Úředníkův zoufalý čin byl stejný, jako když jsme ruským okupantům v roce 1968 zpívali: Běž domů Ivane, a už se nevracej. Anebo když na protest proti okupaci Československa na Rudém náměstí v Moskvě vystoupila hrstka statečných
Rusů…
Úředník František Mareš, který ministrovi zrušil trvalý pobyt v obci Včelná, věděl, že to není v jeho pravomoci a že za to ponese následky. To věděli i lidé protestující proti okupaci naší země ruskou velmocí a všichni zdánlivě bezmocní, kteří měli odvahu postavit se proti bezpráví – všechny čekaly popravy, kriminály, vyhazovy z práce, věděli, že se mocenský aparát bude mstít celé jejich rodině. Že se to neobejde bez postihu, ví i pan Mareš.
Jenže, kdo může, ten musí. Kdo jakkoliv může sdělit, že ani jednotlivec ani národ není objekt vhodný k okopávání od lidí, kteří se cítí být nedotknutelnými nadlidmi, musí do všech stran šířit: JSEM ČLOVĚK A NEDOVOLÍM BEZPRÁVÍ, ABY SI MYSLELO, ŽE MU VŠECHNO PROJDE. ANI VY OSTATNÍ NEMLČTE, POHÁR DÁVNO PŘETEKL.
Nikdo s námi nesmí zacházet jako s podřadným druhem, anebo je český národ už tak na dně, že bývalý ministr zdravotnictví mohl klidně prohlásit o jednom svém nařízení: ´já vím, že moje nařízení je protiprávní, a soud ho zruší, ale teď ho nařizuji a nežli ho soud zruší, všichni se mu podřídíte… A skutečně jsme se mu podřídili, nežli ho soud zrušil!… (a nešlo o výjimku, soud ministerstvu zrušil už více nežli tři desítky!!! takových bezpráví)
Takhle teď fungujeme? Tohle je teď pro nás norma žití: podřídit se bezpráví a mlčet? Tomu nevěřím, každý máme v sobě cit a český národ – po staletí utiskovaný mocnostmi ze všech stran a teď lidmi vládnoucími pomocí peněz – ho má obzvlášť dobře vyvinutý. V našem národě je nesmírná statečnost, a i když věc vypadá beznadějně, vždycky najdeme cestičku jak dál.
Stačí si připomenout slova z ´Moci bezmocných´, slova našeho bývalého presidenta Václava Havla, statečného člověka komunisty pět let vězněného za to, že nechtěl trpět bezpráví: “…alibistický most mezi systémem a člověkem předstírá, že nároky systému vyplývají z potřeb života…“ „…skutečně důležité je, aby člověk mohl žít důstojně…“
Bývalo i hůř... a všechno jsme zvládli, zvládneme to i teď.
