Opravdu není zlá... (ero)

Vždy se to opakuje. Každý je rozhodnutý setnout jí hlavu a vlastně ani neví proč. Ale když ucítí její jazyk na svém mužství, zábrany padají stranou a přestane myslet. Ona je všechny přechytračí.

... pokračování příběhu jedné nešťastné vražedkyně... 

"Ona není zlá... "

***

Tenhle je stejný. Ukrytý za rohem.....

Cítí ho. Vždy neomylně zachytí jejich pach. Její nozdry hltají tu vůni. Už je vzrušená, její představa další nové sochy ji zatemňuje mozek. Nedává pozor a nevšímá si, že ten muž stojí za ní a chystá se jí zabít.

Meč drží vysoko vedle hlavy a hodlá dokončit tuhle hru na schovávanou. Pak si ale podrobně prohlédne její tělo. Tak krásně tvarované... (už jsem ho popisovala, věrný čtenář ví.... nebudu se opakovat - zkrátka božské tělo!) I jeho mozek opustí krev a nahrne se do úzkého místa mezi nohama.

Sakra, napadne ho, jaké to asi je milovat se z Medúzou? (my víme, že mnozí už to zkusili...) Přistoupí tedy blíž a tu velkou studenou čepel jí položí na krk.

Zrovna, když vymyslela tu nejlepší polohu pro své sexuální hrátky, ucítí ledový meč.

Stojí jako omámená. Srdce ji buší stejně divoce jako jemu. Kdyby chtěla, jedním pohledem by ho... On ví, jaký je v ní protivník. Co teď?

Nechá si setnout hlavu? 

Setne ji hlavu? Nebo ji pomiluje? Je tak nebezpečná, ale neodolatelně žádoucí.

Je odhodlaný.

Pomalu stahuje z jejích ramen dlouhý lehounký závoj, soustředí se na její případný útok. Nic.

Zaváže ji oči. Ona zůstává nehybně stát. Dnes si chce ještě pohrát. Počká a uvidí, co se z toho vyklube. Nechává si svázat ruce. On ji vezme do náruče a odnáší do postele...

Drží se pevně kolem krku a vychutnává si jeho vůni.

Nohou rozrazí dveře ložnice a pomalu ji položí na postel. Skloní se a nervozně ji políbí. Přitahuje si ho za krk, chce se líbat, ale on se vysmekne. Medúza nechápe. Ten silný bojovník jí začne lovit vzadu na zádech, nečeká na její vzdor a strhává z ní šaty. 

Cože? Proč? Chce aby ji svlékal.. a on hrrr na to. Uchopí ji za ruce a jemně ji přiváže k pelesti. Aha, budou si hrát. Hmm... Medúze se tahle hra moc líbí.

"Jednu mi nech volnou, prosím.." Zaškemrá, ale on je nemilosrdný. Nemůže tomuhle zlu dát šanci. Ach...! Leží úplně nahá před horou svalů. Je trochu nesvá. Vždy to byla ona, kdo vedl celý akt ke ‘zdárnému’ konci. Dnes se oddá tomuto muži. Cítí, jak si ji jeho oči prohlíží. Najednou pocítí stud.

Přiklekne k ní na lůžko a ona čeká polibky. On ale pouze upravuje šátek, který je přes nebezpečně velké, uhrančivé, zelené oči. Ty oči zabíjejí, musí si na ně dávat pozor. Ona se usměje. Začíná to být velmi vzrušující. Nic neuvidí, tak oči radši zavře a je plná očekávání. Postel se zhoupla, slyší kroky, odchází?

Šel pro meč....? Zvědavě a trochu bázlivě zvedá hlavu, třeba šátek povolí a ona se koukne.

"Nezlob.." Uslyší. 

Prsa a bříško jí zasypává polibky. Chytá její kůži pomocí rtů a zase ji pouští.

"Ach.." Zkroutí se ... Slyší mužův smích, taky se zasměje.  Přemožitel věnuje hlavně prsům velkou péči. Taková prsa si ji zaslouží, dále pečuje o natažené paže a podpaží a pak se pouští směrem k podbřišku. Kráska to nemůže vydržet, je to tak příjemné!

Teď pracují jeho silné ruce na stehnech a ona se může zbláznit. Zajíždí stále výš a výš...  

Medúza ani nedýchá.

Něžně roztáhne kolena a ulehne svým jazykem v jejím roztoužení. Tohle vzrušení Medúza ještě nikdy nezažila. Ona vždy vedla své milence na porážku, ale tenhle... je tak... jiný... Pročpak tenhle způsob lásky nezná? Zhoupnutí postele jí říká, že si lehl vedle ní, možná klekl...

"Otoč se," řekne jí. Bez vzdoru se obrací na bříško. Nechává ruce (u kterých již dávno povolilo vázání) vysoko u pelesti, už nechce bojovat, chce si tohoto muže vychutnat až do konce. 

Do svého konce.... Už je to tak dávno, co zažila vyvrcholení se živým mužem.

***

Měsíc se vyhoupne na noční oblohu a stydlivě nakukuje do jejich ložnice, kde voní hřích.

Nepřítel ji dlouze políbí.

Sundá jí šátek, který stále brání propuknout zlu. Medúza má oči pevně zavřené.

"Už je můžeš otevřít," řekne jí do tváře. Ona jen zavrtí hlavou.

"Opravdu, otevři je. Teď můžu umřít. Nic lepšího už v životě nemůžu zažít."

"Ne," řekne vzdorovitě.

"Otevři oči, ať je po všem!" nařídí.

"Nikdy!" z koutků sevřených očí ji stékají slzy. "Chci tě živého..."

***

V téhle písni se zpívá, "když zůstaneš, opustíš mne..." Ale ona ani nechtěla, aby tenhle nepřítel odešel...