Jak je to dlouho? Pět let? Deset? Nene, už je to patnáct let. Tak ten čas letí. Najednou přišel dopis a v něm stálo: "Chybíš mi, stále ještě mi chybíš..." Srdce se rozbušilo, ruce roztřásly a nohy povolily.
Ve svém dopise se ptala: "Ještě si pamatuješ moje jméno?" (blog nedávno)
***
Jak to tehdy vlastně bylo?
Kdo koho opustil? Ona mne? nebo já jí?
Asi já jí... Vždycky každého opustím.
Byla to láska?
Ne? bylo to jen rozptýlení?
NE, BYLA TO LÁSKA! Jen jsem si to nechtěla přiznat.
Můj život plyne jako každý jiný, klidně a hezky.
Tedy plynul, než jsem dostala ten zatracený dopis. Ona se ozvala po tak dlouhé době. Projížděla a chtěla se mnou zajít na kafe.
Srdce mi poskočilo.
Ústa se rozevřela do úsměvu.
Žaludek se stáhl.
Ty bláho, kam se hrabou všichni muži světa :)) Tohle bylo o něčem úplně jiném. Tohle už bylo vážné!
Mysl se přestala soustředit. Nikdo mne nezajímal... I Lucius se vytratil, když tu byla ona...
***
Těšila jsem se :)
Bála jsem se :) Už jsem taková...
Toužila jsem... už zase? :)) tentokrát jinak.
***
Když jsme se naposledy viděly, bylo nám pětadvacet. Holky v rozpuku. Ona krásná dlouhovlasá brunetka, drobná, vždy mi trochu připomínala vílu.
Její láska byla pravá. Moje? ...
Umím vůbec pravdivě milovat?
Umím! Umím?
Nerozhodná...
Po tolika letech se nic nezměnilo. Stále jí chybím a já stále ještě nejsem "dospělá". Ale dělám pokroky...
Co když?
Co mám dělat já?
Co s tím?
***
"Jen jdi," řekl.
Když jsem odcházela, ještě se zeptal: "Vrátíš se mi?"
Věděl, že ona je pro mne..., že se může stát, že ...
Odpustil by mi, tohle mi přál.
Jen se vrátit...
Zapochybovala jsem.
***
Seděla až vzadu restaurace, poznala jsem ji na první pohled. Moje srdce se na vteřinu zastavilo. I moje uspěchaná chůze se zpomalila. Plíce se nemohly nadechnout. Do očí se nalily slzy.
Tentokrát neuteču.
Rozhodně jsem vykročila její směrem. Uslyšela klapot podpatků a otočila se. Naše pohledy se střetly...
***
A dál???
Její usměvavé oči...
Krásné drobné ruce...
Maličká prsa...
Dlouhatánský rozhovor z očí do očí...
Jemné nenápadné doteky...
Bylo to v nás stále...
Je to v nás stále...
***
Cesta zpět k autu... polibek? a dál???
Neřeknu!
*
Vrátila jsem se, ale ...! Kdo ví?! :)
