Přestože mne můj muž neustále ujišťuje, že je to ještě dobrý (taky co má jiného říct, že?!), navštívila jsem Pavlínku (reklamu dělat nebudu). Zkusila jsem a byla jsem nadmíru spokojená.
Už je to nějaký čas, kdy jsem si vyslechla od jedné milé paní, že jsem viditelně zestárla, a že bych s tím měla něco dělat...(to bylo v tomto blogu, čtěte, kdo nevíte)
Byl to první impuls, že vážně musím.
Přestože mne můj muž neustále ujišťuje, že je to ještě dobrý, navštívila jsem Pavlínku.
Když jsem tam byla poprvé, bylo to jako ve snách, zážitek, který stojí za to popsat. Neskutečně pohodlné lehátko, po svléknutí mne zabalila do teploučké deky, byla jsem jako v pelíšku. A pak to přišlo...
Její ruce..., no to se nedá popsat, všechny starosti, i ty nejnepatrnější, byly pod jejími dlaněmi tatam a já si užívala jen čistou mysl, klidnou hudbu zpovzdálí a vůni kosmetických přípravků. Jedna vrstva za druhou, po každé následoval teplý ručník na obličeji, krku a dekoltu. Blahodárná kosmetika. Nepředstavitelně příjemné.
Pokud se tam mluví, tak jen šeptem, aby nikdo nikoho nerušil. Jako v ráji.
***
(vsuvka)
Nezkouším nové věci, nemám ráda žádné úpravy, tetování linek kolem očí nebo rtů, nebo dokonce injekce. Jen vyčistit pleť, ulevit si a pospat... v klidu :)) Žádné falešné řasy, ani make up... Jsem na takové věci líná a nevěřím úpravám, které by se mi nakonec nelíbily a měly by vydržet několik týdnů.
***
Když mi Pavlínka zakryla oči vlhčenými tamponky pro uklidnění, zabalila můj dekolt do teplého ručníku, pod hlavinu mi dala podhlavník, pomalu jsem usínala.
Slyšela jsem pomalé otvírání dveří a šepot: "Pavli, zlato, tak co, vezmeš mě?"
"Bohunko, nevadilo by ti, kdybych vedle tebe vzala ještě tady slečnu?" pošeptala mi moje dvorní kosmetička do ouška.
"Samozřejmě." A chystala jsem se zase usnout.
"Pavli, já ti nevím, nebude to bolet?"
Á, zbystřila jsem, věděla jsem, že snít se tentokrát nebude.
"Neboj, jen to trochu štípne." šeptalo se dál. "To víš, úplně bez bolesti to nebude."
"Já jsem to ještě nikdy nedělala..."
Aha, to budou asi chlupy... :)) Auu!
Pak bylo chvilku ticho.
"Auu," řekla zcela nahlas ta slečna.
"Psst, prosím, jen šeptem."
"Pardon, ale jsi si jistá, že máš správnou teplotu? Strašně to pálí." Jasně... chlupy a vosk :))
"Drž si to a tahej trochu kůži sem a já to budu držet ke mně." Ticho.
"Teď to trošku štípne, neboj, nebude to nic hrozného."
ŠKUB!!! :))))
"AUU!" vykřikla, až jsem skoro spadla z lehátka.
Místo slov, které použila úplně nahlas, dám radši pípání...: "KuPíp, doprpíííp, kupíííp, kupíííp!"
"Pssst!" Syčela na ní Pavlínka. To už jsem se smála úplně nahlas i já. Z očí mi spadly tamponky, z knírku chladivá maska po depilaci.
"Promiň, Bohunko," opět se začalo šeptat a já dostala nové chladivé oční a knírové vatové klapky.
"Uff, to bylo hrozný. To vážně ženský dělají?"
Cítila jsem z jejího šepotu neklid.
Pravděpodobně zvedla druhou ruku a čekala na odchlupení dalšího místa, protože jí Pavli řekla: "Ještě nee, ještě doděláme to první."
"CO???" Skoro brečela ona slečna. A mně bylo do smíchu. Vím, jaké to je, vím to moc dobře, jenže mně tyhle věci doma dělá manžel. (tam můžu nadávat a můžu křičet a brečet a vůbec se nestydím)
"Ještě tu něco zbylo, ale to už jsou jen zbytky."
ŠKUB!!! a další výjev utrpení..., protože i zbytky bolí. Když už máte pokožku narušenou, jakýkoliv dotek, např. horkého vosku, je neskutečně citlivý.
A já? opět tamponky na zemi a slzy v očích. Trpěla jsem s ní.
"Hele, víš co? Já pojedu na dovču jen tak, tu druhou stranu normálně oholím a bude." přemlouvala.
"Neblbni, vždyť už máš tu horší půlku za sebou." (ano, vždy je lepší začít tou zarostlejší stranou)
"Ježíš, vždyť krvácím." to mě dostalo. (samozřejmě slečno, že když si holíte podpaží x let a pak je jednou škubnete, budou vám ty ranky krvácet...)
"To nic není, tady mám teetree, očistím ti to. Lehni!"
Zvedla trochu hlas moje miloučká kosmetička. A zákaznice zřejmě lehla.
A pak...
"Ježíš, to pálí, určitě to máš moc ohřátý!" kňourala jako malý děcko.
"Drž si to a nekecej!" asi Pavlínce docházela trpělivost. Proto si tyhle procedury nechávám na doma, tam můžu manžela sprdnout, že to dělá blbě, a že mě to bolí, a že se na to vykašlu a zase to oholím :))) V kosmeťáku musíte být za hrdinku, protože když to nevydržíte, nechoďte tam.
ŠKUB!!!
A nová vlna sprostých slov, která se tu ani nedají napsat. Uklidňování nepomáhalo, já se smála, protože já moc dobře vím...
A následovalo opět rychlé ŠKUB!!! a další výkřik bolesti a zrady.
"No ty vole, tohle už nikdy!" nadávala slečna, slyšela jsem v jejích slovech slzy.
"Ani to nebolelo, že?" smála se Pavlínka a zřejmě nastavila ruku na penízky.
"To víš, že jo, ty mě takhle mučíš a ještě za to chceš zaplatit, na to ti kašlu!"
Obě se smály. "Vyrovnáme to u kafe. Pa, zlato"
Když šla kolem mě, sklonila se ke mně a zašeptala: "Nenechávejte si od ní škubat chlupy, je to strašný."
Pokývala jsem hlavou a ještě jsem zaslechla: "Zatracený chlapi! Všechno jen kvůli nim..."
Pak se zavřely dveře a pečující žena si přisedla ke mně a šeptala: "A to tam měla pár chlupů, jak u toho křičíš ty?" vzala mi ruku a dívala se drze, ale profesionálně na moje podpaží.
"Strašně!" přiznala jsem se.
Pak nastal zase kýžený klid, můj mozek opět upadl do fáze, ‘hýčkej mne’ a já byla ráda, že nemusím takhle nadávat a pouštět hrůzu před jinými odvážnými ženami, které jistě škubnutí ani necítí.
***
No nejsme my ženy, když se chceme líbit, chudinky? Nevím, kdo vymyslel tu ‘bezchlupou’ módu, která jistě nevyhovuje žádné ženě, ale každá je ochotna se kvůli tomu mučit a trpět.
Zatracený chlapi! :))
***
