Štamberk je nedaleká zřícenina. Nedaleko čeho? Telče, samozřejmě. No, zřícenina..., až uvidíte, co je Štamberk, možná se pousmějete, ale přesto jít tam a rozhlédnout se, je zážitek, na který se nezapomíná.
(fotografie jsou pořízené rukou BJ)
Tak tedy Štamberk.
Na tuto zříceninu vystoupáte, z půvabné vesničky Lhotka. Tam se dostanete pěšky, kolmo nebo autem, busem či přiletíte letadlem... Je to opravdu velmi malebná vesnička. Fotky nemám, protože jsem je cestou tam lehkovážně neudělala a cestou zpět jsem... to se dočtete až na konci.
Podle velké dřevěné značky (tu jsem taky nestihla vyfotit), která označuje "kudytudy", se dáte po zelené. Ono je to v dnešní době docela hříčka přírody a to doslova a do písmene, neboť stromy mizí a s nimi i značky, které uvádí, kudy opravdu tudy. Takže zkuste se držet po zelené, my dvakrát bloudily, ale nakonec všechny cesty vedou na Štamberk, že?! Vždy jsme se daly doleva, nějak jsme cítily, že tam to bude správně. A bylo. Zpět jsem naplánovala druhou cestu (zdála se také zajímavá), ale ... to právě až na konci.
Tou cestou je magický les. Fotky nejsou ani trošku upraveny, přesně takový les tam je. Tajemný, kouzelný jako z pohádky, no řekněte sami.
Tak a teď ten Štamberk.
Moc ho není, ale tam za ním.... Budete zírat!
Ještě upřesnění, kdo šel se mnou.
Ještě pro zvědavé hlavičky...
A pokud porušíte zákaz vstupu (těžba dřeva) a dojdete až k lomu (my tam šly, protože byla sobota, nikde žádný stroj, ani padající stromy, jen binec na zemi), pohladí vaše oči hloubka, která láká ke skoku.
Porušení zákazu vstupu se mi samozřejmě vymstilo, karma na mě ihned!
V tom neupraveném terénu jsem s sebou sekla. Udělala jsem si bolavý výron kotníku nebo čehosi v nožce a v sedě jsem sama sebe přemlouvala, abych nevolala hilfe domů, ale abych se zvedla a došla k autu. Nechtěla jsem vystrašit Zdeničku, která začala natahovat a tak jsem zvedla tu svou "zadeček" :)) a dopajdala kilometr a kus k autu. Šlápnout na spojku a jet domů bylo za trest, každým pohybem jsem uronila slzu. Minula jsem překrásné sluneční hodiny, které tedy vyfotím až příště, i náves a rybníček ve vsi. (slibuji)
Vzpomněla jsem si na kárání Vladimíra Kroupy, který nás nabádal ke správné obuvi při výšlapu na kameny...
***
Ale zase jsem našla nové místo, které budu navštěvovat častěji, těším se, až bude úplný podzim, stromy zbarví listy a v zimě, no to bude nádhera. A takové jaro...
***
... máš hlavu plnou utajených snů, máš podezření, že jsi vlastně zbytečná ...
