Nad výšivkou nad sporákem: ´Čistota v kuchyni, šlechtí hospodyni´ mávla rukou se slovy: „To zvládne každá.“ A s mým otcem vedle v pokoji vedla hovor o jakémsi debilovi.
Mně, dítěti, nic říkat nechtěla, otce jsem milovala, byl to podle mne moc hodný člověk. „Jó, hodnej to on je, ale až moc, říká se tomu ´hodnej až blbej´. Známý na něm vydundal kus louky, že prej tak pěkně dolíhá k jeho pozemku a slíbil mu jinou, taky pěknou. A když už měl tu otcovu připsanou, dal mu za to kus meze - samý kamení. Teď ani není kam husy vyhnat na pastvu. A otec? Kudy chodí, tak se tím trápí.“
Babi pokračovala: „Debila když si pustíš do uší nebo do očí, je to jako by sis do sebe nalila jed: může ti být i špatně od žaludku, zabolí tě u srdce… zamotá se ti hlava, můžeš na to i umřít“.
Naše nová současná hlavní hygienička paní Svrčinová asi babičku s jasným názorem neměla, jedu do očí a uší si při úterním jednání s naší vládou do sebe vpustila tolik, že zkolabovala a odvážela ji sanitka.
To mně, když přepínám programy televize a náhodou tam vběhne záběr na inkriminované pány, nežli se stačí obrátit žaludek, tak už jsem s obrazem jinde. A pustit si k tomu zvuk? Nikdy! Takový kaskadér nejsem! Naučila jsem se za ten rok, co debilové šíří jed ve smrtelných dávkách, přežít díky tomu, že si je do života nevpouštím ani očima ani ušima…
Vycvičil mě v tom i ´bývalý´, když mi po rozchodu - z Ameriky, kam odjel za prací - posílal urážlivé SMS zprávy, jejichž obsah by si nedovolil publikovat ani ten nejtvrdší bulvár.´Jed´ z mobilu, který tenkrát ještě neuměl zablokovat nechtěné, mě ale nebolel dlouho. Jak mobil pípl, já jsem natáhla ruku co nejdál, přimhouřila oči, přečetla začátek prvního slova SMS, usmála se a máčk, celé jsem to smazala.
Dějinám se říká dějiny proto, že se pořád něco děje. Pánové se v podzimních volbách vymění, moudrost však pražádnou nečekám: ta se - já vím, babi, pořádně jsem tě poslouchala - nebuduje na žádném hradě či v jiných representativních komnatách, tu si objevujeme každý ve svém nitru. A nežli ´peníze nebudou až na prvním místě´, tak to nějaký ten pátek potrvá.
Ale nedat debilům nad sebou moc, s tím se nedá čekat ani den.
