Ale ne, takovou tě nechci. Neusmíváš se. Jsi studená. Trochu přidám tady a ještě malinko tady... Ano, tohle je lepší. ... tady tě taky trochu upravím...
Otvírám šampaňské. Jsi hotova! Slavím sám, ale jako bys slavila se mnou.
Sedím u kompu a usmívám se jak idiot, konečně jsem tě dokončil. Jsi dokonalá bytost, jsi moje, jedině moje. Dostal jsem šanci vymodelovat tvou tvář, oči, bradu, maličká ouška, ramena, ňadra, paže, zadeček a nožky.
Oblékl jsem tě do slušivých šatů, do těch s odhalenými rameny, miluju pohled na tvé klíční kosti. Na nohy jsem dal lehkou obuv, volnou špičku i patu, pásek kolem kotníku, nalakoval ti nehty.
Nevím, co s vlasama. Mám rád dlouhé, vysoko vyčesané, možná jeden dva prameny puštěné kolem obličeje. Nebo mikádo? Co krátký střih? Ne, tohle není sexy. Nechám delší a volně splývavé.
Musím se ještě kouknout z dálky. BOŽE! Jsi okouzlující.
Ty vlasy učešu do plesového stylu.
"Na zdraví!" připíjím na tebe.
Miluju tě! Hloupost... Jsi jen kreslená, jsi počítačová postava z péčka. Prodal jsem jim tvou blonďatou verzi, tu ze které budou za chvilku strhávat šaty a strkat jí kdeco kdekam.
Tebe, hnědovlasou, si nechám pro sebe. Mám s tebou jiné plány.
Nemám choutky strkat ti kdeco kdekam, chci jen, aby ses se mnou vítala.
Pojď Miláčku, pojď ke mně, nečekej.
Já stojím uprostřed a kde jsi ty?
Cvak, takže, jak to provedeme? Prsty mačkají tu správnou kombinaci.
Já stojím uprostřed, aby sis mě všimla jako prvního. Přicházíš. Nějak se tu zalidnilo a ty se ke mně nedokážeš dostat! To ne.
Cvak, musím všechny usadit, aby nepřekáželi. Jedeme.
Já stojím uprostřed, aby sis mě všimla jako prvního. Přicházíš. Ostatní u sedí na svých místech, ale je na nás až moc vidět. To není moc dobré.
Cvak. Nechám některé chodit.
Já stojím uprostřed, aby sis mě všimla jako prvního. Přicházíš. Až na pár potulujících se sedí ostatní na svých místech. Cestou pro pivo tě ale zastaví Mirek. Ale ne. Dobře já počkám, ale za chvilku to začne. Nemáme dost času.
Cvak. Mirka nechám projít před tebou. Minete se, to bude lepší. On by se vykecával... Znám ho.
Já stojím uprostřed, aby sis mě všimla jako prvního. Přicházíš. Až na pár potulujících ostatní sedí na svých místech. Mirek šel chvilku před tebou pro pivo, to znamená, že projdeš bez zastávky. Mávneš na Jardu, ten aby tu nechyběl. Je tu docela mumraj, nikdo si nevšimne. Jdeš přímo ke mně. Ale počkat, počkat, vždyť se neusmíváš. Copak? To ne, musíš se smát. Chci tě veselou.
Cvak. Takže úsměv, jaký? Tohle? Uff, ne, směješ se jako blázen, chci jen šťastný úsměv. Zářivé oči a lesk zoubků, úsměv musí být ten správný. Nejlepší je, když se ti udělá na pravé tváři ten maličký ďolíček, který je vidět jen zblízka.
Tak pojď...
Já stojím uprostřed, aby sis mě všimla jako prvního. Přicházíš. Až na pár potulujících se sedí ostatní na svých místech. Mirek šel chvilku před tebou pro pivo, to znamená, že projdeš bez zastávky. Mávneš na Jardu, ten aby tu nechyběl. Je tu docela mumraj, nikdo si nevšimne. Jdeš přímo ke mně. Oči ti svítí, zoubky okusují nervozitou spodní ret, sklopíš oči a ten důlek..., ano, je tam. Maličký. Díváš se zvědavě, vesele, ale chybí tady chemie. Kde je jiskření?
Cvak. Tak takhle ne. Říkalas, že se těšíš na polibky, že toužíš po mé náruči. Tady trochu přidám. Ukaž? Jéžiš to je moc, jsi jak divoká kočka, jak herečka v péčku. Ne, malinko uberu, tu roztouženost nesmím přehánět, přece jsou tu lidi.
Já stojím uprostřed, aby sis mě všimla jako prvního. Přicházíš. Až na pár potulujících se sedí ostatní na svých místech. Mirek šel chvilku před tebou pro pivo, to znamená, že projdeš bez zastávky. Mávneš na Jardu, ten aby tu nechyběl. Je tu docela mumraj, nikdo si nevšimne. Jdeš přímo ke mně. Oči ti svítí, zoubky se objevují, ano a ten důlek, ano, je tam. Maličký. Okusuješ si nervozitou spodní ret, sklopíš oči, cítím to, zhluboka se nadechneš ještě tři kroky přede mnou. Uff. To je síla. Pojď blíž. Rozhlédnu se, nikdo se nedívá, tak honem... Přistupuješ blíž, podáš mi ruku a zčervenáš. Co? To je všechno? Pche, tak to tedy nee.
Cvak. Nebudeš se přece stydět. Lásko, obejmi mě a líbni mě tajně na krk, nikdo se nedívá. Podrž si mě chvilku a něco mi zašeptej. Jako bychom tu byli sami. Nastavím tě, abys nebyla tak stydlivá.
Já stojím uprostřed, aby sis mě všimla jako prvního. Přicházíš. Až na pár potulujících se ostatní sedí na svých místech. Mirek šel chvilku před tebou pro pivo, to znamená, že projdeš bez zastávky. Mávneš na Jardu, ten aby tu nechyběl. Je tu docela mumraj, nikdo si nevšimne. Jdeš přímo ke mně. Oči ti svítí, zoubky se objevují, ano a ten důlek, ano, je tam. Maličký. Okusuješ si nervozitou spodní ret, sklopíš oči, cítím to, zhluboka se nadechneš ještě tři kroky přede mnou. Uff. To je síla. Pojď blíž. Rozhlédnu se, nikdo se nedívá, tak honem... Přistupuješ blíž, podáš mi ruku a sice zčervenáš, ale svůj stud schováš do obejmutí, dýchneš mi na krk, lehce mi to místo políbíš a přitiskneš se ještě pevněji. "Lásko," zašeptáš.
Hm.. Tak to mám rád.
Uložit. Počkat chvilku, dát repere, ne dvakrát repete... a .... pustit. Na živo.
POJĎ...
Srdce mi tepe jak zběsilé, cítím stažený žaludek.
Já stojím uprostřed, aby sis mě ...........
Tááaaak, tohle bych mohl zažívat stále dokola. Nestačí mi jedno vítání, chci jich tisíc, chci tak zůstat navždy, až se zastaví film... ani nemusíme pokračovat, tenhle okamžik mne nikdy neomrzí.
Taková krása, no tak dobře... dám si to ještě jednou.
Hmmmmmmmmmm... a znovu ........
Já stojím...
***
Gordon ach..........¦
