Několik let s pánem chodili na obhlídku do jejich vesnice. Schovaní za keřem, stromem, skálou pozorovali a plánovali, jak na ně. Ti maličcí bydleli v domečcích z vydlabaných hub, byli šťastní a jejich neustálé veselí
asi pána nejvíc štvalo.
Dost často je ale tihle malí modrásci obelstili, na svůj vzrůst měli obdivuhodně obranné akce. Slídiči neměli moc šanci. Čtyřnožec vlastně ani nevěděl, k čemu je pán chce. Možná udělat z nich nějakou tinkturu na plíseň u nohou? Původně byl věrným přítelem, který na povel dělal vše, co se po něm chtělo, až do doby, kdy...
***
"Nažeň je ke mně, budu tam mít síť a tak všechny pochytáme," těšil se pán. Chlupatec si o tom myslel své, tihle malí nakonec vždycky nějak zdrhli, ale proč odporovat chlebodárci, vlastně smetanodárci.
Když trhali jahůdky na koláč nebo na marmeládu, nebo bůhví na co, spustil pán velkou akci. Maličcí se v panice shromáždili a společně utíkali směrem ke skrytému chlupáčkovi. Ten nečekaně vyskočil a všichni se vyděšeně dobrovolně vrhali do sítě.
Pán utáhl provaz a se zpěvem kráčeli domů. Zvláštně rychle se to tentokrát podařilo.
"Připrav ten velký kotel," radoval se čaroděj.
Sluha tlapičkama natlačil kotel před ohniště, pán zatopil a nalil čerstvou vodu. Chupáč si vzal na starost síť s kořistí. Když ji táhl smykem k ohništi, ucítil něžný dotek. Prohlédl si pozorně maličké a zjistil, že jeden z jich je dlouhovlasý a blonďatý... holka? Mají holku? Ten její pohled, nemohl na ní přestat civět. Jako by ho něco bodlo u srdce. Osrstěný se zamiloval.
Byla krásná a dotyk její ručky byl tak čarovný. Nikdy předtím se ho nikdo tak krásně nedotkl.
"Tak kde jsi s tím úlovkem?" přerušil jeho snění pán.
"Prosím pusť nás, milý černoušku." zašeptala ta maličká blondýnečka. Její slova byla jako pohlazení po duši. Oči jí svítily a ten úsměv... Koukl na pána, zabije mě, řekl si, ale pak se opět zahleděl do hloubky těch tůní. Drápem roztrhl síť.
"Pane, utíkají," řekl vědomě pozdě.
"Cože? Nechals je utéct?" pán hystericky pobíhal po kuchyni a snažil se něco polapit. Marně.
Ten večer dostal chlupáč pěkně přes kožich, ještě týden se nemohl stočit do klubíčka. Místo smetánky dostal jen mlíko. Fuj, měl z ní střevní potíže.
***
Sám začal tajně chodit na výpravy k vesnici a díval se, jak trhá plody, jak si rozčesává vlasy, jak pije ze studánky. Poznal, co je být šťastný.
Jeho sny ale každé ráno přerušil pán se svými novými plány. Bál se, že by přece jen mohli nakonec vychytat celou vesnici.. i s ní.
Musí něco udělat. Nechce, aby si ji pán vyvařil jako hovězí kost a potom..., nevěděl, co by s ní bylo.
***
"Mňau, vrrrňau," zamňoukal dětským hlasem ve chvíli, kdy byla sama. Ten hlásek ji přitáhl až k keři.
"Čičičí?" zašeptala a natáhla ruku. Objevilo se nejdřív jedno oko a když viděl, že se nevylekala, vystrčil celou hlavinu. To už z ní vycítil její obavy.
"Neboj se, milá moje," Stála jako zařezaná, nevydala ani hlásku. Bála se? Asi. Vtírnul se do její přízně, jako správná kočka. Čumák ji strčil do dlaně, ona neucukla, dokonce se usmála. Něco se zlomilo.
"Nejsi tak strašidelný." řekla mírným hlasem. "Poznala jsem to, když si nás minule zachránil."
***
Od toho dne si místo trhání jahůdek na každé schůzce plánovali, jak ji zachránit. Vychytali to do bezchybného plánu. Bylo to jednoduché, až ostatní naběhnou do pasti, ona vyleze z domečku a poběží na druhou stranu, k propasti. Tam počká na kocoura a potom spolu utečou. Ona obětuje celou vesnici, on uspokojí svého pána a nakonec se spolu budou toulat, jíst jahůdky a malé myšky... Překrásný plán.
Už se těšil na ten správný den, kdy... je všechny chytne.
***
"Sem, sem." křikne Gargamel a Azrael poslušně žene houfem celou vesnici. Celou? až na jednu blonďatou Šmoulinku, která se schovává a vyčkává na správnou chvilku.
Všichni modráci utíkají, co jim nohy stačí a nakonec vběhnou podle plánu do toho pytle, o kterém maličká předem věděla. Ta zatím sedí a čeká, až se pytel utáhne a Gargamel si svůj lup potáhne domů.
Kocour se táhne za ním a pak se zastaví. Vyčkává až do setmění, teprve pak se odváží přijít za vesnici k propasti za modřinkou. Ta stojí úplně na kraji a usmívá se. Okolní les dnes tajemně šumí, připomíná kocourovi milostný sonet.
Jejich nový život začíná. Překvapující, že ona za život s kočkou obětovala celou svou rodinu.
Pyšný na svůj plán důstojně dokráčí až k ní. Ten její úsměv je taaaak... ne, ne počkat, není jako jindy, dnes je jiný ... nebezpečný. Všechno je tuhle noc jiné.
"TEĎ!" zazní signál a na milého Azraela se spouští síť. Nepříčetně se zmítá, až se do ní sám úplně sám zamotá.
"Říkal jsem to, je tak blbý, že stačil malý flirt." Šmoulince v okamžiku zhrubne hlas.
"Takovou dobu se snažíme ho chytit a on pak přijde docela dobrovolně." Smáli se všichni. "A kvůli němu..."
Kocour je zmatený a vyděšený. Blondýnečka si sundává paruku a vyndává vycpávky z hrudníku.
"Naletěls, blbečku." posmívá se mu Tranda, který si ve volné chvíli rád hraje na sexy šťabajznu. "Svíčkovou si zabírám já!" zasměje se ještě svému vtipu.
Celá vesnice jásá. Přichází hudebníci, kuchaři s velkými noži a obrovskými hrnci, rozsvěcí se lampióny, vše bylo předem domluvené. Začíná zabíječka.
Sbohem Azraeli.
***
A co se stalo s Gargamelem?
Neřeknu! Nechci z takové hezké pohádky udělat hororový thriller a popisovat tu, jak mu strunou uletěla hlava, když ji Koumák s Kutilem pevně zatáhli, jak ho Mlsoun rozporcoval a naskládal do komínu na uzení... Víte, ta krev všude kolem a střeva atd., no nebyl to moc hezký pohled a na čtení po ránu se to moc nehodí. Tak možná příště.
***
Tohle mi učarovalo. Vracím se k téhle písni... Řekněte sami, není báječná?
