Přijdeš mi zase ostříhat vlasy? Už to nutně potřebuju. (erotické?)

Chodila pravidelně jednou za měsíc. Už na ni čekal a těšil se na její společnost. Seznamte se: Ona - Jana, pětatřicet... On - Jarda, vozíčkář, pětapade. Jeho pečovatelka, jeho společnice na jeden pátek v měsíci. 

***

Dnes už jí to řekne. Snad se neurazí. Zatím se jejich hovory točily kolem jeho úrazu a kolem rozvodu, kolem samoty, kterou zažívá. Vždy naslouchala a chápavě radila. On ale potřeboval víc, než je ostříhat.

"Jani, něco bych potřeboval," otočil se k ní s křeslem.

"Samozřejmě," kývla a dál drhla sporák.

"Jste perfektní kadeřnice, manikérka i kuchařka, jsem rád, že mne navštěvujete. Ani nevíte, jak jsem si oddychl, když Vás vyměnili za tu babu protivnou." Oba se zasmáli. I jí s ním bylo hezky. Krásně vyprávěl a byl milý a docela i hezký.

Zdráhal se, vyslovit to nahlas. Zvedla povzbudivě obočí a usmála se.

Nevyslovil to...

Tlačila invalidní vozík do koupelny, kde ho jednou za měsíc stříhala strojkem. Přehodila přes něj plášť, aby ho vlasy neštípaly. Stále váhal.

Strojek se roztřásl a zabručel. Naučeně jako profík jezdila Jardovi po hlavě. Nejdřív větší nástavec, pak přehodila na menší a zkrátila mu i vousy. Pečlivě ometla ostříhánky a odvezla Jardu z koupelny. Postavila vodu na kafe. Jejich rituál. Než zamete a uklidí, bude voda uvařená. Měli vyzkoušeno.

"Tak, copak jste to po mě chtěl, Jaroušku?" Usrkla horké kafe. 

"Nevím, kudy do toho, nerad bych vás nějak urazil." Radši popadl hrnek a spálil si jazyk. 

"Ještě něco potřebujete?" Zvědavě se vyptávala. Káva pomalu stydla a on se bál vyslovit.

"Víte, já jsem už šest let na vozíku." Odhodlal se.

"Ano, chcete mi povědět ještě něco o té nehodě?"

"Ne, já jen, že jsem byl před tou bouračkou velký milovník žen a ..." Nadechl se, že bude pokračovat. Jana se však trochu vyděšeně, snad nevěřícně podívala hluboko do jeho černých očí, hodila do sebe poslední lok kafe a vypadla.

Jarda zůstal sám, zahanben svou touhou, pouze se svým pocitem studu. Teď to posral! Sakra, proč s tím začínal? Jsem kretén, nadával si.

***

Byl pátek. Celou noc se převaloval a nemohl spát. Ráno by měla přijít Jana. Doufal, že přijde. To, co jí řekl minule, by stačilo na to, aby už nikdy nevkročila do jeho bytu. Klidně si mohla myslet, že je úchyl. Ale když on tak dlouho neviděl nahou ženu. V televizi... jasně, ale živou, nahou ženu, už si ani neumí představit. Už mu ani nestál, ale choutky měl stále. Dřív nenechal jedinou sukni na pokoji.

Strčil ho i do té staré uklízečky v práci, ano byl sice opilý jako zákon káže, ale i ona mu chutnala. Její boubelaté tělo se umělo kroutit. Nebo Hanička, sekretářka pana ředitele... s ní to byl cirkus!

A teď šest let nic. Kurva! Žena mu utekla, nesnesla vedle sebe krypla...

Zařinčel zvonek a on se zachvěl. Když otevřel, stála tam. Jana! 

"Tak jsem tady." Řekla, jako by se nechumelilo a vešla. Následoval ji. Její zcela běžná návštěva. Nedala najevo ani ň. Uvařila, nandala do mrazáku, poklidila. Pak zašla do koupelny a připravila strojek. Normálka. 

Ani jeden se k té nepříjemnosti nevracel. Byl jí vděčen, že se neurazila a opět přišla. Zvykl si na ní. Na její vůni, na její smích, švitoření. Byla roztomilá, když se rozčílila nad malou mzdou a pitomcem vedoucím.  

Dotlačila ho na místo a vytáhla plášť na stříhání. Jenže... Tenhle plášť byl trochu jiný. Nebyla to taková ta pláštěnka, ale tohle byl spíš oblek. Měl rukávy! Tajemně se usmála a oblékla Jardu. Nechápal.

"Abyste se mohl dotýkat, hm?" Začervenala se a pomalu se začala svlékat. Jarda nevěřil vlastním očím. Rozepínala jeden knoflík u halenky za druhým a odhalila nádhernou krajkovou podprsenku velikosti D. Nádhera! 

Cítil se jako malé děcko na pouti.

Ne, jako panic, když vidí poprvé ženu.

Ne, jako Jarda na vozíku, co šest let neviděl nahotu ženy. 

Ústa otevřená ve spokojeném úsměvu, ruce se roztřásly. Jana zapnula přístroj a začala popocházet kolem něj. Jeho mozek byl vzrušený a kdyby se mu mohl postavit... 

Ona se smála a jezdila mu strojkem po hlavině. Otáčel se za jejím tělem, nestačil mu pohled do zrcadla, chtěl ji vidět na živo. 

"Nekruťte se mi, nebo to nikdy neostříhám." Koketovala. Vzadu bylo hotovo a tak přistoupila zpředu a narazila mu svá prsa přímo před obličej. Strojek vrčel, vlasy padaly na zem.

"Smím?" Zeptal se, když už to nemohl vydržel. Jen kývla.

Ruce vyjely jako blesk a stáhly ramínka dolů. Těžká prsa se zhoupla a on polkl. Ještě kousek a vypadnou bradavky. Ale Jana držela ruce vysoko, aby dosáhla a taky trochu schválně. :)

Když viděla jeho smutek, otočila se k umyvadlu (zády k Jardovi), aby očistila strojek, který se jí zdál nějak pomalý. Zřejmě zanesený vlasy.

Jarda se díval na háčky na zádech. Hypnotizoval je. Neodvážil se.

"Ehm, ehm, na co ještě čekáte, vy troubo..." zašeptala a couvla až k němu. Jardovi se zatajil dech. Odháknul podprsenku a ta váha předu krásně klesla do správné pozice. Jana už měla vyčištěno :) a tak se otočila.

"PÁNI!!!" Infarkt! Mrtvice! Štěstí! Nádhera! To není možné.

Přímo před obličejem se houpala dvě překrásná ňadra. Musel uznat, že v životě už viděl ledasco, ale o tomhle se mu ani nezdálo. Zabořil do té krásy nos a zhluboka dýchal. Ruce radši nechal v klidu, jen obličej si koupal v té rozkoši. Mazlil se s tím pokladem a Jana stála a držela. Pak mu rukou jemně začala smetat ostříhánky z hlavy.  

***

Při pití kávy se neustále ošívala, ty vlásky jí svědily pod halenkou. Vlastně ji svědil celý trup. Jarda tupě zíral do blba a usrkával kávu. Vůbec nejedl buchtu, kterou mu přinesla, jen civěl někam z okna. 

Jana se usmívala, byl tak roztomilý. No a co, tak jednomu chlapovi udělala radost. Nic se nestalo a on na to bude vzpomínat celý měsíc. Rozhodně to bude dlouhý měsíc. Už i ona se těšila, na jeho natěšený výraz.

Dnes si nevyprávěli, jen tiše seděli zahloubáni každý do svých myšlenek.

Jana odešla a Jarda ještě dál přehrával scénu z koupelny. Vracel svůj nahraný film v hlavě zpět na začátek a znovu a znovu si pouštěl tu hebkost, která ho hladila po tváři. 

******************

Ten měl ale štěstí, úplně mu závidím... ono najít ženu, tak odvážnou a krásnou, která mu ukáže svůj osmý div světa.... to se hned tak někomu nepoštěstí. :)

Děkuji za vaši návštěvu. 

Přijďte opět ve středu. Pate.  :)

*****************