"Co si ucítila?" Snažila si vybavit jestli vůbec něco vnímala, kromě jejího chtíče. Obličejem naznačila, že nic. "Znovu." Olízla si rty. Najednou její jazyk našel chuť medoviny, kterou před chvilkou dopil.
***
Kateřina...
Uslyšela lásku.
Pak?
Naučila se dotýkat se lásky.
Druhý příběh...
A dnes? Třetí?
***
"Dnes budeme experimentovat." Juchů! To bylo něco pro ní. Pro neustále hledající čehokoli nového.
"Už se těším." Sedla si do tureckého sedu, upila trpkého vína a čekala.
"Pamatuješ, jak se ti zbystřil hmat a vnímání, když ses nedívala?"
"Bylo to najednou zvláštně silné, kůže jakoby hltala vše, co si jí dával." Nakrčila roztomile nosík a zčervenala.
"Dnes budeme ochutnávat."
Bleskurychle vyskočila na nohy a chtěla jít do panské kuchyně krást mlsky.
"Zůstaň tak." Zastavil ji v běhu.
"Zavři oči." Nesnažila se o žádný vzdor. Oči zavřené.
"Políbím tě." Ano, ano, ano, křičely její srdce, ústa i tělo.
"Snaž se koncentrovat."
Pootevřela rty. Čekala jeho jazyk, vždy jí ho půjčil a on pak hledal v jejích ústech.
Rty se spojily. Jen tak lehce, jakoby ani nechtěly. Vrhla se na něj a políbila ho silně, nečekaně.
"Počkej." Odtrhl se od ní. Chtěla se líbat. Líbání bylo její prioritou.
"Nedělej nic." Nakázal.
Znuděně čekala.
Opět jeho rty. Tak měkké a teplé, jen lehce sevřely ty její a navlhčily je.
"Co si ucítila?" Snažila si vybavit jestli vůbec něco vnímala, kromě svého chtíče. Obličejem naznačila, že nic.
"Znovu." Lehký dotek rtů, na okamžik se slepily a zase se oddělily.
Olízla si rty. Najednou její jazyk našel chuť medoviny, kterou před chvilkou dopil. Radostně se ušklíbla a nastavila znovu.
Další polibek, tentokrát silnější. Chutnal jí víc, než ten před tím. Její mozek ji připravil na chuť medové tekutiny, ale buňky na jazyku jí rozehrály sonátu chuti.
Jeho rty byly sladké, ale slané zároveň. Chutnaly po medu a páleným dřevěným uhlím.
Když se jeho jazyk vloudil do její pusy, rozhostila se je v ní harmonie hořkosti i povidlové příchuti z tajného koláčku, který zapřel.
"A teď." Vsunul jí do úst své prsty.
Ano, přesně rozpoznala vše, co jí před chvilkou mozek představil. Železo, kouř z kovárny, pálenku, trochu i chuť potu.
Neskutečné co může muž ženě nabídnout ze svých dlaní.
"Můžu si líznout jinde?" Zeptala se odvážně.
"Kde chceš?"
Olízla mu předloktí. Slano a trochu popela.
A bradavku. Stopička včerejšího mýdla.
Jazykem vyhledávala další a další místa, která chtěla ochutnat.
***
Chuť, asi nejzvláštnější dar, který člověk má. Dokážeme rozpoznat i sebemenší odchylku od standardní, klasické chuti.
Chuťové buňky na našem jazyku nám do mozku navždy zapíší zvláštnosti, které během života ochutnáme a nikdy už je nezapomeneme.
Například jako chuť našich lásek. Tu hořko-sladko-slanou chuť, chuť na kterou se nezapomíná.
Učenlivá Kateřina, že? Ještě je čemu se naučit? (za týden 4. díl)
