Operace srdce

"Během vaší operace nastaly zvláštní komplikace, které si vyžádaly nečekané ukončení. Ale nebojte se, hned, jak najdeme vhodného dárce, dáme vás do pořádku." Usmála se.

"Tak něco takového jsem za svou praxi ještě neviděl." kroutil hlavou uznávaný kardiochirurg.

"Sestři, sežeňte mi prosím, kolegy, aby se na to šli podívat. Prosím, zkuste sehnat všechny." Nevěřil očím, to co našel v hrudním koši téhle paní, byla rarita. 

Tohle srdce bylo jiné. Bylo... z tenké kůže, jako z jemného plátna, pod kterým se tlačil jeden hrbolek za druhým. Ty hrbolky znal, přesněji řečeno, vídával pár hrbolků na srdcích pacientů, které mu za ta léta prošly rukama, ale tady... 

Pomalu se scházeli kolegové.

"Tak se na to pojďte podívat." vybízel je pan primář. "Musíte si vzít lupu."

"Co, prosím?" 

"Lupu?"

"Promiňte, pane kolego, ale co tím myslíte?"

Neodporovali a poslušně se všichni sklonili k otevřenému hrudníku. Každý lupou namířil na srdce. Každý z nich si myslel své, možná nějaký povedený žertík..., ale když se pozorně zadívali, uviděli to.

Tohle nebylo srdce, to byl pytlík přecpaný hrbolky, které se pohybovaly. Ty hrbolky měli ruce a nohy, hlavy a vykulené oči. Miniaturní lidi!

Diagnoza byla jasná, infarkt, několikanásobný. Žena měla velké štěstí, že se dostala do správných rukou. 

Tenhle infarkt byl zřejmě ale způsoben přetížením srdce trpaslíky? Dumali a bádali, nevěděli si rady. Zavolali toho nejzkušenějšího lékaře.

Přišel vzal lupu a usmál se.

"Pane kolego?" dožadovali si odpovědi.

"Ano, ano, tohle znám. Pokud opravdu pozorně podíváte, zjistíte, že tohle srdce ztratilo veškerou svalovinu, je to jen slupka svalů. A víte proč?"

Nic! Zasmál se.

"Protože tahle žena miluje."

Nic!

"Nerozumíte?"

Nic!

"Tahle žena umí opravdu milovat. A všechny své milované nosí v srdci. A v tomto případě je jich tam opravdu mnoho. Všimněte si," všichni se naklonili k lupě, "že ta slupička svaloviny je potrhána, že ti pidilidi ji hromadně podpírají svými údy. Drží ji za popraskané konce, aby se nerozpadla."

Pokyvovali hlavami, jakoby pochopili, ale stále si nebyli jistí, že se jim to jen nezdá.

"Co s tím budeme dělat?"

"Tohle srdce ji tam jako náhradu dát nemůžeme." Hodil hlavou na přepravku. "Musíme ji zavřít a až... vyřídím nějaké věci, provedeme zákrok znovu."

***

"Během vaší operace nastaly zvláštní komplikace, které si vyžádali ukončení. Ale nebojte se hned, jak najdeme vhodného dárce, dáme vás do pořádku."

Usmála se.

***

Zvedl telefon a nařídil: "Leonarda!"

"???"

"Neslyšela jste? Tohle je mimořádka!"

"Leonarda? Pana Leonarda? Promiňte, pane ale on říkal, že..." nedokončila větu.

"Já vím, já vím, co říkal..." uklidňoval ji. "Jen mi ho vytočte a já si s ním promluvím sám."

***

"Leo, ahoj." nasadil milý tón. Tak dlouho s ním nemluvil.

Leonardo se schovával před společností, skoro nevycházel, jen bádal. Letadla, rakety, roboty, to vše vzešlo z jeho hlaviny, vždy jen svými nápady postrkoval vybraného studenta ke zdárnému konci. Žil už dlouho, bohužel se mu vždy vše nepovedlo, například takový výbuch atomu, kterým navedl Oppenheimera. Jeho původní záměr byl dobrý, ale zvrtlo se to. 

"Zdravím tě, příteli."

"Leo, potřebuji pomoct. Mám naléhavý případ, něco takového snad není možné. Viděl jsem..." a vypravoval Leovi o podivném srdci pacientky, o maličkých lidech žijících uvnitř...

"Co potřebuješ ode mě?"

"Rád bych se zeptal, jestli náhodou... víš, jestli jsi svůj elixír nesmrtelnosti... jestli jsi třeba v dalších stoletích nenašel nějakého zajímavého člověka, který by..."

"Hmmm, možná ano. Co bys potřeboval přesně."

"Nějaký zmenšovací vynález, něco co by z obrovského srdce udělalo malé, které by správně fungovalo a vešlo se tam několik stovek pidilidí."

"Abych řekl pravdu, už jsem jednou něco podobného dělal. Všechny musíš dostat ven a pak je zase vrátit na svá místa, aby to srdce pracovalo, jak má. Takové srdce totiž nemá svalovinu, chlopně, uvnitř je ruční pumpa a lidé střídavě pumpují krev do oběhu. Je to pěkná makačka!"

"To jsem tušil, ale podrobněji jsem ho nezkoumal."

"A jaké srdce máš na mysli?"

"Přemýšlel jsem o srdci plejtváka? Co myslíš?"

"Báječný nápad."

Nastalo dlouhé ticho.

"No, možná bych věděl." ticho, uměl napínat. "On ale chce zůstat skrytý, nikdo o něm nesmí vědět. Zeptám se ho a dám ti zprávu. Kdy bude náhradní operace?"

***

"Isaaku? Zdravím tě."

"Můj učiteli." Issac byl dávným žákem Leonarda. To on ho vše naučil. A protože byl jeho nejlepším žákem, rozhodl se Leonardo, že mu dá šanci žít dál a nabídl mu svůj elixír. Od té doby občas spolu, jindy zase každý sám, modernizují společnost a svými výzkumy vedou lékaře, vědce a ostatní k poznání. 

A tak se spolu opět po několika desetiletích sešli.

***

"Dnes bude operace jen s vybranými lékaři a vědci." Oznámil krátce věhlasný lékař Blabla a zavřel dveře předoperačního sálu. Uvnitř zůstali pouze on, Leonardo a Issac. Věděli, že ostatní nebudou potřeba.

Issaca nemuseli dlouho přemlouvat, když slyšel o ženě, které praská srdce ve švech z lásky, vytáhl ze sejfu již dávno vynalezený jednoduchý telemetrický laser  a zmenšil srdce největšího podvodního savce.

(Psst, o tomhle přístroji se ještě nesmí moc hovořit, znáte lidi, mohli by ho zneužít ke svému prospěchu. A proto oficiálně žádný takový přístroj neexistuje, jasné?!!!)  

Leonardo byl odjakživa zvědavý, takovou operaci si nemohl nechat ujít.

"Potřebujeme vás všechny přesunout." šeptal maličkým obyvatelům milující ženy. ...

***

"Operace proběhla bez jakýchkoliv problémů. Vaše srdce je teď silnější, než kdy jindy." 

Osahala si jizvu na hrudníku, zavřela oči a vnímala tep a pohyb všech těch lidiček, které tam nosila. Snad nikoho neztratila.

***

...