Budeš zpívat, když chci a basta! Jakýkoliv odpor nesnesu!

Další hororový sen. Znáš mě, já a moje sny. Někdy je to masakr, někdy erotická divočina, jindy mazlivá báseň. Ale ve všech si TY Tehdy v noci jsem Tě dostala do rukou. 

Chtěla jsem být tvými houslemi. 

Pamatuješ?

(ZDE)

Byla bych vším, čím bys chtěl, abych byla.

Ale...

Tys nechtěl. Hm... tvoje smůla. 

Kdybys řekl: "Ukradni." Ukradla bych.

Kdybys řekl: "Zabij."......

Ale...

Tu noc jsem tě dostala do rukou a bylo na mě, udělat si s tebou, co mi libo.

***

Dostala jsem jako dárek krabici od bot. Bylo to od... to je jedno, toho stejně neznáš. Zřejmě jsem měla narozeniny... krabice byla jen přiklopená, neměla žádnou mašli, jen otvory pro vzduch.

JÓ! Zvířátko na hraní, zaplesalo moje srdce. Křeček, morče, činčila, nebo ptáček?

Sedla jsem si na kuchyňskou linku do tureckého sedu (dost často tam takhle vysedávám, piju kávu nebo čtu) a odklopila jsem víko.

Překvapení? 

Byly tam černošky z Afriky. Tak dvacet centimetrů velké. Takové ty typické ženy, které mají na sobě barevné rozevláté šaty a kolem hlavy stejně strakatý šátek. Bosy chodily po obvodu krabice, tleskaly a zpívaly své ‘šestihlasé’ písně. Byly perfektně sladěny a souhra jejich zpěvu i pohybů byla dokonalá. Poslouchala jsem je a když dozpívaly, ťukla jsem do krabice jako malé rozmazlené děcko. 

Úžasná hrací skříňka.

"Ještě!" Přikázala jsem a ony opět začaly kroužit po krabici a jejich hlas hladil. Krásný dárek (zřejmě) k narozeninám od... to je jedno, toho stejně neznáš. Nikdy nekončící píseň. 

Odběhla jsem postavit vodu na kafe, připravila si blogy od mého oblíbeného blogera (jednoho z nich) a znovu usedla na vyhřáté místo.

Ženy seděly v jednom koutu papírového příbytku a v rohu druhém jsem náhle uviděla...

TO NENÍ MOŽNÝ!

ANO!

SPRAVEDLNOST EXITUJE!!!!

TY!

Věděla jsem, že jednou TĚ dostanu do svých spárů, do pařátů, pařátků, dlaní, prstíků. Tak moc dlouho jsem čekala a...

DOČKALA JSEM SE!

Už jsem nechtěla číst blogy, už jsem chtěla jen TEBE!

Při uprdelování se, jsem omylem kopla do krabice, v ten okamžik se ženy opět rozezpívaly a začaly podupávat po dně a obcházet TĚ.

Seděl jsi tam jako hromádka neštěstí. Poznala jsem TĚ hned. Nejdřív jsem měla ohromnou radost z našeho nečekaného setkání, pak jsem ale zavětřila touhu po odplatě.

Chtěla jsem si vychutnat Tvoji krev! 

Vzhlédl si a naznačil rukou pozdrav. Byl jsi k sežrání. A to doslova! Nejradši bych TĚ... roztrhala na mrť, ne, nejradši bych TĚ... zamáčkla jako švába, ne, nejradši bych TĚ... pomazlila a pak bych TĚ zahodila jako nepotřebného robertka. Jo i to mě v tom snu napadlo. To víš erotika s Tebou... 

Myšlenky na všechno možné se mi míchaly v hlavině a mezitím ženy dozpívaly. Cvrnkla jsem prstem do boku krabice a ony... zase začaly svůj kánon.

Rukama sis zacpal uši. Aha?! Takže zpěv Ti vadí? Já vím, Ty radši tvrdý rock, kytaru atd. Nějaký monotónní zpěv TĚ nebere.

Takže, když ženy dokončily svůj další song, viditelně sis oddychl, uvelebil ses znovu na dno a vytáhl si kartičky. Vím, co je to za kartičky, to jsou obrázky žen, které Ty... , se kterými Ty...

To určitě! Vyrvala jsem Ti je z ruky, kopla nohou o bok kartonu a zpěv se rozezněl. Zapráskal si ocasem a dupl vztekle kopytem. Mezi rohy Ti zajiskřilo nespokojeností.

Fotečky letěly vzduchem. Mám TĚ tu jako na talíři, mám Tě ve své moci a Ty se chceš dívat na ty další čtyři, které...?!

Neříkal si, že vyházíš přebytečné ženy a zůstaneš jen u mne, jedné z nich a ...?

Lháři!

Nejsem žárlivá, jen se mi nelíbí, když jich máš moc...(Dobře, jsem žárlivá, ale jen někdy.)

"Uuuá, uuá, uuá ííí ooo." Dokončily ženy další domorodý chorál. 

Dívala jsem se na Tebe. Byl si tam maličký a já tak velká, silná a mocná.

Vysypala jsem z hrací skříňky ženy a nechala si jenTebe. Pamatuješ, říkala jsem, že Tebe si nechám už navždy.

Zkusil si úsměv. Znám ho, miluju ho, ale tentokrát na mne nezabral. Měla jsem v plánu něco jiného. Něco potupného, něco ponižujícího.

"ZPÍVEJ!" Rázně jsem nakázala. 

Zvedl ses a podíval se nahoru.

Nesouhlasils. Ruce v bok, tvrdohlavý pohled.

"Hm, jak chceš." Upila jsem kafe a nahmatala víko dárku. V Tvých očích jsem zahlédla nejistotu. Vychutnám si Tě.

Přiklopila jsem a ... silně zatřásla krabicí. Ucítila jsem tupé nárazy Tvého těla o stěny. Nahlédla jsem a Tys vstával a upravoval si kalhoty. 

"ZPÍVEJ!" Následoval příkaz. Další vzdor.

Znovu zaklepání krabicí. Znovu příkaz.

Vím, jsi tvrdý oříšek. Vím, že kdybych poprosila, možná bych z Tebe nějaký verš vyloudila, ale já chtěla splněný příkaz. Tvoji potupu... a moji výhru. 

Opakovala jsem to s narůstající nenávistí ještě asi třikrát a Tys stále odolával. Tvé zarostlé tělo lítalo vzduchem a silné nárazy z Tebe nutily vydávat heknutí. 

Luskla jsem prsty. Když lusknešTY, něco se stane... zkusila jsem a Tys... zkameněl. Byla z Tebe figurka. Jen hlavina byla živá. 

Něco si říkal.

"ZPÍVEJ!"

Něco si zašeptal. Zvedla jsem Tě k uchu, bych rozuměla.

"Ukaž prsa a já zazpívám. Chichi." 

Cože???, taková drzost. To já mám vládu nad Tebou, řekla jsem si, budeš dělat, co chci.

Zatřásla jsem Tebou jako se sádrovým panáčkem, uchopila jsem Tvůj ocas a zatáhla jsem. (Pro ty, kteří mě nesledují, on je Lucius, můj provokatér, můj osobní pekelník, bojujeme spolu už spoustu let. Tahala jsem samozřejmě za čertovskou oháňku... )

Ještě, ještě kousek a ulomila bych ho.   

Nic! Absolutně nic. Nevzdával ses. Začala jsem s výhrůžkami.

"Ukousnu ti hlavu, když nezazpíváš."

Opět jen šepot. Soustředěnost mi dala možnost uslyšet tvé drzé ultimátum.

"Prsa! Nebo nic!"

Sakra, copak nikdy nepodlehneš? Zuřivě jsem otevřela pusu a vycenila zuby, teď, teď Ti ukousnu hlavu a bude!

***

Naštěstí nebylo!

Probuzení! Zpocené probuzení!

Kruci, vždyť já bych mu klidně ukousla hlavu!

Mýmu milýmu? S kým bych pak prováděla nepravosti? O kom bych snila?

***

LUSK!

"Neudělala bys to, znám tě!"

"Chyběl bys mi. Ještě, že jsem procitla."

"Moje milá, mě nikdy nezlomíš. Když budu chtít, budeš mě mít a když nebudu, nedostaneš nic!" Letmý polibek na čelo...

LUSK! A byl pryč.

***

Co si to dovoluje? 

Jako bych na něm byla závislá, jako bych bez něj nedokázala žít? Co si o mě vlastně myslí? Nafoukanec jeden. Měla jsem mu tu zpropadenou hlavu utrhnout a zahodit! A byl by klid už na vždycky!

Budu mít někdy klid? 

***

Dnes?  LP... protože ta sem patří!

Já vím, já vím, už jí bylo dost, ale když já jí prostě žeru. Stejně jako jeho. 

Zase ve čtvrtek... tentokrát příběh o jedné, kterou jsem potkala... Že by to byla opět romantika dvou žen? Kdo ví?! Počkejte si.