Vzdělávání lékařů a sester

Další důvod exodu lékařů. Proč došlo k rozbití vzdělávání lékařů a sester, které bylo jedno z nejlepších v Evropě?  

Základní vzdělání lékaře trvá šest let. Jde o šestileté náročné studium, po jehož ukončení a promoci lékař má titul, ale není nic. Teprve po promoci vstupem do praxe začíná samotné vzdělávání lékaře a lékař postupně získává své medicínské dovednosti a podle kvality svého učitele je vzděláván v medicínském umění.

Primař oddělení odpovědný za chod svého oddělení si postupně ověřoval dovednosti svých sekundářů a nechával je pracovat samostatně již několik měsíců po nástupu do praxe. Tím došlo k základnímu navýšení platu a navýšení o práci ve službách. Primař sledoval postup dovedností u svých sekundářů, aby je po třech až čtyřech letech doprovodil k atestaci.

Vzdělávání na fakultách se dělilo na všeobecné, stomatologické, dětské a hygienické. Po všeobecném vzdělání se mohla dělat atestace z interního lékařství nebo z chirurgie. Po atestaci mohl lékař zůstat pracovat na oddělení jako starší sekundář a připravovat se na druhou atestaci, se kterou byl kvalifikován na primařskou funkci, pokud měl pro tuto funkci schválení komunistické strany, nebo mohl pracovat jako obvodní lékař.

Já jsem měl štěstí na svého učitele, kterým byl primař interního oddělení okresní nemocnice MUDr. Jiří Mostecký, z jehož oddělení se rekrutovala řada asistentů a docentů pražských fakultních nemocnic. To byla nejlepší průprava pro práci obvodního lékaře, protože na okresním interním oddělení se léčily nemoci ze všech oborů medicíny. Před atestací jsem pracoval tři měsíce jako sekundář chirurgie a několik měsíců na pediatrii a gynekologii. Rozhodl jsem se sloužit lidem na venkovském obvodě, protože jsem neměl šanci na vyšší funkční post v medicíně. Soudruzi komunisti měli na výběr lepší politický profil u jiných než u mne.

Vzdělání lékařů musí vést k samostatnosti, ale musí též zachovávat vzájemnou oborovou zastupitelnost. A to je kámen úrazu dnešního vzdělávání lékařů.

Po Listopadu měli politici tendenci, aby si studenti platili za vysokoškolské vzdělání, což je naštěstí přešlo. Ale bohužel po promoci nebyly nemocnice ochotny zaměstnávat lékaře bez atestace. Přitom bez práce sekundáře v nemocnici nemohl lékař dosáhnout atestace. A tak lékař po promoci, místo toho, aby za práci dostával plat, musel nemocnici platit za to, že smí v ní pracovat. Nebo v některých nemocnicích pracoval od rána do večera, ale placen byl jen za 0,1 úvazek, tedy desetinou za vykonanou práci. Toto vykořisťování se už snad srovnalo.

Další problém byl v tom, že praxe v okresní nemocnici nebyla považována za přípravu k atestaci. Adept atestace se musel „vzdělávat“ ve fakultní nemocnici, kde však často místo vzdělávání dělal jen administrativní práci. A ještě za to musel platit. A z počátku to měla hradit ta okresní nemocnice. To byl důvod, proč odmítali zaměstnávat lékaře po promoci. I to se částečně srovnalo.

Původní vzdělávání mělo výhodu v zastupitelnosti oborů ve službách. První atestace z interny byla základní atestací pro všechny interní obory a praktického lékaře. První atestace z chirurgie byla základní atestací pro všechny obory chirurgické a praktického lékaře. Teprve na tuto základní atestaci navazovaly atestace speciální. To umožňovalo oborovou zastupitelnost.

Dnes má prakticky každý obor svoji základní i druhou atestaci. Tím chybí orientace v příbuzných oborech a chybí též zastupitelnost ve službách. Jak k tomu došlo? Politici ztratili cíl vzdělávání lékařů. Ze vzdělávání lékařů se stál postupně bohatý bysnys, který vykvetl do současných nefunkčních rozměrů. Současné částečné omezení počtu atestací je provedeno v zájmu, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Jinde ve světě vzdělávání lékařů si zachovává cíl v samostatnosti a zastupitelnosti. A kvalita vzdělání je nesrovnatelná.

Vzdělávání sester dostalo ještě více na frak! Zdravotní škola bývala čtyřletá a smysl vzdělání sester bylo v základních informacích na takové úrovni, aby se sestry s lékaři dokázali odborně domluvit. A opět i sestry se základní medicínské dovednosti učily teprve v praxi. Zapracovaly se během několika týdnů a mohly pracovat samostatně.

Po Listopadu vzniklo přesvědčení, že toto vzdělání je nedostatečné, a proto není nutné takové sestry platit jako sestry. Pokud má být sestra placena jako sestra, musí absolvovat studium o rok delší, než mají lékaři. Přitom šíře vzdělání se mnoho od dřívějšího vzdělání neliší. Ano, jde opět o bysnys!

Kdy konečně dostaneme rozum a budeme dělat věci jen potřebné? A to ještě nemluvím o zcela nesmyslné byrokratické zátěži, která brání lékařům i sestrám v práci! Pro tuto byrokracii je péče o pacienty zkrácena, zdravotnický personál je zbytečně vyčerpáván nesmysly a předčasně podléhá vyhoření.

Zcela na závěr. Je mi smutno z toho, že za komunistů bylo vzdělávání lékařů na mnohem vyšší úrovni než dnes. Nebylo dostupné všem lékařům, ale takovéto zmatky a takovýto rozvrat vzdělávání se nekonal. Vzdělávání na fakultách je jistě i nyní kvalitní, ale vzdělávání popromoční je zcela rozvráceno. Proč? Protože cílem dalšího vzdělávání lékařů není kvalita, ale bysnys!