Chybí tam červená!

Miluju modrou, blankytně i tyrkysově modrou, i téměř černou modrou. Miluju žlutou a všechny její odstíny. A ve všech mých dílech je poznat, které barvy preferuji.

***

"Je to krásné," řekla, když si prohlížela jeho dílo. Gabi byla krásná a on ji miloval z celého srdce. Než ji ukázal svou tvorbu styděl se jako malý kluk. Maloval dlouhou dobu, ale nikdy se nic neprodalo. Jeho ambice pomalu klesaly ke dnu, ale ona ho stále povzbuzovala. 

"Líbí se mi tohle." ukázala na slunečnice. "Jsou jiné, mají v sobě červenou."

"Co tím chceš říct?" nechápal. Všechna jeho díla byl úžasná, ve všech žlutá a magická modrá, barvy  běžně nekombinovatelné.

"Tohle je krásné a tohle taky, ale... já miluju červenou." pohladila jeho ruku. Políbila žluť i modř v jeho dlani.

"Pozor, jsou jedovaté." bránil se Vincent.

"Vine, lásko, když se na tebe dívám, často si otřeš ústa svou špinavou rukou, kdyby byly jedovaté, jistě už bys o tom věděl." políbila ho. Obdivovala ho. Byl neznámým malířem, který se ale ze své situace nehroutil a stále začínal s novými nápady. Pro ni byl umělcem. Kdo ví, třeba za pár let bude světem uznávaným malířem...

Byla to čistá láska.

***

...líbí se jí slunečnice... protože tam prý je i červená... ale já už jinou červenou nemám... potřebuju dokončit tenhle obraz... kde vezmu červenou, aby se Gabi líbil? ... červená? červená? jako krev...

Stupidního nápadu, který okamžitě provedl, brzy litoval. Ta bolest mu projela páteří až do mozku. Krev byla všude. Nabral na štětec...

... dám ji sem... i sem... bude se jí to líbit... budu slavný... 

... bude se jí líbit... je tam spoustu červené... nejen modrá a žlutá... červená... krvavá...

... snad to bude stačit... nezdá se mi to... nemám rád červenou... ale ona ano... dělám to pro ni...

... nevidím na to... teče to strašně moc... 

***

"Co se ti stalo, lásko?" ptala se rozpačitě, když viděla jeho po domácku vyrobený obvaz.

"To je pro tebe." Podal ji dáreček zabalený do starého hadru. "Bude tam červená...."

"Kde?" nerozuměla jeho podivným slovům. "Proč máš zavázanou hlavu?"

"Udělal jsem to..." mluvil tak tajemně, až ji bylo mdlo.

"Co? Co jsi udělal, miláčku?" dostala strach. 

"Bude tam červená... protože ji miluješ... bude tam."

"Vine, neblázni, musím tě ošetřit..."

"Budu slavný a ty budeš bohatá."

"Co se stalo?"

Nečekal na odpověď a utekl jako malý kluk. 

Rozbalila hadr a v něm leželo... ucho!

"PROBOHA!" vykřikla. "Vincente!" 

***

... a bylo tam více červené... byla to jeho červená... právě díky ní možná dostalo jeho dílo to správné koření... a možná právě proto se nakonec stal slavným...