Dnes ne. Dnes se jen projdu, nebudu se u ní zastavovat a civět na ni jako vždycky. Už si připadám jako nějaký úchyl. Zase na mě budou lidi čumět...
***
Opět tu stojím...
Opět tu stojím a vypadám jako idiot, moje oči nemůžou přestat svlékat ty letní šaty, které máš dnes na sobě. Chci tě! Miluju tě celým svým srdcem.
Lehká letní látka, kterou máš zachycenou uměle v rozkroku, abys zaujala, nechává vyniknout tvým vzrušeným bradavkám... ty nelze přehlédnout. Právě v tom místě, tam dole, kde máš tu látku, tam bych se chtěl mazlit. Chtěl bych být tou látkou a ležet mezi stehny a vychutnávat si to teplo.
Jednu nožku máš schovanou a druhou, nebezpečně dlouhou, mne lákáš, abych poklekl a políbil ten vysoký podpatek, ten kotník, to nádherné lýtko.
"Úchyle!"
Leknu se a utíkám radši pryč.
***
Dnes jsi trochu jiná. Vlasy máš blonďaté a nezvykle dlouhé. Ale tobě sluší všechno. Jsi rafinovaně oblečená, abys mne svedla, abys dostala své.
Krátké kraťasy, vykrojené půlky, tílko nad pupík, na nohou jen sandále. Asi příprava k moři. Chtěl bych s tebou jet k moři. Chtěl bych tě převlékat do plavek, vázat tenké provázky za krkem a na zádech. Pohladit tě a políbit na rameno.
Přibližuji se, rozhlížím se, je tu spoustu lidí. Ale musím tě políbit, musím.
"Koukejte, co ten blbec dělá?"
Uslyším za svými bedry, ale nic neřeším, díváš se na mě a já se natahuju a jemně ti vtisknu polibek na krk.
"No to snad není možný?!"
"Viděli jste ho?"
Na nic nečekám a prchám.
***
Naproti ´tobě´ otevřeli novou kavárnu. Sedávám tam každou neděli a dívám se na tebe. V duchu si ale představuju, že se spolu procházíme a nakupujeme oblečení a kosmetiku, že si dáváme zmrzlinu a kávu.
Dnes sedíš a zamyšleně se díváš do prázdnoty. Možná máš nějaký splín. Rád bych ti byl oporou. Umyl bych ti tvé dnes černé vlasy, sundal kalhoty a svetřík a oblékl bych ti slušivé krajkové prádélko. A podvazky a černé punčochy. To by se mi líbilo. Dnes už žádná nenosí podvazky a černé punčochy, snad jen Francouzky.
Jsi Francouzka? Mohla bys být. Nikdy jsme spolu nemluvili, ale tvé našpulené rty mne právě přesvědčily, že zřejmě budeš mít původ ve Francii.
"Je t´aime" zašeptám. Sám sobě se musím smát. Asi jsem fakt blázen.
Když tě míjím, alespoň se tě musím tajně dotknout.
"Už je tady zase!" Ukazuje na mne prodavačka!
Radši mizím.
***
Zrzavá? Zrzavou tě neznám. Teda! Málem mi vypadly oči z důlků. Krása, neodolatelný pohled. Dnes v kožíšku? Hm... jestlipak pod ním něco máš? Vysoké kozačky bych tak rád rozepínal a pak líbal tvá chodidla. Ta kabelka je slušivá a jde ti k vlasům. Ty máš prostě vždycky šmrnc. Jsi překrásná!
Pojď, půjdem spolu ven, dnes je tam mráz, budeme se koulovat a promrzneme na kost. A potom... ti napustím vanu a doleju sklenici francouzského vína a budu se koukat, jak stoupá pára.
Tvůj sebevědomý postoj mne vybízí. Musím se k tobě přiblížit. Vezmu tě za ruku, promnu tvé prsty a pak... skloním se a políbím je.
"No to snad není možný!"
Výkřik vyšel okamžitě. Jdu pryč.
***
"Tenhle sem chodí pořád. Úchylák jeden."
"Proč mu nadáváš?"
"Vidělas co dělá?"
"Viděla. No a co? Náhodou je roztomilý."
***
Proboha!!! Co se stalo? Kde jsi? Panikařím. Šel jsem přímo sem, dokonce jsem dnes koupil i kytici. Chci ti všechno říct a vzít tě sebou domů. Miluju tě.
Kde jsi? Stojím tu na našem místě a ty nikde.
"Dobrý den." Vyruší mne něčí hlas.
Aha, jedna z prodavaček. Neodpovídám, jen tupě zírám na místo, kde máš být ty. Je tak prázdné, je mi zle, dělá se mi mdlo. Do mozku se mi vtírá vztek.
"Čeká na Vás vzadu."
Nevnímám, stále uvažuji, co se ti asi mohlo stát...
"Pane?" Dotkne se mne a já se otočím.
"Čeká na Vás vzadu."
Nechápu situaci, nikdy nikam nechodíš, proč bys měla dnes být vzadu? Kde je to, vzadu?
"Pojďte se mnou." Vede mně dovnitř. Ničemu nerozumím. Odemkne dveře pro personál...
"Připravila jsem Vám i několik oblečení..."
Asi vypadám jako tupec.
Dveře se otvírají a tam stojíš ty. Jak tě stvořili. Nahá a krásná, tentokrát brunetka. Usmíváš se na mne a já pouštím květiny na zem.
Aha! Teď to chápu!
Cítím vzrušení v každém kousku kůže, šimrání v podbřišku, ruce se mi klepou a nohy nechtějí stát.
"Nemusíte spěchat. Máte spoustu času. Jestli chcete, zamknu vás, abyste měli soukromí."
Konečně jsem s tebou. Sám!
Na lavici leží nespočet triček, svetrů, kabátů, kalhot...i spodní prádlo.
"Tohle bude na dlouho." řeknu a vystrčím prodavačku za dveří.
Jen se zasměje.
***
"Pozoruju Vás už dlouho." Zastydí se. "A musím, říct, že Vaše chování mi učarovalo. Vy ji opravdu milujete, že?" Hodí hlavou k figuríně, momentálně oblečené do průsvitného tílka a sukně až na zem.
"Divíte se mi?"
"Ani ne. Ona je dokonalá. Ale..." Přestávám zírat na modelku a neplánovaně se dívám poprvé do očí téhle prodavačky. Jsou tak rozzářené, šťastné, svobodné... kouzelné.
"Ale?" ta otázka mne zaujala.
"Víte, ona Vás nikdy nepohladí..."
Přemýšlím. Asi má pravdu, ale potřebuju pohladit? Hmm.. od modelky jistě ne. Tam mi stačí, že ji mohu převlékat a osahávat, kde chci...
"Od ní ne..." odpovím pravdivě.
"Nechcete jít na kafe?" Ukáže na kavárnu naproti. "Vídám Vás tam často, když převlékám Sofii."
"Sofie?" Málem přestávám dýchat. Ach moje Sofie...
"Je ze Švédska..." Těším mne moje Sofie, že tě poznávám. Dlouho si díváme do očí, až nás ze snění vytrhne ta usměvavá, docela hezká prodavačka.
"Tak jdeme? Stejně už zavírám."
"A co ona?" zaváhám.
"Zvládne to tu sama. Teď, když jste ji věnoval takovou péči, bude spokojeně sedět a dívat se zase ona na nás." spiklenecky mrkne a já...
Beru milou prodavačku za ruku a jdeme spolu na kafe.
***
videoklip s Terezou Kovalovou beze slov.......... *
