Lákalo ho to. Taková ženuška... ještě před nedávnem nejkrásnější žena v okolí. Pořád byla krásná! Vlasy jí slušely, přestože jí je už několik týdnů služebná svými jemnými prsty neumyla.
Silně zavrtal lžíci do zednických troků, aby zamíchal maltu. Podle správného návodu by měl přidal vejce, ale! vejce v dnešní době? Ty měl v plánu odnést manželce k večeři.
Pohlédl na tu připoutanou chuděru. Byla krásná. Kam se za ní jeho žena hrabala. V obličeji byla sice už ztrápená a unavená, ale ta postava.
Dal by si říct.
Dala by si říct?
Hleděl na ní drze... dlouho. Proč by ne?! Už nebyla jeho paní, byla to jen vězeňkyně.
Sakra, ale moc hezká vězeňkyně. Možná, kdyby odešel mistr, možná by mohl projít otvorem a ... moc toho na sobě neměla, stačilo by odhrnout už tak potrhanou košili.
...Prsa stále nalitá mlíkem, nebyl, kdo by ho vysál!...
Zacinkaly okovy.
Nemohla by se vlastně ani bránit. V ústech roubík, ani křičet by nemohla. V podstatě už to nebyla žena, byla to odsouzená žena, vězeň bez jakýchkoliv práv.
Upustil zednickou lžíci a utřel si uslintanou hubu.
Neměl by, věděl, že by neměl, mohl z toho mít průser. Mohl by dopadnout jako ona. Nebo nemohl? Ona už byla odsouzená, už se s ní nikdo nebude párat.
Lákalo ho to. Taková ženuška... ještě před nedávnem nejkrásnější žena v okolí. Pořád byla krásná! Vlasy jí slušely, přestože jí je už několik týdnů služebná svými jemnými prsty neumyla.
Vůbec byla nemytá. Celá nemytá... Cítil vzrušení... Hm, nemytá panička... Nemytá nejbohatší šlechtična... Nikdy by ho ani nenapadlo, že uvidí ženu jejího postavení přikovanou u zdi, špinavou a smradlavou...
Přemýšlel o jejím odsouzení, dohady slyšel každý večer v hospodě. Nejdřív docela krutý soud, pak nemilosrdné vsazení do vězení. Jak dlouho už byla zavřená v žaláři bez jídla a pití a stále žila. Pán přestal být trpělivý a nakázal... zazdít jí!
Byl to rozkaz, nic s tím takový obyčejný zedník nemohl udělat.
Ale mohl by si ještě užít.
Sakra, ojet paničku!
Ohnul se a prošel zmenšujícím se otvorem.
Uslyšela zvuk a zvedla hlavu.
Nemohl říct, co jí v tu chvíli prolétlo hlavou, ale... usmála se.
Možná si myslela, že ji jde zachránit...
Možná už nemohla dál a na nic jiného než úsměv prostě neměla sílu.
Možná v pomalém umírání uviděla anděla.
***
Poslední kámen byl na svém místě.
Stále cítil její vůni, voněla po mýdle i po tak dlouhé době. Voněla víc, než jeho manželka.
Neužil si. Nemohl. Nedokázal to.
Ten její pohled...
Zaslechl jemné, tiché broukání. Nerozuměl tomu. Dělal, že neslyší.
Mistr byl spokojen.
Pán byl spokojen.
Chlapík od zednického cechu dostal velkou zlatou minci, za kterou konečně ženě koupil krávu.
***
"Lásko, miluji tě."
Podlehla jeho slovům, byla mladá a hloupá. On byl silný a toužící muž. Voněl koňmi a senem. Neskutečně mužně. Byl úplně jiný než její vlastní manžel.
Před tímhle se nemusela stydět... říct si o všechno. Byla lačná po poznání lásky. Hltala všechny jeho hrátky a cítila se šťastná.
Když ji poprvé rozvázal korzet, když před ním svlékla svou bílou košilku...
Konečně žila!
***
"To ONA!" vykřikl podkoní a ukázal na ztýranou ženu v okovech. "Nikdy bych si nedovolil... se ženou vyššího postavení... přece vím, že by mne to stálo krk..."
Neplakala a neprosila.
Svalil na ní veškerou vinu. Nedokázal se jí při odchodu podívat do očí. Zapomněl, kam všude se jí během jejich schůzek díval.
Byl z toho venku, chlapi v putyce mu stejně nevěřili a chlapácky ho plácali po ramenou.
On byl největší borec!
***
A ona?
Matka, které manžel násilím sebral nedávno narozené dítě.
Znuděná zbohatlická kurvička!
Děvka, která propadla kouzlu lásky.
Běhna, kterou v loži manžel neuspokojil. Koho to zajímá?
Coura, která se svěřila osobě, které nejvíce věřila.
Své neplodné sestře! .... Milence jejího manžela!
***
Nevěděla jsem, co k tomuhle přidat za song... Včera mi někdo poslal tohle (no, poslal :)))) Je skvělá. Díky.
Za týden zase něco romantického. Láska po letech...
