Prý moje články nenapojují, a tak to musím napravit. (1/2) sobotní...

Dcera pravidelně čte vše, co vyplodím. Ale od té doby, co randí, tak nějak nemá čas.                                                                         Tuhle mi ale poslala pár vět na opravu. Opět začala číst. Ona má ráda Luciuse a vše o něm. Po kom to dítě asi je. Našla mezírku mezi příběhy.

V říjnu jsem napsala o letním příběhu, ve kterém jsem zapomněla na Luciuse. Co se stalo?

Když zasáhnou zezhora... (četli jste?)

A dcera na mě vyrukovala s otázkou, jak je možné, že zase randím s Luciusem, když jsem...  Musíte si to přečíst, jinak nic nepochopíte.

Nemohla jsem za to, chápejte zasáhli z výšin a to se nedá nic dělat. Nebo ano?

***

Tenhle čtvrteční večer se stal nedlouho po vydání blogu o bezcitném střelci, který to s se mnou prý myslel dobře. 

Byla tma a venku sychravo, podzim vládl plnou silou a já schoulená pod dekou, koukala na pohádky. Děj filmu jsem moc nevnímala, spíše jsem přemýšlela o jiných divných věcech. 

Bylo zvláštní, že z ničeho nic zmizela zamilovanost, která se objevila tak náhle a nečekaně. Jakoby někdo mávl kouzelným proutkem, přesně tak, jak přišla, bleskurychle zase odešla.

Upila jsem z horkého čaje a při dalším přivonění jsem ucítila... Hm... Co to bylo? Taková zvláštní vůně. Očichala jsem čaj, ale ten voněl po jahodách a lesním ovoci.

Tohle byl jiný odér, jakoby známý, jen jsem ho nedokázala identifikovat. Taková tajemná a zakázaná, vzrušující vůně... Můj mozek přepl do módu vzpomínání a šrotoval, ale nemohla jsem si vzpomenout.

Začala jsem šlukovat ten pach, hledala jsem po celém obýváku. Stopa vedla do sklepa. Srdce mi bušilo strachy a napětím, ale i zvláštním pocitem, že se nemusím ničeho bát, že je všechno v pořádku.  

Dole v prádelně jsem uslyšela podivný zvuk. Jako lusknutí. Světlo nesvítilo, cvakla jsem svítilnu v mobilu a rozkoukávala se po místnosti. U mrazáku, v koutě, kde stojí plynová bomba, jsem ucítila pohyb.

"Haló...?" Zkusila jsem to, člověk nikdy neví, třeba někdo odpoví. Ale chci, aby někdo odpověděl? Spíš ne, blesklo mi hlavou.

Ta omamná vůně se tu vznášela a já se nemohla rozpomenout. Ale znala jsem ji. 

DUP! Jako by kůň kopl o dlažbu. 

Lusk?

Kopyto?

A ta pekelná vůně?

Rozesmála jsem se. Kousky té skládanky se složily, vše do sebe zapadlo a já procitla.

"Luciusku?" To už jsem oči kulila a snažila se ho najít.

"Bohunko." Vyšel z poza rohu a táhl za sebou těžké břemeno.

"Bože... Kde jsem tě ztratila? Co se stalo, že jsem na tebe zapomněla?" S očima v slzách jsem mu hned skočila do náruče. Ta těžká věc žuchla na zem.

Ach! ten krásný mačkací pocit. Tolik dní jsem něco hledala a nemohla to najít, nebyla jsem ve své kůži. V tom objetí jsem pochopila, co mi chybělo. ON!

"Dáme masíčko? Na shledanou?!" Kopl do velkého pytle u nohou. 

"Copak si mi přinesl?" Byl tak tajemný a to mě na něm přitahovalo (i dnes, samozřejmě).

"Ale...," zvedl levé obočí, "rozhodl jsem se, že už nebudeš zamilovaná... Zařídil jsem to." Můj pohled asi napověděl, že netuším, o čem je řeč.

"Ztratila ses, protože ses zamilovala, pamatuješ? Amor tě trefil, ten hajzl bílej. Nechtěl jsem tě vyděsit, tak jsem se ti radši vyhýbal."

Ano, vzpomněla jsem si. "Tehdy v té staré polorozpadlé vodárně..."

"Jo, ta vodárna vzala za své. Byl to lítý boj..."

Píp píp píp... Sklonil důležitě hlavu k pasu a mačkal malý přístroj. 

Pager? To jsou mi vymoženosti, pekelník na zavolání.

"Krucifix!" Zaklel. "Musím si odskočit, ale až se vrátím, rozdělám ohýnek a upečeme si tu ňamku." 

"Umíš stahovat králíka?" Hodil okem k pytli.

"Jasně. Jednou jsem kuchala i srnku..."

"To je fajn. Pověsím ti ho a ty ho stáhni. Přinesu k tomu něco pikantního."

"Ty mi k tomu budeš chutnat nejvíc. Už nic dalšího nepotřebuju." Přimáčkla jsem se ještě těsněji.

"A co něco na zapití?" Mrkla jsem.

Sáhl do pytle a vytáhl nějaké zvíře, ale mělo peří, něco jako veliká labuť? 

"Tohle chce oškubat, Lu, věř mi, napařit a škubat..." snaha byla marná.

"Zbytečná práce, masa je tam dost a kůže nebude k jídlu. Stáhni to celé, hned jsem tu."

Rychlá pusa...

Lusk! a byl pryč...

***

Jak jsem se s tím poprala, si přečtete příště, neboť jsem právě včera četla doporučení "Jak psát dobrý blog" a tam stálo, že se to nemá s délkou přehánět.

Takže sorry, ale pokračování zítra.

***

Tahle je hmmmm............  (z X-MEN)