Začali jsme velmi brzy. V březnu už jsme trandili. Nemohli jsme "dospat", až nastane to pravé ořechové počasí. A pak...
První zkouška. První jarní den. Nabaleni do teplého motorkářského. Ten zvuk při prvním nastartování, jak zazpívala, byl hlučný. Všichni jsme se pře zimu těšili, až ji poprvé nakopnem! Stálo to za to! Studený vzduch profukující občas do helmy byl tak očistný.
***
Náš věrný kamarád nás pozval na sraz do Velkého Meziříčí. Proč ne, máme tam Irenu a Mirka...
Počasí přálo, lidé se usmívali. Jídlo a pití bylo výborné. Nálada jakbysmet.
***
Naše cesty napříč republikou byly i mokré. Ano, dvakrát za sebou se nám stalo, že jsme promokli na kost. Ale co motorkář nevydrží, že? Kvůli počasí jsme museli přenocovat v Třeboni v jednom krásném a útulném hotýlku s příjemnou obsluhou a vínem.
***
Na srazy moc nejsme, ale vynechat sraz Diavelů, kterých je v Česku poskromnu, jsme nemohli. Tedy ten první v červnu v Humpolci. V záři už měl můj muž jinou, úplně novou milenku, které propadl a diavelka chudák musela počkat.
***
Motorkáři jsou banda. Ale! Jsou milí a mezi sebou ohleduplní. Možná trochu jako blogeři ;)
***
Jet na motorce je jako když letíte životem. Protože sedíte výš (tedy alespoň já) vidíte i za zdi, které jsou vám jinak zcela zakázány. Miluju dívat se lidem přes jejich vysoké zátarasy a kochat se krásami tajemných míst.
My už letos společně moc kilometrů nenajezdíme, ale vám všem ostatním, kteří ještě využijete poslední sluneční dny přeju hodně štěstí a klidu na silnicích.
PS: Když vás předjíždí motorkář a vykopne pravou nožičkou, je to projev díků.
Krásný západ motorkářského roku přeju a příští rok slunce a čisté silnice.
Dnes 6.10.2018 zdravím všechny do Brna!
