Kdo druhému ubližuje?Kdo druhému lže s cílem poplést ho, aby získal na jeho úkor výhody pro sebe?Zločinec vyhrožuje?Zločinec okrádá?Zločinec kalí vodu,šíří poplašné zprávy,podporuje nenávist člověka k člověku? A zločinecká banda?
To je co? Zločinci, kteří utvořili skupinu v duchu rčení ve dvou, nebo ve více lidech se to lépe táhne.. Já na bráchu, brácha na mě – a pak: kolektivně lžou, vyhrožují, okrádají, kalí vodu, šíří poplašné zprávy, podporují nenávist člověka k člověku – páchají zlo?
A jak se z normálních lidí stanou zločinci?
Začíná to od jednoho člověka, který má zločinecký nápad. Třeba Hitler, měl nápad. Ale mít nápad a zrealizovat nápad, to jsou dvě rozdílné věci. Aby jeden zločinec byl schopný zrealizovat svůj nápad, na to potřebuje mít zločineckou bandu.
A jak si zločineckou bandu udělá? To půjde mezi lidi a bude jim říkat, mám nápad na perfektní celosvětový zločin a potřebuju, abyste se ke mně přidali. To by moc podporovatelů svého záměru nezískal. Musel na to jít nenápadně, pozvolna. Vytýčit si, kdo jeho zločinům překáží a tyto své protivníky se snažil odstranit. Vyhrožovat jim, vydírat je, aby mu šli cesty, připravit je pomluvami o dobré jméno, znemožnit jim pokračovat v jejich práci apod. Prostě jim jakkoliv znepříjemňovat život, a dělat to veřejně, aby si toho všimli ti, kdo měli v úmyslu mu nejít na ruku, ale upozorňovat na jeho nepravosti. Kupil jednu polopravdu na druhou a sebe pořád vyzdvihoval coby pozitivní osobnost nachystanou všem pomáhat, až situace vůbec nebyla přehledná a dalo dost práci se vyznat v tom, co je pravda a co není.
Byl nevyzpytatelný, a kdo se nad ním zamyslel, viděl, že je nebezpečný ale v duchu: ´kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti´ začalo být nebezpečné ho nepodporovat. Zvláště pak, když si zločinec za peníze začal kupovat rádiová vysílání a mezi lidi posílal informace, co je pravda, co je dovolené, co si smějí myslet a naopak, s čím musí ihned skoncovat, jinak s nimi bude zatočeno.
To už pro zločince pracovala zločinecká banda.
Pro ty, kteří zločin svou hlavou nevymysleli, ale zločinec si je začal zavazovat penězi, vysokými posty v práci, různými výhodami, začalo být výhodnější neposlouchat své svědomí, ale přidat se ze zištných důvodů ke zločinci.
A dál už to známe: šíření nenávisti, kupení lží, protěžování těch, kteří šli se zločincem v jednom šiku a zastrašování těch, kteří ještě trochu váhali.
Důvodů, čím lidi vyděsit, je celá řada. Zločinec současně se svým nápadem musí posoudit, co se nejvíc k jeho záměrům hodí - Hitler přihlédl ke svému národu, který coby velmoc rád slyšel na podržení moci ve svých rukou, povýšil národ na nadnárod, své lidi na nadlidi.
A nepodílet se na zločinech, nemlčet k nim, nebýt líný proti zločinům zakročit, nebát se šířit pravdu a dobro a tím zločiny nedovolit zrealizovat, to je poučení, které z éry Hitlera pro další generace vyplynulo. I to, že nejenom zlo, ale i dobro nezačíná jinak nežli od jednotlivce, který má nápad a ten realizuje. Už ne proto, že by chtěl výhody pro sebe na úkor druhých, ale protože mu svědomí, cit i rozum nedá dobré věci nešířit.
