Únor už končí a přichází březen. Sezóna pro některé blázny už začala, my si počkáme, až slunce ohřeje silnici, až zmizí štěrk z cest a pak.... Pamatuji si to jako dnes.
Poslední slunce hřálo a my vytáhli naši krásku a pozvali jsme k ní jejího milence. Věrníka, který ji následuje na každém kroku.
Cesta nás zavedla do Třebíče. Jistě to město znám, ale tohle místo nám musel ukázat náš parťák.
Restaurace na kopci. Krásné prostředí venku i uvnitř. My zůstali venku, protože jsme chtěli ještě pochytat pár paprsků.
Usměvavá obsluha a zajímavá hudba. Jídelní lístek a la Mexiko nebo tam někde. My přijeli jen na kávu a pokec.
Zvláštní na té situaci bylo, že restaurace byla v podstatě zavřená, ale my... Dostali jsme, pro co jsme si přijeli. (Díky!)
(Předem se omlouvám za nekvalitní fotky v objektu. Snad se mi podařilo zachytit tu atmosféru.)
Takhle krásné to bylo venku...
Velká prostorná, kámen zdi a svíčky, vinotéky a kované doplňky.
Bez předchozí objednávky tam večer nic nepojíte, protože tam bude narváno. Zkusili jsme to na blind asi po měsíci a narazili jsme.
***
Sezóna se blíží. Naleštěte mašiny, pořádně se oblečte, až vás potkám, budu zdravit.
Ale pozor! Opatrně!
Přeji spoustu šťastných kilometrů.
(Fotografie ze soukromého archivu BJ)
***
George... Tuhle mám moc ráda.
