Já a WC

Já a moje vykonávání potřeby. Já a můj neuvěřitelně plný měchýř. Moje panika. Můj stresující okamžik. Já a "milá" paní z čerpačky. 

Moje WC story snad pobaví a alespoň na chvilku zapomenete na Lady Coronu ;-) 

Když nestíhám doběhnout do auta schovat se...

To jsme takhle jeli s manželem z Třebíče domů. Tehdy byl kruhový objezd na Kasárnách ještě rozestavěný a trasa přímo byla uzavřena. Tedy uzavřena pro normální řidiče. Můj muž není normální a občas jezdí i tam, kam se nesmí. Jemu zkrátka nikdo nebude nic nařizovat, on si své zákony dělá někdy sám. Samozřejmě nechtěl objíždět o celé tři kilometry a vzal to rovnou. 

Už když jsme jeli tou správnou-nesprávnou cestou, začalo se mi chtít čůrat. Já už jsem o tom kdysi psala, že celá česká republika je ode mě jaksi očůraná, protože mně se chce často. Moje teritorium!

Můj manžel řekl, že těsně u nedostavěného kruháče zastaví a já si ulevím u silnice. Byl tam hluboký pangejt a tak jsem přeskočila až na druhou stranu. Usedla jsem a...

Nikde nikdo, kdo by taky zajížděl do zákazu vjezdu, že?! Jedině snad druhý Jakubec. A tak si tam hačám, když náhle můj muž zavolá, že se k nám blíží TIR. Okamžitě mě zachvátila panika. Ten řidič, zřejmě Jakubec, se nebezpečně blížil a měl zapnutou přední kameru!

S kalhotkama u kotníků jsem přeskakovala struhu, nohy mi klouzaly a já se hrabala s nahým zadkem do kopce k autu a cestou jsem mu nechtěně ukazovala úplně všechno! Přitom jsem mohla v klidu dočůrat, natáhnout si gatě a s grácíí a úsměvem nasednout a odjet do zákazu vjezdu jakobynic. 

Řidič se v autě radostně natahoval, měl pusu od ucha k uchu, jistě si dodnes znovu a znovu přehrává onu nahrávku a řve u toho smíchy.

Jestli jste někde na youtubku viděli ženskou, jak panikaří a polonahá s bílým pozadím klopýtá přes hlubokou strouhu na sedačku spolujezdce, tak jsem to já.

Když čůrám na nesprávném WC...(1)

Story ze Sněžky. Už jsem také psala, jak jsme s manželem vylezli nebo spíš nevylezli na Sněžku. Dole při čekání na lanovku jsem podupávala. Chtělo se mi na záchod. Manžel se procházel kolem a studoval trasu, díval se na stupně Celsia nahoře, na výšku styčných bodů a já zatím stála frontu. Už byl pryč docela dlouho a já čekala, že mě přijde vystřídat.

Když konečně přišel, oznámil mi, že jsou tam záchody, tak ať si odskočím, aby nečůrala na Sněžce. Hurá. Vyrazila jsem vzít WC útokem.

Sešla jsem schody a uviděla otevřené dveře. Hned jsem tam zaplula. Po pravici muž přebaloval dítě. No, dobře, ale na dámách? Prošla jsem další dveře a v odrazu zrcadel jsem uviděla řadu mužů postávajících u zdi. Kruci, chlapi, jako tohle je záchod, čekáte tu snad na ženušky? Všichni takhle pohromadě?

Když jsem byla asi na jejich úrovni zahlédla jsem toužebně očekávané kabinky. Hurá, jsem v cíli. Něco mi ale říkalo, holka, pozor! Muži se na mě otočili a já zjistila, že nestojí u té zdi jen tak, ale třímají ve svých dlaních...

No!

Takhle rychle jsem ještě ze záchodů neutíkala. Při cestě zpět jsem bleskurychle zkontrolovala cedulku a představte si, že na ní byl opravdu panáček! Jak by mě napadlo, že i na pánech jsou přebalovací pulty? 

Ale že už jsme vyspělá země?!

Omlouvám se všem pánům, kterým jsem v ten okamžik překazila vykonání malé potřeby, věřte, že to nebyl můj úmysl, já jsem jen měla nutkavou touhu vyprázdnit přetlakovaný měchýř. 

Když čůrám na nesprávném WC... (2)

Restaurace v Havlbrodě :)) Hádejte, co většinou udělám, když přijdu do restaurace jako první... musím, je to jako magnet a mě to tlačí v podbřišku jak šutr.

V tomhle hotelu jsem se ale musela dlouho rozhlížet, neb tabulka s nápisem WC byla v nedohlednu. Nakonec jsem se zeptala servírky (nesnáším to, připadám si jako blbec, když nemůžu najít hajzlík) a ona odvětila: "Tamhle, jak je ta vitrína s vínem... Jsou tam tmavé dveře vlevo."

Skvělé, mají tu toaletu! Vyšla jsem. Ta vitrína s předraženýma flaškama mi učarovala. Nikdy jsem názvy těch vín neslyšela. Ty jo, to jsou ale palby.

Když se opět ozvala žlutá voda v mém těle, rozkoukala jsem se po místnosti a uviděla lítačky, tmavě hnědé. Vešla jsem, první dveře vlevo: SKLAD.

No, to je ale divné, mít sklad u záchodů. Třeba je to sklad s čistícími prostředky.

Šla jsem dál a tam další divné dveře otevřené dokořán, uvnitř stála zády žena a něco tam myla v mycáku... Myla tam nádobí? Tak to už mi přišlo komické.

No v dalších dveřích nalevo se objevil kuchař. Stála jsem tam proti němu asi pět vteřin, neskutečně dlouhá trapná chvíle. Nejdřív mi blesklo hlavou, že jsou to zřejmě "páni". Ale dál už byla jen slepá ulička.

"Co tady děláte?" zeptal se a já ztvrdla.

"Hledám záchody..." špitla jsem a on se začal smát a plácal se do kolen. Došlo mi to, proto to tam všude tak vonělo a pářilo se.

Placem jsem naznačila, že mizím, on je kývl hlavou doprava. Došla až k vínům a všimla si, že před těmi poličkami jsou dveře s miniaturním nápisem WC. Ani muži ani ženy. Fakt jsem se bála, že to budou společné toalety a že tam potkám někoho, koho nechci. (to už znám)

Byly to jen společné dveře a za nimi dvě různé místnůstky s oddělenými záchody. Ulevilo se mi, hned dvakrát...

Když přinesli polévku, postavili ještě na stůl sklenku s oranžovým alkoholickým nápojem a pozdravem od kuchaře. Hm... Aperol :) 

Když čůrám na nesprávné čerpačce...

Jednou jsme jeli do Brna jako záchranný vůz pro bratránka, kterému přestalo jet auto. Natáhli jsme lano, dva spolujezdci z nepojízdného auta si sedli k nám, bráchanec řídil tu mrchu rozbitou a frčeli jsme.

Při cestě tam jsem manžela upozornila, že se mi chce. Dobře, nabere je a při cestě zpět na nejbližší čerpačce zastavíme.

Všichni souhlasili, alespoň se občerstvíme, dáme kávičku a nějaký ten toustík, Bohunka se vyčůrá a potom hyje domů. Čerpací stanice se nachází někde u Rosic, nebudu ale dělat reklamu, protože tam si dojít na záchod... Čtěte dál.

Pět dospělých lidí vstoupilo dovnitř, já poprosila o klíče, ostatní si pro sebe nakoupili, manžel i pro mě, kafe a dobroty. Pro mě nejvíc dobrot. 

Paní u obsluhy byla velice nepříjemná, zamračená jako kakabus. Vždycky, když s někým sdílím nějaký čas a on je takový, mi to nedá a zeptám se. Co se jí asi stalo, že má takovou mizernou náladu. Všichni přítomní mi dali za pravdu a protože jsem zvědavá... tak jsem se jí při předávání klíčů s úsměvem na rtech neváhala zeptat. 

Paní mě zpražila pohledem, zamračila se ještě víc a řekla: "Jsem naštvaná, protože všichni se sem přijdou akorát tak vysrat!"