"UŽ ZASE?!!! Ty jsi ale čuně." Zlobí se na tebe máma. Postýlka pročůraná a ty se probouzíš do ukřičeného rána v úplně mokrém pyžámku. Co se stalo? Proč si nešla v noci na záchod? Už nevíš...
"Pojďte se podívat..." Zatřásla silně jejich tělíčky rozčilená matka. Byla hluboká tma, děti vůbec nechápaly, co se děje. Obě se poslušně zvedly z postelí a šly do obývacího pokoje. Ano, už zase tam seděl. Ruce v dlaních a plakal. Táta!
"Tak se na něj podívejte. Na ožralu!" Trhne jejich ramínky a nutí děti, aby se podívaly úplně zblízka. Té mladší je tatínka líto. Nechápe, že je opilý a má pocit, že mu musí pomoct. Vezme ho za ruku, ale matka ji prudce odstrčí.
Pošle je opět spát. Obě děti usínají s pláčem.
***
Takový normální sobotní den. Slunce svítí a ty jdeš s tátou ruku v ruce od babičky domů. Je ti hezky. Doma čeká mamka s bráškou a zítra je neděle, jistě vyrazíte někam na výlet.
Vaše výlety jsou netradiční, nejezdíte vlastně nikam. Jen ty a tvůj bráška říkáte tátovi, jestli odbočit doleva nebo doprava a jste překvapeni, kam dojedete. V autě hlasitě zpíváte a je vám krásně. Miluješ takové neděle. Už se těšíš. Ve svých pěti letech je tohle podle tebe štěstí.
Z místní radnice vychází krásná nevěsta a ženich.
"Podívej, tati," ukážeš na ně.
"Ano, princezna..." řekne taťka.
"Je krásná viď?!" Ukazuješ svojí malou ručkou.
"Ano."
"Víš, že je podobná naší mamince? A ten princ? Že je trošku podobný tomu strejdovi, který k nám chodívá..." Ticho.
Celou cestu až domů úplné ticho. Ty si v hlavince přehráváš, jak budeš jednou taky taková princezna. Nádhera.
***
"NECH MĚ BÝT!" Řve mamka. Děti vůbec neví, co se zase stalo. Taková to byla krásná sobota. Pohoda, klid a najednou po sobě rodiče křičí.
Taťka rozbil popelník. Vzteky. Vůbec ho takhle neznají. Je rozčilený a huláká na mamku. Ta utíká do vedlejšího pokoje a prudce zavírá dveře. Sklo zařinčí a vysype se.
Děti stojí v kuchyni a tisknou se k sobě. Obě jsou vyděšené, ale dospělí nedbají a dál na sebe křičí. Ta mladší si drží pevně uši, aby neslyšela ta divná slova, která se nesmějí říkat.
Mamka proběhne kolem nich, v rychlosti popadne nůž a mizí v koupelně.
"Neblbni," ťuká na ni táta. Už se trochu uklidnil. Prckové z jeho řeči vycítili, že se o maminku bojí.
"Zabiju se." Křičí mamka z koupelny hystericky.
Děti stojí a pláčou. Takový normální sobotní večer.
***
Je ti chladno. Mamka s tebou neustále trhá, protože jdeš moc pomalu. Bráška jde poslušně vpředu, ale tobě se nechce odejít. Vítr fouká a ta cesta je nekonečná.
"Maminko? Kam jdeme?" Místo odpovědi jen smrknutí do kapesníku.
Brečíš také. I bráškovi se po tvářích kutálejí slzy, ale on je chlap a chlapi přece nebrečí. Tajně je utírá do rukávů.
Zaskřípají brzdy a ty uvidíš známé auto.
"TÁTA!" Vykřikneš radostně. Tvoje oči září.
Cesta autem je hrozná.
"Nemůžeš odejít!" Vyhrožuje táta. Máma brečí.
"Nemůžeš mi vzít obě děti!" Ona mlčí.
"Nech mi malou." Tobě poskočí srdce. Ano bylo by spravedlivé, kdyby jeden z vás dvou zůstal s tátou. Přece nezůstane sám, chudák.
"NE!" Štěkne mamka.
Táta šlápne na plyn, auto se nekontrolovatelně řítí po silnici. Po stranách stromy, trošku se bojíš.
"Jestli mi ji nenecháš, zabiju nás všechny!"
"Ne tatínku," voláš ze zadního sedadla. "Já s tebou zůstanu."
Pláčete s bráškou nahlas a rodiče jsou z vás nervozní. Nesnáší, když brečíte v době, kdy se oni hádají.
***
Mladší odjíždí s otcem zpět k domovu. Její srdce je roztrháno na kusy. Neví, co si má myslet o dnešním podivném večeru.
Bojuje mezi láskou k mamce a k taťkovi. A co bráška? Uvidí ho ještě někdy?
***
Po pár měsících.
"JEŽÍŠ!!! Ona už se zase počůrala." Mamka spráskne ruce. "Stejně to má kvůli tobě!" Otočí se k otci, který sklopí hlavu a pohladí malou po vláskách.
***
Máš je oba ráda! Někdy to prostě jinak nejde!
