Být vámi, přečtu si to. Čeká je další velká porada. Tak velká, že to možná zamává celým světem. Celou Zemí, možná to bude mít dopad na všechny lidi světa. Po poradě bude grilování a vínečko, možná i slivovička.
Už toho mají dost a tak se sejdou a vše vyřeší. Možná!
Ptáte se, kdo má schůzku?
Není to rande, tentokrát v tom nebudou city manželské ani mimomanželské, dokonce v tom nebudou ani ty partnerské. Nebudu vás napínat. Sejdou se Matka Příroda, Pán Bůh a Lucius (můj).
***
"To jsme tomu dali. Máme pěkné zpoždění. Bože, bože. Kolik let?" ptá se Bůh.
"Devatenáct let," zašeptá Lucius.
"Ajajaj. Tolik?"
"Je to docela katastrofa," stěžuje si Matka Příroda.
"Ukažte?" Rozhlíží se po světě a nevěří vlastním nebeským očím.
"To je děs, co se tady děje," lamentuje Nejvyšší. Je šedivý starostmi o svou Zemi. Má ji rád a nechce se zase stěhovat na jinou planetu.
"Tak nejdřív zabili Mars a teď už to má nahnuté i Země."
"Lidi jsou jako kobylky. To říkám furt!" drbe se ve vousech chlupatec.
"Všechno zničí, kam vstoupí, tam přestane růst vegetace, všechno vyplení, vyvraždí zvířata, vydrancujou přírodní bohatství." stěžuje si Mamka od zelených.
"Ale co s tím?"
Všichni tři krčí rameny, nikdo si nedovoluje vyslovit nějaké radikální řešení, přece jen se o ně starají už tolik let.
"Dobře, pěkně pomalu, nebudeme spěchat. Jak jsme to udělali?" Vzpomínají, co už zkusili.
"No, co já pamatuji, udělal si povodeň,“ pohledem pochválil čerchmant Boha. "To se mi moc líbilo. To bylo mejdlo! Lidi křičeli a strach zaplavil celou planetu. Vodu sice moc nemusím, ale tahle akce byla prostě nebesky skvělá."
"Ano, ale přežili a vůbec se nepoučili. Co bylo dál?" dal Spravedlivý čelo do dlaní. Zestárl, pomyslel si Lucius, je toho na něj prostě moc.
"Já, jsem udělala pár zemětřesení, výbuchů sopky a tsunami, ale..." nespokojeně zavrtěla hlavinkou Matka Příroda.
"Mamino, Atlantida se ti povedla," pochvalně pokyvuje pekelník. "A ta Tambora, to byla pecka!" Ještě teď si pamatuje, ten mrak sopečného prachu vznášející se na obloze. Cítil se jako doma.
"Hm a vidíte, oni si žijou dál a dál si toho neváží. Přitom mají evidovanou historii a sepsané katastrofy a ne a ne se poučit." Je smutnější než bývá. Je to největší trpělivec na světě, ale je z lidí unavený.
"Co ty, synu?" pobídl Luciuse.
"Já? Já jsem jim dal na začátku existence sex, potom drogy, rock and roll a nevěru. A pak, když to nepomáhalo, vymyslel jsem politiku. Stvořil jsem Napoleona a Hitlera... A na počátku dvacátého století jsem vnukl jednomu troubovi nápad na výrobu plastu. Je to pomalé, ale jasné. Tohle je dostane. Na to dám svůj krk."
Zvedne prsty k přísaze, ale bleskurychle je zase schová. Co kdyby to přece jen tihle podivní tvorové zase přežili.
"Zatím nevidím žádné umírání lidí, jen ryby hynou v mořích, tolik druhů zvířat zaniklo, pamatuješ, kolik nám to dalo práce jen je vymyslet a potom stvořit."
Pekelník souhlasí. Ale ta havěť lidská je tak tvrdohlavá.
"Co ještě?" vytrhne ho z myšlenek Taťka Bůh. "Nějak se mi to nezdá. O AIDS si taky tvrdil, že je to tutovka."
Čerta se jeho slova dotknou. Když chtěl oživit upíry a vlkodlaky, byl nejvyšší proti, tak co si teď stěžuje?
Otočí se k Mamce.
"Máti, co ty?"
"Tsunami ve čtvrtém roce jednadvacátého století? Tam jich hodně zemřelo." Snaží se vzpomenout si.
"To ano, ale nepoučili se. Co jsou zač? Tyhle lidi. Copak to nevidí, že si zabíjí prostor k žití, že takový přesun na další planetu stojí hodně chytré hlaviny, které zatím ještě nemají?"
"Možná si myslí," pokračuje, "že je zase zachráním, že někoho z nich zase inspiruji. Ale to se lidičky mýlí. NIC! Hájil jsem je dost dlouho."
"Já to říkám už od Evičky, nemazlit se s nimi," uvažuje Lucius.
"Měl bych tu ještě něco..." Nechce mu skákat do řeči, čeká, až na něj přijde řada.
"Nevím, nevím..."
Všichni tři rozpalují své mozkové závity.
"Můžu ještě zkusit nějaký přírodní šok, takové zemětřesení způsobí další tsunamku, lidi se utopí... Nebo v tom kaňonu, že bych... Už jsme o tom mluvili, možná je nejvyšší čas."
"Jo, to by šlo. Já bych mohl ještě udělat několik nárazů meteoritů, nebo takové globální oteplování... třeba, když jich bude míň, dostanou rozum." Taťulda se fakt činí, tleská čertík radostí.
"A ty?" Dává konečně slovo čertíkovi.
"No, já jsem vymyslel broučka a řepku olejnou..."
Překonává se.
"A ještě jeden bonbónek... nelegální migraci. Bezmozci přijdou do kulturní společnosti, to by bylo, aby se mezi sebou nepozabíjeli."
Bůh chvíli váhá, ale pak připouští, že když nepomáhá nadpřirozená síla ani přírodní katastrofy, mohli by se lidi vyvraždit mezi sebou.
Ale oni se tihle jedinci nezdají, oni jsou to chytří tvorové, kteří se buď přizpůsobí nebo něco nového vymyslí. Budeme doufat, že přece jen dostanou rozum a uvědomí si, jak na tom ten chudák kulaté hlíny vlastně je.
***
Mamka, Taťka i Lucius mají jasno. Tuhle Zemi prostě ubrání před tou pakáží nenažranou. Podali si spokojeně ruce.
"Tak Luciusi, kde máš ta selátka?"
LUSK!
Už se otáčí pečínka a víno teče plným proudem. Nálada se zlepšila, začíná být veselo a starosti odpluly s dalším panákem moravské slivovičky.
***
"HEJ, ale tohle si přece slíbila, že nevydáš! Tak já se ti svěřím a ty to pustíš dál?" Trošinku se na mě zlobí.
"Ehm, ehm. Ono si to tady ale nepřečte moc lidí, neboj, tady se řeší hlavně politika. Nikdo to nebude brát vážně a hlavně tohle se nedostane ani za hranice. Lidi se vlastně nic nedozví." Propaluje mne pohledem.
"Ale to tě bude něco stát."
"Chceš za to nějaký úplateček?"
"Ano, dalo by se tomu tak říkat."
"Pro tebe všechno, vždyť víš... Ale to si necháme na soukromí, ju?!"
LUSK!!!
A to už není ani pro vaše oči ani uši. Tak se mějte.
Ve čtvrtek bude zase trochu erotiky
