Nosem se tlačila k jeho zátylku. Vzrušovala ji ta vůně, ten zvláštně erotický odér. Objevila opět jeho typickou lehce zpocenou kůži, narychlo převoněnou parfémem. Jeho osobitá vůně.
***
Kateřina...
Uslyšela lásku.
Naučila se dotýkat se lásky.
Ochutnala ji.
Uviděla krásu lásky. A to, co viděla, ji nadchlo!
***
"Co mi ukážeš dnes?" svlékala se cestou k posteli. Přiskočila k němu a drze mu sedla nahým rozkrokem na dlaň.
Hned by ji..., ale dnes měl jiný plán.
Byla tak zvědavá, přijímala vše, co jí dával. Chtěla ještě víc, byla dychtivá a chtěla vidět, slyšet, znát všechno.
Líbila se mu, ale věděl, že už brzy ho opustí a půjde dál bez něj. Bude ochutnávat další muže možná i ženy a zkoušet další a další věci, ke kterým se oni spolu už nedostanou. Nevadilo mu to. Stačila mu ta představa, že ona byla dokonalá studentka lásky.
Oči jí svítily žádostivostí. Očekávala nová poznání.
"Zavři oči."
"Á, to už tady bylo." zklamaně se zamračila.
"No tak." lehce přikázal a ona poslechla. Líbilo se jí, když jí trochu vládl. Ráda dělala vše, co si přál, jen někdy chtěla trošku zlobit.
Skousla rty a čekala.
"Tak co?" zeptal se.
Otevřela kukadla.
Lekla se, protože před obličejem spatřila jeho dlaň.
Krčila rameny. Co má být s tou dlaní?
"Čichni si."
Zasmála se.
"Co?" připadalo jí hloupé očichávat jeho dlaň. Ještě na malou chvilku nechtěla poslechnout, ale pak...
Zpočátku jen lehce nasála. Jakoby ucítila manželův parfém z nočního stolku. Otočila se směrem k posteli. "Používáš jeho...?" Mlčel. (Vždyť to bylo jedno.)
Nadechla se víc a najednou se jí jeho vůně zaryla hluboko do mozku. Ucítila spálené dřevěné uhlí, o kterém stejně věděla už z předchozího ochutnávání.
Poznala, že je to dlaň, na které ještě před chvilkou seděla svou roztoužeností. Ucítila sama sebe.
"Hm..." hlasitě vydechla. Uchopila jeho ruku a s chutí se znovu ponořila do jeho vůně. Trochu potu, maličký odér jeho podrbání v rozkroku.
"Chceš víc?" věděl, že se nemusí ptát. Jen kývla a klekla si, aby dobře dosáhla na jeho hlavinu. Opřela se čelem o jeho vlasy a vdechla vše, co tam našla.
Mýdlo před několika dny, vůni čerstvé vánočky a rozpečených rohlíků, kterou pochytil, když procházel kolem pekaře...
Nosem se natlačila k jeho zátylku. Vzrušovala ji ta vůně, ten zvláštně erotický odér. Objevila opět jeho typickou lehce zpocenou kůži, narychlo převoněnou parfémem.
Kovářská vůně. Železo a oheň! Jeho osobitá vůně.
A zápěstí... Ach!
Prsty zajel do jejího podpaží.
"Ježíš! Tam mi nesahej." vzdorovala. Nelíbilo se jí to, ale když jí dal přivonět, zjistila, že i z potu se dá vyčíst, že je člověk vzrušený. Byla vzrušena jen tím očicháváním. ‘Chutnalo ji do nosu’ i tohle.
Nemohla se nabažit vůní jeho kůže. Kdyby mohla i ochutnávat, byla by v tranzu. Ale to se ten den nesmělo. Jen čichat.
"Můžeme pokračovat?" Už se nebránila. Odvážně očichala všechna místa jeho nadrženosti.
Vůni sexu znala už dávno, ale tahle zkušenost ji překvapila. Zjistila, že čich je pro ni další ‘nejdůležitější’ smysl.
***
Propadla mu a od té doby vždy, když potká nového zajímavého člověka a podá mu ruku, tajně si pak očichá svou dlaň.
Miluje vůni cizích čistých lidí. Každý voní jinak, a přece tak známě. Chodí světem a čichá si tajně, aby ostatní nevěděli.
***
Máme pět smyslů.
Smyslů, které nám byly dány do vínku, tak proč je nepoužívat například při sexu. Zapojit se nejen hmatem, ale i sluchem, chutí a očima, je to nejkrásnější, co může člověk pro své uspokojení udělat.
***
... to já se chodím do tvých očí Lásko dívat, a kdyby do očí, jó, to bys koukala, kam už jsem spad´...... (H. Nedvěd)
Odchod je vždy těžký. Nebo ne? Příště zase...
