvilku." zadržel ji, když si chtěla natáhnout kalhotky.
Dívala se na něj tak provokativně. Ten pohled znal, když v sobě měla dvě deci, ale dnes... Že by?!
"Máme ještě přes půl hodiny," podíval se na hodinky a mrknul. Zasmála se a svlékla tričko.
"Ještě," podpořil ji. Stáhla ramínka podprsenky.
"Ještě."
"Ne, co když někdo půjde."
"Na to nemysli, tady nikdo nechodí." Nevěřila mu, otočila se, ale nikde nikdo. Svlékla se do půl těla.
"Máme tu deku," řekla.
Vyletěl z auta, jako když vystřelí a už rozprostíral jejich deku vedle auta.
***
"Počkej," kňučela. "Tlačí mě tady nějaký hrbol." šoupl ji kousek stranou. Vzrušující, milovat se u rybníka, kde by je mohl někdo vidět. Ta představa ho rajcovala ještě víc.
"Á, á á," nějaký zvuk.
"Slyšels to?" zvedla se náhle. "Co to bylo?"
"Nic, nemysli na to. Soustřeď se." sakra, málem mu klesl. Byla by velká škoda nevyužít téhle situace.
"Au, něco mě štíplo." posunula se stranou a přerušila mu tím jeho úhel.
"Pojď radši nahoru." otočil ji na sebe, ale ona se začala rozhlížet, jako by čekala červenou Karkulku.
"Kam koukáš?" ptal se podrážděně.
"Já nevím, jsem nervózní, jestli někdo nejde."
"Nikdo nejde," přitáhl si ji k sobě. Po další chvíli se začala nadzvedávat.
"Co zas?" zasmál se.
"Bolí mě tady kolena, špatně dosáhnu a dostávám křeče do kyčle." oba se smáli a zapomněli, že to měla být erotická chvíle.
"Vstaneme, opřeš se o kapotu." dostal skvělý nápad, Ale už jim to moc nešlo. Oba se chichotali a měli z toho spíš jundu.
Když už se konečně uvolnili a našli ten správný způsob, měla pocit, že něco zaslechla.
Zvedla hlavu, ale on ji natlačil zpět na plech a pokračoval.
"Počkej," chtěla ho odstrčit, on ale držel. Začala se té jejich válce smát.
"Někdo tady mluví."
"Drž, už to bude." soustředil se, ale smích ho rušil. Vyprsknul smíchy a sklonil se k jejím zádům. Myslel na nejsprostší věci, které kdy viděl, jen aby nezklamal.
Ještě chvíli držela, ale potom zaslechla něčí hlas.
"... pytláci..."
"Někdo tu fakt je." Žertovně ho odstrčila. Oba stáli nazí u motoru vozu a řechtali se. Touha zmizela, alespoň se políbili a přitiskli se k sobě.
V ten okamžik se objevili dva muži.
"Nekradou tu ryby, voni tu šukají." muži vybuchli smíchy.
Teď už se smáli i ona a on. Klesli k zemi a ona rychle hmatala po dece, aby se mohla zabalit. Muži, ale nedošli až k nim, otočili se a plácáním o ramena a občasným otočením se... co kdyby ji uviděli... odcházeli pryč.
Zůstali sami. Koukl na hodinky, "teď už máme jen pár minut." Pohladila kleslý úd a zavrtěla hlavou.
"Jedeme," rozhodli se.
***
"Jé, tady to známe." vykřikla pokaždé, když míjeli ‘jejich’ rybník.
"Ano, tady se ryby nekradou." prohlásil on a oba se vždy hlasitě smáli, aniž by ostatní spolujezdci věděli proč.
***
