...To musela být pařba... Panečku! Zkoumavě si ji prohlíží. "Chtěl bych být u toho." Jeho fantazie jede na plné obrátky.
Poslední srpnový večer. V noci bude ležet v náručí svého Petra. Chodí spolu už tři měsíce a je nejvyšší čas ztratit věneček. Má načteno, osobně sama na sobě vyzkoušeno... Poprvé si vzala na zábavu šaty. Musí být sexy. Mikina a vytahaný rifle se prostě dnes nehodí. Chce mu to ulehčit. Tak se těší. Už aby jí ukázal, o co jde. Tak to chce.
...
Pitomec jeden! Kretén! Ožere se jako prase a pak se válí s tou courou Simonou! Idiot! Naštvaně odchází domů!
"Ahoj Maky," Ozvalo se do tmy. Podle hlasu poznává Frantu.
"Chichi..." a Mášu. Oba dost pod obraz. Nemá na ně náladu, ale alespoň nepůjde domů sama.
"Nějak smutná, né?!" Přistoupí a dá jí ruku kolem ramen. Tak by se mu chtěla vyplakat v náručí.
Máša se culí. Je snad zhulená?
Franta se o Maky stále víc opírá, podlamují se jí nohy. Prochází garážemi. Náhle ji Franta vezme za ruku a pošeptá jí: "Pojď, něco ti ukážu." Nechává se vést do postranní uličky. Jeho stisk nepolevuje a zdá se, že by ji chtěl políbit. Ale co Máša?
Máša se stále culí.
Maky zavrtí hlavou ale usměje se. To se nehodí. Ale... Vždycky se jí trochu líbil. Stejně se dotknou a jejich rty se spojí. Jeho studený, tvrdý jazyk se vtírá do pusy. Neurvale tam pátrá a naráží na zuby. Svádí boj s jejím.
Ledabyle ho odstrčí: "Nech toho."
Máša se dál směje.
Náhle uvidí v jeho očích něco divného, něco, co ji nahání strach. Jeho ruka surově vjíždí do jejích hnědých vlasů a silně jí trhne hlavou. Tlakem nutí její tělo pomalu klesat až k jeho poklopci.
"Ne!" Rozhodně se odhodlá, zase tak moc se jí nelíbí. V tu chvíli ucítí silnou bolest v břiše. Jeho pěst přistává přesně na solar. Kolena se podlamují...
Máša se ještě stále přihlouple uculuje.
Franta drží holčinu pevně jednou rukou a druhou pohotově rozepíná zip u kalhot. Vyndavá ho ven.
"Pokoušu tě!" Zmůže se ona na chabý odpor. Pouští svůj ztopořený pyj a zmáčkne ji pod krkem.
"Dělej!" Rozkáže. Má ho tak velký, ona zblízka vidí všechny jeho naběhlé žíly.
Pootevře ústa a už jí ho tam rve. Bude zvracet! Kope jí to! Bože, to je odporný! Když ho kouřila Petrovi, bylo to něžné a hlavně naplánované a měl ho krásně voňavýho.
Máša se přestává smát. "Fery?" nevěřícně na pár hledí. "Ty čubko, jedna!" Vykřikne a ze žárlivosti silně dívku udeří do hlavy.
"Ty krávo, co děláš?" Oboří se na ní Franta.
Máša pláče.
Dívce v šatech se chce omdlít. Nemůže ale tady nechat své tělo bez kontroly na pospas tomuhle hajzlovi. Prudce jí za vlasy zase zvedne do příslušné výše a hned jí ho zas vrazí do pusy. Ona zvrací! Dusí se jeho pérem a vlastníma zvratkama.
"Ty jsi prase!" Zakráká ji za vlasy. Surově ji otočí a hrábne pod šaty. Serve kalhotky, vyhrne šaty a silně udeří přes zadek. Začne lovit prstama a hledat mezírku. Už tam skoro je...
"Ne, prosím," zaškemrá nezkušená. "Jsem ještě panna." Strašlivě se zasmál a roztáhl ji půlky.
"Takže análek?" Ježíš! Než ji dorazila v mozku myšlenka, že to ještě nedělala, trhá jí zadek. Brečí.
Máša sedí na bobku před mučenou a bezmyšlenkovitě zírá někam do dáli.
"Prosím," dívá se na ní zubožená a doufá, že se něco stane. Že ji třeba zachrání. Rytmické bolestivé přírazy ji zabíjejí. Umře. Určitě tady umře! Chtěla umřít. Vlna odhodlání a zachování sama sebe se v ní vzepne a ona se začne bránit. Snaží se vyhnout další bolesti, kroutí se a ucukává.
"Mášo!" Zařve na svou milou, zfetovanou. "Stoupni si jí na ruce, ať se mi nemele!" Máša nadskočí a poslušně se postaví botama na hřbety dívčiných rukou.
"Drž, krucinál! Už to bude!" Maky se dál snaží utéct. Tak jednoduše se mu nepoddá!
On ho najednou vyndá. Už byl? Určitě se ještě neudělal.
"Neper se se mnou." Zašeptá smradlavě do ucha. Cítí, že jí pomalu osahává rozkrok.
"NE!" Dívka se vzpíná. "Neboj se, bude se ti to líbit," jeho šepot je hrozivý. Surově jí drží dlouhé vlasy omotané kolem jeho dlaně. Bez okolků ho tam vrazí.
Je hotovo! Je mrtvá. Zlomená, zatracená, špinavá a bolavá. Nenávidí sama sebe. Proč si dnes brala tyhle pitomý šaty? Stydí se za ten ranní natěšený pocit, že dnes k tomu konečně dojde.
Franta zrychluje, bolest je nesnesitelná, doráží tak silně, že ta malá mlátí hlavou o Mášiny holeně. Máša pláče. Hrdelní výkřik a konec! Konečně! Utře se do šatů a odhodí ji jako, když pes ohlodá maso z kosti.
"Mášo, jdeme!" Zavelí.. Máša poslušně přicupitá a on ji obejme.
Borec se ještě otočí, dívka slyší, jak si odplivl. "Teda Markéto, ty jsi ale děvka!"
...
Očekávání je tak mučivé. Celé týdny neví, jak bude žít dál. Co jí řekne? Je těhotná? Nemocná? Sestřičky se pobaveně šuškají. "Kdyby si ta kráva vzala aspoň kondom..."
Chce se jí utéct, brečet, křičet. V představách zabíjí obě slepice v tom sexy krátkém nemocničním oblečku, odkud vykukují dlouhé štíhlé nohy.
"Pojďte dál," ozývá se z ordinace. Sestřičky se chichotají.
Lékař má podivný výraz ve tváři. Nedokáže rozpoznat, co si myslí. Ví, co se jí stalo? Bude ji přemlouvat, aby to nahlásila na policii?
"Všechny výsledky jsou negativní." Tajemný, divný hlas.
Úleva! Polila ji vlna oddychu. Tak alespoň tohle by bylo v pořádku.
"Jen vám předepíšu nějaká antibiotika na ten váš zánět. Příště musíte dodržovat větší hygienu." Dívá se na ni, ten výraz... snad šibalky mu cukly koutky rtů?
"Přijďte po dobrání prášků." Něžně jí stiskl ruku a odvádí ji ven ze dveří. V podané ruce ucítí jeho vizitku. Vůbec ničemu nerozumí...
"Tady máte moje soukromé číslo, zavolejte mi, někdy..." Nevěřícně odchází. Při zavírání dveří ještě zaslechne.
"To musela být teda pařba..."
