Čokoláda. Nedělní vyznání.

Čokoláda je asi to nejvíc nejchutnější "jídlo" na světě. Nic na ní nemá. Jsem na mléčnou, hořká není dobrá, bílá mi nechutí. Mléčná mi sice vlastně nedělá dobře, ale nemůžu jí odolat.

Potřebuju čokoládu každý den.

Miluju jí a kdybych se zrovna teď nedržela zpátky (to víte dieta), celou bych jí zhltla. Hltala bych jí i zítra, kdybych mohla. I pozítří a celý příští rok.

Mám oblíbenou, velkou fialovou s karamelem a kulatým oříškem. Mléčnou.

Moc bych ji neměla, ale nemůžu si pomoct. Potřebuju ji ochutnávat zase a zase. Sice vím, že z ní budu mít nervy, že pravděpodobně budu mít časem plné zuby těch rozkousaných oříšků, že až vycucám karamel, nabažím se té chuti a budu přesycena tou sladkostí.

Ale!

Když se pomalu rozpouští na jazyku, když mi vyteče karamel na chuťové buňky, když operu slinami oříšek a pak si s ním jazykem dlouho pohrávám, vím, že tohle je to pravé "ořechové". Jadérko praskne a já ho ještě víc rozdrtím mezi zuby a pak dlouho vyndavám jeden kousek po druhém.

Dá mi to vždy velkou práci zapomenout na tu kakaovou pochoutku. Ale pak se postavím na nohy a snažím se na ni nemyslet. Umím žít i bez ní.

Vybavuju si, jak těžko se ty tvrdé kousky dostávají ven, jak dlouho mi trvá, než ji zase všechnu vyběhám. Ta chuť mi zůstává dlouho v puse a nechává zapomenout na jiné i ty nejdůležitější věci.

Čokoláda přece není alfa a omega.

Zvláště, když tam překáží ty oříšky, když mám potom špatné svědomí, že jsem to zase přehnala a ochutnala víc, než jsem měla.  

***

TY jsi moje velká fialová mléčná čokoláda s oříšky a karamelem.

Jaký jsi?

Jsi škodlivý a přitom mě tak přitahuješ.

Vím, že tě nesmím, ale tak moc tě chci ochutnávat.

Mám z tebe dlouho bolení srdce a hlavy, dlouho mi trvá, než se tě zbavím a když už se mi to povede, vrátíš se a jsi k mání.

A já se opět zakousnu a ocucávám to, co mám nejradši. 

Znovu a znovu sním víc, než mám povoleno a pak... mám tě plné zuby... *

***

Dám si jen jeden jediný malinkatý kousek čokolády... Slibuji. Nebudu to přehánět, jen trošinku. 

***

Song 

Ve čtvrtek to bude napínavé. Prozradím vám, jak to se mnou bylo, je a bude.

Osobní blog? Jasně, že pohádkově osobní.