Štěstí a láska se někdy vypaří, jako když luskneš. Bohužel neštěstí nechodí po horách ale po lidech a jednou potkalo i tebe.
"Nechoď za ní." Trochu hystericky, trochu hraně fňuká, jako malý děcko. Držíš mu tvář v dlaních.
"Vrátím se, vždyť víš." Políbíš ho. Miluješ ho. On je ten jediný na světě.
Ale dnes, dnes tě potřebuje ona. Má trable, mezi námi, kdy ona nemá trable? Neskutečný smolař. Zavolala a ty musíš jít.
"Robí," pláče a strhává dlaně ze svých tváří. "Jestli odejdeš, už se nemusíš vracet!"
Díváš se mu zpříma do očí.
"To myslíš vážně?"
Sklopí oči a kývne. Zasměješ se a přitiskneš ho k sobě.
"Miluju tě." Zašeptáš. "Brzy se vrátím, pak si dáme něco dobrého k snědku. Mám přivézt pizzu?"
Objímá tě pevně. Vzdychne a pak kývne na tu pizzu.
***
Jdete spolu ruku v ruce po parku. Slunce svítí a na nebi letadla kreslí své čáry. Rozkvetlé rododendrony voní a vy cítíte čerstvě posekanou trávu. Jste nejšťastnějším párem. Konečně se můžete vzít. Potvrdil vám to i kamarád advokát. Vybrali jste termín. Vaše svatba!
Jste najednou jako znovuzrození. Váš vztah bude veřejný, nebude to koukání se přes prsty. Budete muž a muž!
Když jsem vás viděla, jak jste šťastní, přiznám se, záviděla jsem. Jak jste se zápalem vybírali místo konání svatby, restauraci, pozvánky a nakonec i obleky. Vaše oči zářily štěstím a vy jste pláli.
Těšila jsem se, jak budu svědčit, Dejv mne dokonce navrhl jako první! Opravdu moc jsem si toho vážila. Tehdy mi podal ruku a stali se z nás přátelé. Opravdoví přátelé!
Vážně? NE! Nikdy jsme nebyli přátelé. Dokonce teď ani nevěřím, že tě kdy miloval. Utekl jako zbabělý kojot, ještě než ses vrátil z nemocnice.
***
Ten osudný večer..., kdy jsi potkal svou osudovou kočku.... a nás to stálo tolik sil... https://blogadmin.idnes.cz/admin/c/626768/preview-page.html
Nevzal ti jen část tvého těla, vzal ti i lásku. Dejva. Lásku? Byl někdy tvoje opravdová láska? Vím, že tomu stále věříš, že jsi tolerantní a chápeš ho! Já ho nechápu a nenávidím.
***
"Robe, promiň, vím, že jsi nyní v těžké situaci,
ale pochop i ty mne. Já se s tím nikdy nesmířím...
Nemůžu pokračovat v našem vztahu.
Mám tě opravdu rád, ale momentálně, musím jít dál.
Nikdy na tebe nezapomenu.
Brzy se uzdrav.
S Bohem tvůj David"
***
Zmizel a tenhle dopis ti nechal ležet v předsíni na stolku. Bylo to první, co jsi uviděl, když si poprvé "vešel" do svého bytu. Bílou obálku opřenou o sklenku. Bílou obálku a před ní klíče od domu.
Tehdy jsem opět ucítila, že potřebuješ ty mne. Nechal si mě, abych o tebe pečovala, abych tě objímala, kdykoliv jsme to potřebovali. Spojili jsme síly... Bylo to těžké, ale zvládli jsme to.
Ty jsi to zvládl. Zůstali jsme spolu a dnes se někdy musím usmát, kolik věcí jsme zažili. Já a moje nešťastné nehody, ty a tvoje podpora.
*
"Robe!"
