Co všechno se člověk nedozví na gyndě. Ano další příběh z čekárny u lékaře. Někdy Vám tam pěkně zvednou sebevědomí. Asi budu na gyndu chodit častěji. :))
Můj další osobní příběh z čekárny.
Člověk někdy musí zajít k lékaři a nechat se "okouknout".
Moji lékaři jsou vždy lékařky, jsem stydlín a vysvlékat se před chlapama... hmm... prostě jsem nervozní. Naštěstí nejsem sama, jak jsem zjistila.
Gynda!
No jo, gynda. Ach jo!
To radši třikrát k zubaři!
K panu Jantačovi, tam se nemusím "onahocovat".
Je to sice chlap, ale úžasný, stále mi po jakémkoliv zákroku utírá prsty slinty, které mi tečou z pusy. On je tak citlivý. Stále se mnou mluví a chce, abych odpovídala, i když má v mé puse zrovna všechny prsty. :)
Ale! Vrátím se na gyndu.
Jezdím do Jihlavy k doktorce, protože náš gynekolog ve městě mi nějak nevyhovuje (chlap). :))
Snažila jsem se si na něj zvyknout první tři roky, ale.... Mě to vždy trvá tak nějak dlouho, než všechny naučím, že jsem stydlín.
(Dobře, přiznávám, na všechno si zvykám nějak déle, než je běžné. Dlouho jsem si zvykala i na kadeřnici, než jsem ji naučila, co chci a co nechci, že nesnáším extravaganci a experimenty. Kruci, zase jsem odběhla, jak mi to dost často a nevhodně dělají moje myšlenky. Vrátím se do té čekárny.)
Přišly dvě ženy. Věk šedesát. Já a odhadování věku... jsem spíš na štýru, snad jsem se trefila.
Jedna krátce střižená tmavovlasá, křehká, drobná, milá. Velmi elegantní žena, která žije (z rozhovoru jsem zaslechla) delší dobu mimo Českou republiku.
Druhá dlouhovlasá blondýnka, spíš čertidlo. Kvalitní Češka, která si nebrala servítky a klidně vypustila i sprostší slovo. Zaujaly mne.(Jsem zvědavá!)
Sestřička s nimi začala řešit, jak je to dlouho, kdy byly na mamografu. Obě ženy se domluvily, že už to budou dva roky, že veškerá vyšetření provádí spolu, a že se tedy objednají a zajdou tam. Blondýnka odešla telefonovat, byla opravdu živá a měla spoustu práce.
Tmavovláska zůstala sedět.
"Stejně tam nepůjdu." Řekla najednou.
"Ale, když na to máte nárok, já myslím, že taková prevence je dobrá věc." Začínám konverzaci.
"Už jsem byla i na sonu prsou, ale tam to zase dlouho trvá a oni mi tam po nich jezdili sem a tam. Bylo mi to nepříjemné." Přehodila nohu přes nohu. "A mamograf?" pokračovala... "Oni mě tam vždycky tak surově skřípnou, já jsem velmi citlivá a nesnáším jejich naučené bezcitné doteky."
"Slyšela jsem, že je to dost bolestivé." Odkývala jsem jí to. Když si představím, že taky půjdu... :(
"Jsem docela stydlivá a vysvlékat se tam a pak ještě ta bolest..." Uvažovala dál nahlas.
"Taky se stydím." Řekla jsem jí, abych ji podpořila. "Tuhle jsem byla na rentgenu plic a srdce. Samozřejmě, že obsluhoval pán. Svlékala jsem se až na místě přímo u rentgenu... Když mi řekl, že musím i podprsenku, úplně jsem vytuhla. A když jsem byla polonahá, ještě si vzpomněl, že musím podepsat protokol, že nejsem těhotná... pobíhala jsem tam jako postřelená srnka :)."
"To je zajímavé, já byla taky na nějakém rentgenu a nemusela jsem se svlékat do půl těla."
V tom přišla blondýnka.
"Hani, viď že jak jsme byly na tom rentgenu, dělali nám to v podprsence?"
"Jasně."
"Vážně?" Zeptala jsem se. "Ale já se musela svlékat."
"Byla tam ženská nebo mužskej?" Zeptala se ta blond.
"Chlapík."
"Ale po mě nechtěl, abych se svlékla," opakovala ta tmavá a kroutila hlavou. "Možná nějaký jiný rentgen..."
"Samozřejmě, moje milá, že po tobě nechtěl.., ale viděla si jí?" A ukázala mým směrem... "Tu si chtěl prohlídnout. Divím se, že ji nechtěl svlékat celou... To je jasný."
(Na jednu stranu velmi příjemná slova, ale... Když se zamyslím, je fakt, že když jsem v ten den šla na druhý rentgen, řekl: "Vy už jste tu dnes byla." "Vy si mě pamatujete?" Zeptala jsem se a on: "Vás? Jistě! Máte hezký ... tetování :))" Asi už nikdy nepůjdu na rentgen...)
Vyvalila jsem oči.
"Ne, já mu řekla, že se musí otočit..." (Vážně se nedíval.)
Ženy se po sobě koukly a pak se tomu zasmály. (Myslíte, že se díval??? Já nevím, já se radši nekoukala...)
Pak přišla naše milá sestřička.
"Bohunko, za chvilku bude mít paní doktorka volno a nebude tam žádná jiná paní, tak já vás zavolám a odejdu, abyste se mohla připravit."
Byla jsem jí tak vděčná, že budu mít soukromí. Obě paní na mě koukaly, až mi to bylo trapné.
"Bohunka se stydí, paní Floriánová, ještě víc, než vy." Krátkovlasá s pochopením smutně pokývala a blondýna se pak zeptala: "Víc? To ještě jde?" Cítila jsem na sobě její pohled.
Pokrčila jsem rameny a zmizela jsem v prázdné předčekárně, kde už na mě čekala paní doktorka.
"Bohunko, pojďte si dál."
Paní doktorka hledala moji kartu. Ukázala jsem jí, že moje karta už leží na stole, ona na ní koukla a povídá: "To ne, to je jiná Jakubcová, sestřička to asi spletla, týhle už bylo čtyřicet."
Zasmála jsem se.
"Jsem to já." Utvrdila jsem ji.
"Teda, Vy mě vždycky překvapíte, vypadáte mladší..."
Vždy mi řekne, že vůbec nestárnu. Moc hezky se to poslouchá.
Probereme zdraví, sex, problémy...
Vždy se zeptá na mého staršího manžela. Taky je to zvědavá ženská :)) Jestli nám "vše" dobře funguje, řeknu jí co a jak a ona zase spokojeně koukne do mých útrob...
Pak se znovu vracíme k porodu číslo dvě. Ukazuje mi na obrazovce všechny srůsty, které mi tam pan primář "odborník" udělal. (Vidíte, jen se s důvěrou svěřím do rukou chlapa, hned to špatně dopadá.)
Chlapi si prostě vždy vedou svou a já potom trpím.
(Už jsem zase odběhla. Ale vždy si na gyndě uvědomím, že kdyby... Kdybych tenkrát panu "bezcitnému" ukopla hlavu, alespoň by se mi ulevilo. Měla jsem trvat na svém. Mimochodem, když už jsme u toho, rodit v našem krajském městě nedoporučuju! Ani nepříteli!)
***
Paní doktorka shledala vše v pořádku, tedy dle možností.
A já jsem si s pocitem že nevypadám na čtyřicet, že pán u rentgenu byl zvědavý na moje prsa, že taky existují jiné i starší stydlivé ženy, spokojeně na pumpě koupila do kelímku maxi kafe a frčela to vše oznámit manželovi.
"Já ti to furt říkám." Podotkl a přitáhl si mě k sobě. Následovala další gynekologická prohlídka :))
***
Dnešní píseň.... Tohle prostě můžu!
