Jak někdy může skončit třídní sraz... Janka, Simona a Milan

***

Janka k němu přistoupila. Těšila se něj, až ho opět uvidí, až ho bude smět obejmout. Ale teď ještě ne...

"Uvidíme se večer?" Zašeptala Milanovi do ucha. Kývl pohledem, nemohl jinak. Nemohl nahlas říct, že se na ní těší, že tolik měsíců žije představou, že ji bude moct svléct a ...

Byla šťastná. Celý večer se bavila. Zjistila, že tahle slezina školy po dvaceti letech není vůbec špatná. Spolužáci se změnili, někteří překvapivě k lepšímu.

Tahle "holka" neuměla béknout německy a dnes šéfuje vyhlášenému hotelu v Německu. A tahle zase vynikala svojí inteligencí a dnes je z ní skoro alkoholička.

Tenhle, byl můj oblíbený, takový divoch, dnes je z něj úspěšný makléř. A z tohohle je skvělý fotograf.

Jak ten život zamíchá s jejich osudy.

***

Milan? Potkali se náhodou v obchoďáku v Praze. Ihned ho poznala, on si nebyl moc jistý. Jen si vyměnili telefonní čísla a zábava mohla začít.

Smsky zpočátku dlouhé, jak se mají, co dělají... Pak se přiblížili k osobnějším věcem... Nakonec z toho byla láska. Tedy alespoň pro Janku. Jak to měl Milan? Nikdo neví.

Sraz po dvaceti letech, juchů! To je skvělá příležitost potkat se a ... Ve zprávách o tom snili a předbíhali se, kdo vymyslí ještě něco vzrušivějšího. Měli jasno - stejné libůstky, podobné představy...

***

Večer se táhl. Občas se potkali a usmáli se na sebe. U baru, když si objednávali pití se ho zlehka dotkla dlaně. Už aby ji pohladil na prsou a mazlil se s jejím tělem. Už aby...

Zašeptala mu vzrušující větu... Zasmál se a pookřál. Tenhle večer bude skvělej.

Malinko ji pohladil půlky. 

"Přesně o půlnoci před tvým pokojem." Řekl jí a zmizel mezi svými kumpány ze školy. 

Vetřela se do společnosti jiných žen a snažila se nemyslet na to, co přijde za pár hodin.

"Co říkáte Milanovi?" Započaly rozhovor.

Zbystřila, když zaslechla jeho jméno. 

"Je to samec, co?" 

"Ty, jo, to mi povídej, je z něj chlap."

Spolužačky se jedna podruhé svěřovaly s jejich pocity. Milan se líbil všem. I těm vdaným.

Janka se cítila sebevědomě, že právě ona má tu možnost Milana poznat víc. Už jen dvě hodiny...

***

Zábava se trochu zvrtla. Páni se dali do panáků a ženy začali tančit. Nastalo odvázané veselo. Janka se držela zpátky, nechtěla být upocená a unavená, když ji čekal on.

Milan se na rozdíl od ní bavil náležitě. Koketoval s ostatními ženami, tančil a pil, ale každou chvilku se potají otočil na Janku a poslal ji pusu. Věděla, že čas se blíží.

Před dvanáctou se Milan vytratil. Janka se pomalu loučila. Vstoupila do výtahu a zula si boty. Prohmatala si prsty u nohou, broukala si nějakou písničku a vrtěla se v bocích. Cinknutí upozornilo na její patro.

"Ach, uch..." Uslyšela, když se dveře zavřely. Sakryš, tady to někdo rozbalil přímo na chodbě. Říkala si. Nakoukla tam a uviděla muže a ženu, jak o zeď pravidelně a vzrušeně rytmují. 

Hm... skousla ret Janka, za chvilku taky budu. Chvilku čekala, bylo jí trapné jít kolem nich, zkazit jim to. Světlo zhasínalo a rozsvěcelo se podle pohybů těchto milenců.

Zůstala stát za rohem, rukama si držela ústa, protože ji tahle situace připadala komická.

***

Čas ale nemilosrdně běžel a ona se musela jít do pokoje připravit, za chvíli bude dvanáct a Milan již také brzy přijde. Prostě projde kolem, nedá se nic dělat. A tak si nazula opět lodičky a zadupala, aby ty dva milence na sebe upozornila. 

Vykročila rázně (jakoby nic) chodbou a pokračovala ke dveřím jejího pokoje. Co čert nechtěl, byl kousek za nimi. 

"Sakra, doprčic," zaslechla muže vypouštět další a další nadávky. Oba se rychle začali upravovat. On byl vulgární a rozmrzelý. Ona jen klopila oči k zemi. 

Janka ji poznala hned. Byla to Simona. Ta bývala divoká vždycky. A koho to dnes sbalila? Nechtěla si ho moc prohlížet, ale všimla si, že se nějak moc ukrývá a tak ji zlákalo otočit se.

Milan!

"Ehm.." Rozpačitě začala Simča.

"Ahoj." Přidal se Milan. 

Janka nechápala. Teď, za pět minut měl přijít k ní a měl ji pomilovat přesně tak, jak si to spolu domluvili. A on tu ... Simonu opřenou o zeď? 

"Ahoj." Špitla a roztřesenýma rukama nahmatala v kabelce klíč. Oči se jí zaplavily slzami.

Klíč upadl na zem. Milan jí ho podal a snažil se jí omluvit alespoň pohledem. Uhýbala, jak jen to šlo. 

Nedokázala odemknout. 

Milan jí přidržel ruku u zámku a společně odemkli. 

"Promiň," zašeptal, ale to už se něj Simona zezadu lepila. 

Janka pokývala hlavou a utekla za dveře.

***

Milan poslal Simonu spát samotnou a šel si vylít své srdce k barmanovi. 

***

Janka? Dovede si představit, jakou noc zažila ona. Schoulená za dveřmi prázdného, studeného pokoje probrečela každou minutu té dlouhé a opouštěné noci. 

Nechtěla vysvětlování, nechtěla o něm nic vědět.

***

Za týden se podíváme na ten stejný sraz, jen z druhého pohledu.