Jak jsem... vydělávala penízky.

Můj muž je přesvědčen, že žena má být v domácnosti, starat se o děti a na manželovi je zabezpečit finančně rodinu. Hezká představa, ale co když to jeho ženu nebaví? :)) no, poradí si, že?  

V neděli odpoledne, když už nejezdí tolik lidí a čerpací stanice se vylidňují, protože majitelé vozů se těší na gauč a pivko nebo vínečko, na brambůrky nebo "přeyettiho" salám, jezdíme do krajského města natankovat naftu.

Jelikož bagry, osobní automobily i nákladní automobil mají přes týden velkou spotřebu nafty, bereme dodávku s několika sudy uvnitř.

Už se z toho stala taková naše tradice. 

Onehdy to ale bylo jiné...

Manžel měl na starosti tankování a já? Napadlo mě, že bych zatím mohla umýt přední okno, mouchy se na něj lepí jako vosy na bonbón. 

Napínala jsem se tam u předního skla na špičky, abych dosáhla až nahoru. Tlačila jsem na houbičku a drhla okno. Kdyby do té vody přidávali taky trochu jaru nebo okeny, šlo by to lépe, bohužel... 

Když jsem domyla, uviděla jsem u vedlejšího stojanu kamaráda. 

"Tady by to taky chtělo," volal vesele a já se hned vrhla na jeho auto. Měl malé sportovní vozidlo, ale čelní sklo jako z prasečáku :)) Po chvilce bylo umyto. Ještě jsem přidala boční okýnka, aby měl fáro dokonalé.

Přiběhl natěšený a trošku jsme se zakecali. Vzpomněl si, že mi dluží za kafe a hned sáhl do kapsy a vyndal padesátku a já ji šupla do té mé.

Pak naskočil za volant a ujel. Na jeho místo přijelo jiné auto, a když ta paní vystoupila, řekla, že by taky potřebovala vzít čelní i boční okýnka.

No tak jo, stejně ještě můj muž nemá natankováno. Pobíhala jsem kolem jejího bavoráka a leštila skla. Zmáčená od hlavy k patě.

Paní se vrátila šupla mi do ruky dvacku a zmizela.

Týjo! Dvacku? Jsem boháč.

Můj muž dočerpal a šel platit. Zatím přijelo další auto. Pán mi oznámil, že by ho potěšilo, kdybych mu taky "přejela skla" a mával na mne padesátkou.

Jenže to už vyšel manžel. Dlouho jsem se dívala na tu padesátku a na manžela a zase zpátky na padesátku. Chápejte! Tolik peněz?!

"Bohužel, někdy příště." Řekla jsem omluvně a nasedla do dodávky.

Pán vůbec nevěděl, která bije. Ještě, když jsme jeli kolem po silnici, tam stál a díval se smutně za ženou, která mu odmítla umýt skla. :)

Ale šlo by mi to! Já bych teda vážně přidala nějaký ten mycí prostředek. 

Dvacka v kapse mne hřála, po tolika letech jsem taky přispěla do rozpočtu :)

***

Bylo to trochu něco jiného, snad vás to pobavilo. Za týden bude pokračování příběhu o Vševědovi a jeho nevěrné ženě.