Moje péče se jí očividně líbí. Nastavuje mi další kousky svého těla. Když moje dlaň doputuje až k rozkroku, zastaví mne. "Pozor, pozor, dnes jsme nemocné..."
Zase přišla, tentokrát sama, bez dětí. Naštěstí byla u vedlejší pokladny fronta, takže zamířila rovnou ke mně.
Teplý kabát, vysoké kozačky, její parfém se rozlétl po celé lékárně. Vždy se na ní těším, že přijde, že jí pomůžu a ona mě odmění svým úsměvem.
"Dobrý den." Byla tak milá, vždy se usmívá, jakoby neznala žádné strasti.
"Hezký den," odpověděl jsem. Její hnědé oči se na mě dívaly tak důvěřivě. Miluju jí.
Malinko se zastavila, přemýšlela, ale pak nakonec došla až k mému pultu a trochu se naklonila blíž.
"Potřebovala bych..." zastyděla se.
"Ano?" zeptal jsem se.
"Já vlastně ani nevím, co potřebuji."
Čekal jsem.
"Ehm... Něco na poševní problémy." skoro šeptala. Sklopila zrak, bylo jí to trapné.
"Samozřejmě. Víte blíže, jaké má ta žena potíže?" uklidnil jsem ji. Viditelně si oddychla.
"Myslím, že nějaké pálení a výtok, je to jistě dost nepříjemné."
Otočil jsem se k ní zády a vytáhl ze šuplíku několik variant.
"Doporučil bych té paní tohle nebo tohle. Toto je jednorázová léčba jen na tři dny, tohle je na dní deset."
Koutky jí cukly. Oči se styděly.
"Mám jí vzít tu delší léčbu?" zeptala se ještě.
"Záleží na paní, jestli ji trochu netlačí čas..." dvojsmyslně jsem zalaškoval. Neurazila se, jen se více usmála a pak sáhla po silnějším přípravku, který obtíže vyléčí rychleji.
"Jak se to užívá?" stále se smála, teď už trochu odvážněji.
"Tohle jsou čípky a mast. Čípky doporučuji po večerní hygieně při poloze v leže na zádech zavést hluboko do pochvy. Mast je na léčbu vnějších potíží."
"Myslíte, že to zvládne sama?" skousla rty a velmi odvážně se na mě podívala.
"Myslím, že by ji u toho mohl někdo asistovat, pokud si není úplně jistá." Naše oči se střetly. Už v tu chvíli jsem si představoval, že...
Sebral jsem krabičku a přitom jsem lehce položil svou dlaň na její prsty. Neucukla, jen se opět trochu usmála.
Po zaplacení odešla i omamná vůně, která ji všude následovala. Pobyla tu jen krátce, ale v mé mysli zůstane až do večera, kdy se vrátím domů. Domů za ní...
***
"Chceš umýt záda?" beru ji z ruky sprchu a něžně ji omývám ramena a záda. Když se otočí, stejně pečlivě ji osahávám. Je stále tak krásná. Ta její vůně, oči, sametová pokožka... Nemůžu si zvyknout na její společnost, každé ráno jsem mile potěšen, když se vedle ní probudím.
Moje péče se jí očividně líbí. Nastavuje mi další kousky svého těla. Když moje dlaň doputuje až k rozkroku, zastaví mne.
"Pozor, pozor, dnes jsme nemocné..."
"Chudinky moje malé. A moc?" Přikývne a tajemně se usměje.
"Moc. Dnes jsem kvůli tomu byla u mého lékárníka..."
"Ale, to mne zajímá. A co ti řekl?" jsem zvědavý.
"Že si mám zasunout tenhle čípek hluboko." dívá se na mě zpříma, provokativně. V ruce drží zabalený čípek.
"A smí ti s tím někdo pomoct?" usměje se laškovně.
"Ano, prý když to nedokážu sama, že mi má někdo pomoci."
"Vážně tohle řekl?" Líbám ji na krk. Čípek prozatím odkládám na umyvadlo.
Moje ruce dychtí po dalších smyslových dotecích. Rejdí po jejím těle nahoru a dolů. Zastaví se hodně blízko půlek. Blízko zadečku. Blízko...
"Už jsme dlouho nebyli tady." pošimrám ji mezi půlkami. Zasměje se nahlas.
"Už si ani nepamatuju." přitakala.
"Je tam tak krásně." zašeptám jí do ucha. "Když jste vy dvě nemocné, neměli bychom toho využít a..."
Dlouze mne políbí..............
***
"Jak, že to říkal, ten tvůj lékárník a manžel s jedné osobě?" Ležíme spolu na posteli po druhé sprše. Zavrní jako kotě.
"Ráno v lékárně si říkal, že kdybych potřebovala pomoc, pomůžeš mi." zazubí se a já ji smím celý dlouhý večer ošetřovat přesně podle mých představ. Ještě, že jsem jí tak dobře poradil.
Kéž by byly "holky" nemocné častěji.
***
"S Tebou i bez Tebe...."
Ve čtvrtek se svěřím, jak je to se jménem mojí lásky...
