A k tomu si zpívá: ´Pikle kujme, kujme pikle, obvyklé i neobvyklé´… Romány, pohádky – všechno by to bylo vcelku veselé, kdyby to nebylo tak smutné…Kdyby nás partička plácající se vzájemně po ramenou nedovedla do hanby
před celým světem.
Svět neví, jak se k naší probíhající situaci vyjádřit, když Zeman a Babiš a jejich ´kývači´ roky vedou naši zemi naplno a veřejně, bez kousku studu a přímo… do široké ruské náruče… A u toho si opakují heslo pro ně jediné a stále platné: „S komunisty - s Rusy v čele - na věčné časy a nikdy jinak“.
Naši současní soudruzi u moci nenapsali ani klasický román, ani básničku, která přetrvá věky. Naopak: píší dějiny naší země, ze kterých máme přiškrcená hrdla: cpou nás do chomoutu velmoci s duchem hodně přízemním. Velmoci, která s námi jedná jak je v její zemi zvykem: s despektem, jako car s nuzným mužikem…
Vždyť president Putim ve středečním projevu „varoval Západ před překonáním ´nepřekročitelných mezí´ ve vztazích s Ruskem. A kudy nepřekročitelná ´červená čára´ povede, to bude podle něj určovat v každém konkrétním případě samotné Rusko…“
Že by se Putin od Hitlera lišil pouze tím, že on zabírá území jiných států, aniž jim vyhlásí válku? A my? Že kdybychom nebyli v NATO, už bychom je tu zase měli: území ruského impéria by se táhlo po celém českém státě a končilo by někde u Aše…?
A to by byl příběh vskutku neveselý.
