ON? Už od narození se všechno točí kolem něj. Hned, jak ho poprvé uvidí otec, zapýří se. ON? O kom - o čem mluvíme? Neřeknu! :) Je velmi citlivý, někdy přecitlivělý, po ránu velký a v důležitých chvílích největší! :)
Když je mu pět...
Nemůže se dočkat rána. Je v očekávání, kdy už konečně páníček vstane. Když se tak dlouho neděje, vstane sám a rozhlíží se pod dekou, co by provedl. V jeho věku toho však ještě moc provést nemůže. Ještě nemá jaksi kde.
"Mamko, už mi zase vyrostl! To je žůžo!" Křičí páníček radostí.
Možná ve školce opět uvidí tu Copandu. Teda jak ta se mu líbí. Vždycky, když je v její blízkosti, chtěl by se kouknout, ale páníček řádí s autíčkem a vůbec si nevšímá jeho potřeb. No, tak zase nic. Alespoň ho malinko podrbe ručkou a jemu se uleví.
Copanda a ta její se jednou rozhodly, že se s ním a jeho páníčkem seznámí. Na školní zahrádce vzadu za tím velkým keřem šeříku se stydlivě svlékli a žasli, jak jsou rozlišní. On se na ní nemohl vynadívat. Jak je možné, že něco tak pěkného běhá po zahradě. Páníček a Copanda se zase rychle oblékli a vůbec nepočkali, až se on a ona seznámí. Hm :) škoda!
Když je mu deset...
V tom věku vstává pravidelně jako první v celé rodině. Je to ranní ptáče. Už se těší, jak potká tu pěknou maminu, která vyzvedává Copandu. Ano, v jeho zájmu už dávno není spolužačka, ale její maminka. Jeho chuť roste s každým dnem. Sice ještě moc nechápe, co vlastně chce, ale to jeho zvětšování a napínání ho fantasticky baví. Jeho páníček už ho neodbývá jen podrbáním, ale dokonce si občas pohrají. Oba dva ta hra baví, dost je o sobě naučí.
Konečně si zase Copandy maminka v minisukni sedne k páníčkovi na bobek a něco mu říká, hladí ho jako malého po vlasech a on se může zbláznit, jak se choulí natěsnaný v kalhotách.
Nebo když vidí silonky paní učitelky, opět mu najednou začne být těsno. Proč musí být stále takhle zavřený? Nechápe, co provedl.
A jak začal milovat koupaliště. Vůbec mu nevadí, že páníček, trouba ještě neumí plavat. Důležité je, že tu chodí spoustu žen, dívek, děvčat a co! dokonce i babičky mu voní. Voní mu každá, která se kolem jeho úkrytu jen mihne. Páníček s ním má sice starosti, ale to je přece jeho problém.
Když je v převlékací kabince a schová se ze studeného mokrého obydlí do teplých slipů, cítí se jako v ráji. A když pak vyjde ven a rozčuchá se, opět se do bavlny nemůže vejít.
Když je mu dvanáct...
Už je z něj velký kluk. On sám by se popsal jako "CHLAP", ale my víme své. Chlapem se teprve stane. Ještě mu to chvilku potrvá.
Zatím si hrají s páníčkem na honěnou :)) Oba jsou z toho dost udření, protože tahle hra je opravdu návyková a zatímco páníčka bolí ruce, on je celý sedřený. Je to tím, jak ho páníček otírá o hrubé prostěradlo, o ručníky, dokonce ho někdy strčí i mezi polštáře na gauči! To je pak jízda. To, že je odřený, ale zapomene v momentě, když vypustí všechno nežádoucí napětí ven. Ó, to je úleva!
Někdy se stane, že si takhle uleví i vícekrát denně. Je to docela vyčerpávají. Páníček dávno přestal hrát fotbal, už na to prostě nemá sílu. Stále se žene za něčím, na co ještě nemá nárok. A on by tak moc chtěl... :( Musí si ještě počkat.
Když je mu patnáct...
Ach, Helenka. Páníček s ní randí už druhý měsíc. Sice je ještě neseznámil důvěrně, ale blíží se to! Cítí to v kostech. Páníček si občas pohraje s její a on smí přihlížet. Nekonečná krása. To, co vidí na živo, je úplně o něčem jiném, než z časopisů. Ta vůně, to vlhko vnímá on jako objevený poklad. Občas si sice říká, že by mohl páníček uhnout, aby toho viděl víc, ale i tak je to velmi vzrušující.
BOŽE! NAŠEL JSEM POKLAD!!!
Křičí z kalhot a dere se ven. Když ho poprvé uchopí Helenčina jemná ručka, ihned se z toho štěstím pozvrací. :( Co teď?
To se nemělo stát! Páníček se na něj zlobí, Helenka pláče. Vůbec neví, proč se na něj naštvali, proč se Helenka zklamaně odvrací. Proč se ani její ona nedívá a neusmívá se na něj. Je nečekaně nešťastný.
Už se mu nechce po ránu vyskočit jako rybička, chtěl by umřít, zahrabat se hluboko pod zem, nikdy už se žádné jí neukázat. Chtěl se předvést a ukázat, jak dokáže být rychlý a hbitý. Oni ale čekali spíš dlouhou výdrž, sílu a mužnost. Je mu z toho špatně. Dřív, když si hráli s páníčkem, chtěli to mít co nejrychlejší...
Helenčina její to jistě rozhlásí po všech svých kamarádkách a ani jedna po něm už neštěkne. Musí se pochlapit a zmužit!
A aby nabyl ztracené sebevědomí rozhodne se vykoupat se v každé, kterou jeho páníček potká. A že jich potkal. Velkou, malou, mladou, starší, silnou, hubenou, vyzáblou, dokonce párkrát i úplně opilou, že ani nevěděla, o co jde. Vyzkoušel si toho tolik, že si připadal jako borec!
Když je mu pětadvacet...
Pak ale jednou potkal jednu paničku. Takovou voňavou, rozkošnou její. Okamžitě se zamiloval a zjistil, že už nechce začínat znovu a znovu, ale že se chce vyvíjet a zdokonalovat. A tak si tuhle páníček vzal za ženu.
Bylo to něco nového, už to nebylo jen zezadu nebo vestoje zpředu, ale páníček a ona jí a jemu ukázali takové zvláštnosti, ze kterých se mu tajil dech. Páníček a on byli parťáci na život a na smrt!
Dokázali spolu takové věci! Panička a ta její žasly! A chtěly stále znovu a znovu a to bylo skvělé.
Po několika měsících on zaregistroval, že páníčkova žena začíná nabírat sem tam nějaké to kilo, ale jemu to nevadilo, její byla stále krásná. Jen ji nějak viděl čím dám méně. Začal mít starosti, co se to s holkama děje.
Páníček se vrátil k jejich hře s rukou a on začal být zklamaný. Už si zvykl na hrátky ve čtyřech a nechtěl se vzdát té chutě. Každé ráno mistrně vyskočil a ukazoval páníčkovi, v jaké je stále síle. Blížila se třicítka a páníček ho začal šidit.
A pak se to stalo! Páníčkova žena a ta její porodily syna. Sakra, ten má ale krásného JEHO. Páníček byl šťastný. A co víc, po několika probdělých nocích to zase začíná zdát, že ty dvě si opět začínají všímat jeho.
Konečně přišel den, kdy se mu obě ukázaly. On byl jako na trní. Měl pocit, že už zapomněl, jak vypadají a ... Byl nadšený. Tak se mu po její stýskalo! Když ji opět zahlédl cítil se fantasticky.
A co bylo nejlepší?
Její se trošku změnila. Byla jiná a voněla jako nová. On se tak těšil. Když se konečně mohl ponořit do jejího tepla a rozkoukat se tam, uviděl tolik překvapení. Její byla jako hnízdečko, byla tak pečující a jemná, on se rozhodl, že jí ukáže jaký umí být chlap...
Vrátily se rozkošnické chvíle, probdělé noci ale i rychlovky na pračce. Celým jeho světem teď byla její. Miloval ji a všechny smysly směřovaly jen k ní. Samozřejmě, že očichával i cizí, které někdy s páníčkem potkali, ale páníček ho držel zkrátka, protože doma na ně čekaly ony.
... pokračování příště ... :))
