Vše začalo úplně nevinně, přesně tak, jako to bývá. Starší dcera Saša odjížděla na Pekelný ostrov do Holýšova. (fesťák)
Oznámila mi, že odjíždí se čtyřmi kluky, mezi nimi je samozřejmě i ten její. A na dotaz, jestli náhodou nemáme doma větší stan, kam by se vešli dva dvoumetroví chlapáci, ona, křehulka, potom ještě Dan a jeden převeliký kamarád, jsem si vzpomněla, že na půdě máme jeden přiměřený. Přitáhla jsem ho, protože ona prostě do ‘pavoukárny‘ nepůjde, no, já taky nee, ale někdo u nás musí být odvážný, že?!
"Mamko? A jak se to staví?" nedůvěřivě se ten balík dívala.
"Normálka. Natáhneš do toho ty pruty, otevřeš předsíň, a je to."
Saša vzdorovala: "Víš, že jedu s klukama?" ruce v bok a podivný výraz v tváři.
"No, vidíš, kluci to postaví." Povzbudila jsem jí.
"Nechceš mi to radši ukázat?"
Překvapilo mě to. I já sama umím postavit stan s předsíní, (když si nepopletu pruty) natož pak čtyři už dospělí kluci.
"Mám teď stavět stan?"
"Prosííííím," neodolala jsem.
A tak šup s ním na zahradu a... stavět. Zdenička kolem pobíhala a radostně vyskakovala. Když jsme ho zprovoznily, chápejte, šňůrky jsme nenavazovaly, ani tyčky jsme nezapichovaly do země, si ho dcera ještě dvakrát okoukla.
Zdenička byla zvědavá jako opička (po kom to ta holka může asi mít), vlezla si dovnitř, stejně jako kocour Mikeš a pes Tim a vyslovila přání, že by taky chtěla stan.
Už jednou jsme to spolu zkoušely, ale tehdy se bála a pak jsme to zabalily. Řekla jsem si, proč to nezkusit a hurá ještě jednou do ‘pavoukárny’, pro ten druhý menší (ó, jak já jsem nebojácná).
Manžel nesouhlasil s postavením na zahradu.... tráva.... Chápu a tak kam s ním.?Přece nepojedu ke Komorníkovi nebo na Zvůli (nejbližší kempy, u Pařezáku se letos nekoupe, spravují hráz). Když si to rozmyslí, musíme zase jet domů .....
A pak mě to napadlo.
Aby se Zdenička nebála a já se v klidu vyspala, postavila jsem stan v pokoji! :))
Musím říct, že do večera měla Zdenička plné ruce práce, přestěhovat všechny její plyšáky do nové postýlky. Stále hopsala a radovala se. Přiznám se, že jsem byla skeptická, nevěřila jsem, že tam nakonec bude. Ale!
Nastal večer a Zdenýška docela bez protestů vlezla do stanu, připravila ke vchodu i Timův polštářek. Tim to nakonec na rozdíl od naší šikovné holčiny nezvládl, pobíhal nervozně kolem a nevěděl si rady. Spát v jiném pokoji? Zůstal tam chvilku, potom jsme si vyměnili místo a on mazal do svého a já hupky dupky ke Zdeňulce.
Tééééda, tak krásně jsem se už léta nevyspala. Takové stanování v pokoji má opravdu něco do sebe. Sice mě před usnutím hlodala myšlenka, jestli ten velký pavouk, kterého jsem tu viděla nedávno už opustil místnost, nebo mi bude v noci běhat po obličeji (brrr)
Jen se podívejte na tu pohodu, kterou jsme tam měly.
Takže doporučuji stanování pěkně v domečku, když se vám chce čůrat (mně) nemusíte odbíhat někam na záchodky, nebo když máte žízeň (já), kuchyň je po ruce. Žádní komáři ani opilí spolustanovníci, pohoda klid a spánek.
Vezměte si příklad z nás odvážných holek. :))
PS: Saša slíbila autentické obrázky festivalu, tak možná vydám i fotoblog o Pekelňáku.
PSS: v jednu hodinu a dvacet osm minut v noci mi přišla sms, že už mají stan postavený :)))) (musím obhájit, že vyjížděli z Telče až někdy po osmé večer)
PSSS: dnes si to zopáknem! Jupííí!!!
Přeji krásné stanování, třeba klasicky u rybníka. Pate!
(Fšechny fotografie jsou ode mne)
