Ó, to je milé překvapení! To není možné, ty a tady? Co tady děláš? Jsem rád, že tě opět vidím........
Poslední pohled do zrcadla, půjde to! Bude to dobrý! Jsem zachumlaná až po uši. Venku je třeskutá zima a já potřebuji být v teple. Nedejbože, abych zase nastydla!
V rychlosti ještě natahuji kozačky na vysokém podpatku, to mě zase budou bolet kyčle! Ale co žena neudělá pro vysněného, že?! Pošlu svému vysmátému odrazu pusu a vyrážím.
V autobuse si přisedám ke starší paní. Zkoumavě si mě prohlíží, kontroluji, jestli něco nekouká. Ne, všechno je v pořádku, vše pečlivě schované.
"Dobrý den," hlásím se na vrátnici. "Jdu za panem ředitelem." Vrátný se usměje a podá mi mapu továrny, prý abych se neztratila. Dlouze se za mnou dívá, cítím jeho pohled na mých lýtkách, když vstupuji na první podlaží. Jsem trochu nervozní.
Pan ředitel? Sympatický padesátník, který mne uhranul na městském plese. Byl tak šarmantní. Když jsme spolu tančili, vznášela jsem se. Naše těla se dotýkala. Oběma nám to přišlo sexy.
"Zastavte se někdy na konzultaci." Pošeptal mi do ouška. Ano, jdu na konzultaci. Při vzpomínce na otírání našich těl se musím usmát. Hmmmm.
.......
Zaklepu na dveře jeho sekretářky. Mladá holčina, která o životě ještě nemá ani páru. Jak je důležitá a tak ráda se poslouchá, když o něm mluví.
"Pan ředitel nemá čas." Pohodí hlavinkou a vítězoslavně se na mě usměje, ruce zkříží na prsou. "Jste objednána?" Samozřejmě, že nejsem, to by nebylo překvapení.
"Řekla byste mu, prosím, že jsem přišla na konzultaci?" Sebevědomě na ní hodím pohled a ruku dám v bok. Začíná mi být v tom kabátu horko. Teď se tady zpotím a za chvíli budu cítit jako prase. Bože, dělej, zavolej mu!
"Pane řediteli," tiskne tlačítko na telefonním aparátu... "Máte tu návštěvu." Sladce, přesladce se vtírá do přízně.
"Nemám čas." Ozve se krátce.
"Tak vidíte," zvítězila slečna Tereza.
"Nebudu ho vyrušovat dlouho, jen ho pozdravím..." Zaškemrám.
"Pane řediteli???"
"Co zas!" Ostrá odpověď.
"Ta paní říká, že vás nezdrží."
"Moment!" Vypnul reproduktor a je ticho. Slečna Tereza dává oči v sloup. Natáčí si dlouhé blond vlasy na propisku. Ve vedlejší místnosti někdo přechází, slyším jeho rázné kroky a klika otvírá dveře.
"Dobrý den," nejdříve naučeně pozdraví a když se naše oči střetnou, vycítím lehký cuk v koutku jeho rtů. Usměje se a podává mi ruku.
"Dobrý den." Ach! Jeho podání je tak silné a slastné.
"Jen jdu náhodou kolem, tak jsem si řekla, že se zastavím." Snažím se vysvětlit moji přepadovku.
"Vás samozřejmě vždy rád vidím. Půjdete dál?" A už si mne vede k sobě. Pustí mne do dveří a když ho míjím, lehce mi poklepe na zadeček. Cítím to ve vzduchu! Napětí a chuť se mísí s mým potem, který mi jede po zádech. Vážně se asi uvařím.
"Dáte si kávu?" Zeptá se ještě a už zavírá dveře. Na stole zmáčkne nějaký čudlík a zavelí do mikrofonu: "Dvě kávy, prosím."
"Jistě." Ozve se zase ten vlezlý sladký hlásek.
Otočí se ke mně. Stojím v jeho kanceláři, zahalená do mého nejlepšího kabátu.
"Odložíte si?" Rozzářím se, konečně! Pomalu stahuju rukavici na mé levé ruce, pak na té pravé. Nechávám je volně spadnout na zem. Rozepínám si jeden knoflík na kabátu za druhým. Pomalu, pomaloučku. Usmívám se na něj.
Najednou se rozrazí dveře a do nich vrazí tenoučká holčička s podnosem a dvěma kávami. Nezapomněla ani na vodu, asi bude bystřejší, než jsem čekala.
"Děkuji, Terko, už nebudu nic potřebovat." Vystrkává jí ven ze dveří. "Pro nikoho tu nejsem." Něco zašvitoří, ale je mi to jedno. Poslední knoflík je rozepnutý.
"Počkej, nechvátej." Skousne si spodní ret a přistoupí blíž. Skoro se dotýkáme. Zavoní mi. Voní přesně tak, jako když jsem ho poprvé uviděla. Nasála jsem tu vůni a všimla si, že i on vtahuje do chřípí můj parfém. Pohladí mne po tváři a lehce políbí na čelo. Už teď jsem v transu. Roztřásla se mi kolena. Rukama jede z mé tváře na ramena. Prsty sbírá límec a rozevírá můj teplý oblek.
"Věděl jsem to!" Ustoupil o krok zpět a natěšeně zírá. Moje krajkové spodní prádlo noční barvy se vzdouvá pod mým vzrušeným dechem, kalhotky pomalu vlhnou. Jediné oblečení, které na sobě ještě mám jsou podvazkové punčochy s vysokým lemem.
"Páni." Oddychne si. "Neskutečné!" Nemůže ze mne spustit oči. Hltá každý kousíček mého těla, každý záhyb, každou skulinku. Dívám se na jeho nadouvající se kalhoty.
Zavře oči a rukama po paměti osahává vše, co mu nabídnu. Svá ramena, prsa, bříško. U pupíku chvilku zůstal a pak se vrátil zpět k obličeji. Jeho ruce se dotýkají mých rtů. Vsune jeden prst mezi moje zuby a já mu ho olíznu. Pak ho uchopím a saju mu ho jako penis. Jeho rty se roztáhnou do slastného úsměvu.
Další prst se vkrádá do mé pusy a já už mu hltám celý svazek nejdelších uchazečů. Pak jeho ruku vezmu a tlakem ji nutím, aby objala moje prso. Když jej zmáčkne, přejede mi po zádech chvění. Už mě pomačkává i druhou rukou. Oba prsy se topoří a vzdychají touhou. Přisává svoje ústa na moji šíji.
Chci se přidat a začnu lovit rukama v jeho pase. Snažím se vykasat tu úhledně vyžehlenou košili. Zmačkat ji a pošpinit a pak zahodit. Zastaví mě. "Ještě mám odpoledne jednání..." A raději přesune mou ruku o kus níž, ke svému poklopci. Rozepnu zip a šmátrám po věci určené. Když ho vyndám je tak pulzující, tak živý a tak chtivý.
Přitáhne si mne blíž a vzadu povolí podprsenku. Prsa povolí a z těžknou. Něžně je laská jazykem a snaží se je celé nacpat do pusy. Vím,že to se mu ale nepodaří. Rozesměje mne to. Pracuji na jeho penisu. Čas od času mě zastaví a zakroutí hlavou. Počkám a pak se znovu dám do práce. Jeho ruce putují od trčících bradavek ke kalhotkám. Prsty si pohrávají s lemem. Už to vypadá,že mi je snad ani nesundá. Po celém těle mi pobíhají proudy husí kůže. Kalhotky padají na zem.
Odstoupím od něj. Nechám ho tam stát jen tak. Se svou pýchou, která trčí celé kanceláři na obdiv. Sednu si na jeho pracovní stůl a roztáhnu nohy. Vzdychne. Rajcovně se na něj usměju a olíznu si prsty. Pokývá hlavou, přivře víčka a sám se chopí svého údu. Prst pomalu sjíždí z bradavky, kde před chvíli kroužil až tam dolů k tříslu. Tam chvilku váhá a pohrává si s chloupky. Pan ředitel je nadšený. Osahávám svou mušličku a ukazuju mu svůj hrbolek slasti. Párkrát přes něj přejedu a hned ucítím chuť. Chuť na něj, na jeho délku...
On pracuje velmi rychle a rytmicky. Nepočká na mě? Chce si užívat jen to dívání. Tak ať si to užije, řeknu si a vsunu prsty tam, kam patří. Přepadne mě slast. Lovím jako zběsilá a on se třese prudkými pohyby jeho ruky...
...
"Dobrý den." Trošku stydlivě beru za kliku a v místnosti mne přivítá mladá hloupoučká bloncka.
"Přejete si?" Zeptá se slaďounce. Naučeně se u toho usmívá a při tom si natáčí loknu na propisku.
"Přišla jsem za panem ředitelem... na konzultaci." Doplním, aby bylo jasno.
Asistentka se zašklebí a opět zvítězí. "Pan ředitel má dnes volno!"
Sakra, sakra, sakra! Kruci! Snažím se nevypadat tak hloupě. Jsem navlečená ve vlněném kabátu a pod ním nemám vůbec nic než spodní prádlo. Je mi horko a on tu není?!
"Tak kdy se můžu zastavit?" ....
