Jak se (ne)stát andělem 6/7 (druhá část)

"Vidíš tu pěknou babu?" stoupl si na konec větve, aby mi ji mohl ukázat. "Jo, vidím." No jistě, úplná krasavice. Jak z reklamy na vložky. Naštval mě už jen ten výraz ‘pěknou babu’. "Celá tvoje Uriana, že?"

"Ale vůbec ne, Uri je přece štíhlejší a má taková prsíčka akorát do ..." Řekl: Uri? To je BLBEC! To už vážně přehnal. (asi ponorka)

"Zmlkni!" zarazila jsem ho. Jestli má chválit něčí prsa, tak jen ty moje.

"Jen tě zlobím. Ty máš nejkrásnější, vždyť víš." Už jsem si nebyla moc jistá. Na má prsa se už měsíce nikdo nepodíval a že by po nich někdo toužil...

"Stále toužím, Lásko moje. Jen teď máme důležitější úkol. Ale až se vrátíme... Vrrrr... Sakra, krucifix!!! Já tě..." rozesmálo mě to a dojalo. Stále mě chce. Ach. Pohladil mi půlky a zafoukal do křídel. Och, foukání pekelného dechu do peří... hmmm..., bylo to tak... vzrušující.

"Lu, miláčku... jsem unavená, ale tebe bych přefikla hned." v očích mu zrudlo, ocas bláznivě lítal sem tam, jeho pracky se natahovaly k mým upnutým vnadům... Nastavila jsem se, aby mohl lépe...

Hrom a blesk!

"No jo!" zavrčel směrem k nebi. Hlídali nás jak vězně!

"Kdy budeme moct být zase spolu sami." Tak moc jsem ho chtěla. Utřel si zpocené čelo a ukázal prstem a tu ‘nádheru’.

 "Zasáhneš jí?"

"Jistěže." neváhala jsem a vystřelila. "Nejde do srdce, doprčic, nejde, že né?!" Očima jsem naváděla střelu k srdci. Jenže kopie Uriany se posunula a já trefila její peněženku.

Sáhla jsem do pochvy a vytáhla další střelu. Uviděla jsem pěkného padesátníka.

"No jistě!" nelíbilo se mu mé hodnocení. Vrátila jsem mu to v myšlenkách i s úrokama.

"Je pěknej, mně se moc líbí." Fííí, šíp letěl a zasáhl ho přímo do srdce.

"JOO!" křičela jsem a tancovala na stromě jako bych vyhrála milion. Lu seděl a drbal se mezi rohama.

"Co je zase?" Neradoval se se mnou. Mlčel. "Něco se ti nelíbí?" 

"Hmmm, typický pár. Ona krásná mladice a on prachatý trouba."

"CO?"

"On bude celý život zamilovaný a ona bude milovat jen jeho peníze." 

"Fakt?" mrzelo mě to. 

"Jseš zbrklá, neposloucháš mě! Mám toho dost!" zlobil se. Zlobil se na mě dost často a já málokdy pochopila proč vlastně.

Lusk! A byl zase pryč.

Zůstala jsem tam sedět. Pozorovala jsem lidi, tentokrát se opravdu budu snažit a nic nepokazím, říkala jsem si. Uviděla jsem smutného muže sedícího na zemi. Žebral. Že bych udělala dobrý skutek? Možná by ho láska zachránila... dumala jsem.

V hlavě se mi přehrál celý film o životní lásce: přišla, vhodila do plechovky minci, on zvedl oči, jejich pohledy se střetly, zamilovali se a žili spolu do konce života jako dvě hrdličky.

Jasně! To je ono!

Pečlivě jsem namířila. Dávala jsem si pozor, aby šíp letěl krásně, čistě. Nervózně jsem si kousala ret, ruce se mi třásly. Šíp letěl k srdci toho muže. Ano, bude to trefa do černého, říkala jsem si. V ten okamžik probíhal kolem pes. Žebrák natáhl ruku, aby ho praštil. Nechtěl, aby mu převrhl plechovku s penězi. A šíp se zabodl do dlaně toho muže. Do ruky? Co to znamená? Kruci, kruci, kruci! Sáhla jsem rychle po druhém šípu, šla kolem žena přiměřeného věku, ta by byla skvělá, ale v toulci žádný další šíp nebyl.

Mám dva, mám dva, říkala jsem si. Kam se poděl ten druhý?

"Lu!" zavolala jsem na mého miláčka. "Luciusku! Pomoc!"

LUSK!

Přistál vedle mě, v ruce držel ještě teplý bůček a křupavý chleba. 

"Copak?" znuděně se zeptal mastnou hubou.

"Nemám šíp." ukázala jsem na žebráka.

"Střelilas?"

"JO!"

"Koho?"

"Toho chlapa, a teď chci tu ženskou, bude z nich krásný pár, nemyslíš?"

Zasmál se škodolibě. "Jseš vážně blbka." Tvářil se otráveně, vyrušila jsem ho od žrádla, typický chlap... zajímal ho víc možná ten bůček...

"Když trefíš dva najednou, žádnou další ránu už nemáš."

"Trefila jsem jen jeho. Nejsem pitomá."

"Vážně?" ukázal prstem na žebráka a psa, který běžel kolem.

"Podělala jsi to! Krucifix, zase!" dupal kopytem a vrčel do mastných vousů. 

"Co se stane?" opatrně jsem se zeptala. "Nebude zase zoofil, že ne?!" 

"Ne. Ten pes ho bude milovat a on se k němu bude chovat hůř než k psovi. Trefilas ruku, to znamená, že ho bude bít jak žito a pes u něj bude věrně zůstávat." 

Dopr... (však víte, co myslím...) jen vzdychl. Asi opravdu neměl sil, mi ještě něco říkat. 

***

Příště to schytám od nejvyššího. Vyčiní mi... 

Achjo, přijďte si to přečíst. 

Zatím ahojte. Vaše Bohunka 0

***

A tohle za Vaši trpělivost. Je vážně skvělá, doporučuji...