Když mě bolí srdce a stýská se mi, jedu tam, kde jsou Kladruby ...

Kladruby trochu jinak. Z mého srdcového pohledu. Žádný klášter ani kostel, jen moje rodina. Snad vám to bude stačit. Přesně takhle to moje duše i srdce potřebovalo

Začnu přece jen fotečkou z nádvoří. Ano měla jsem v plánu to tam okouknout a nafotit a pak vás zahrnout, ale ... když jsme zasedli ke stolu začali hodovat, spustil se deštík. Řekla jsem si, že až to přejde, zaběhnu to ‘ofotit’, ale než jsme dojedli.... "pršelo, jen se lilo a prase doma nebylo" :)))

A tak historie Kladrub až příště. (mám slíbenou další návštěvu)

Vím, tahle fotka vážně nemůže uspokojit milovníky historických objektů... ale víc nemám 

Když ne klášter a kostel... potěšilo moje srdíčko domácí statkové uvítání, příjemné posezení ve společnosti báječných lidí, kteří byli potěšeni naší návštěvou. Určitě se brzy vrátím. 

Umím se zamilovat na první pohled... Řekněte sami, odolali byste? 

O tom, kde jsem se ještě toulala, když se mi stýskalo zase za týden. Doufám, že se vám moje fotografie zalíbily, protože právě proto jsem ta místa zvěčnila.

"Zdravím Karla, Milenu, Davida i Mariku..." *

***

"Máš plno krás, jsi můj půlnoční příliv..."