Jsme mezi předními místy v Evropě ve smutné záležitosti: přibližně 1500 našich spoluobčanů si ročně vezme život: ztrácí motivaci k životu, nevidí smysl dalšího pobytu zde na Zemi. A nejde jen o dospělé, jedná se i o děti a ...
...a mladistvé. Vyvstává otázka: Jde s tím něco dělat? A jestli ano, co konkrétně?
V současnosti do této problematiky plánuje aktivně vstoupit ministerstvo školství. Budeme-li se na školu dívat jako na produkt naší společnosti, potom je to jedno z prostředí (vedle prostředí rodinného, prostředí kamarádů…) kde se dítě pohybuje a kde si tříbí myšlenky, jak dál se svých životem naloží.
Že ani jeden z nás neprožije život v absolutní pohodě bez výkyvů, že děti zažívají šoky (neshody v rodině, neshody s vrstevníky, tlaky vzniklé nároky školy, dospělých, bolesti z rozchodů s přáteli či se svými láskami), to my dospělí víme – řadu těchto záležitostí máme za sebou.
Analogií, jak zvládnout život – byť někdy přetěžký – bez myšlenek na sebevraždu, je potápění se se žraloky
Sestřenice toto poprvé absolvovala se svým přítelem, zkušeným potápěčem. Dopředu věděla, do čeho jde, že se dostane mezi lidožravé žraloky, ale že to jde přežít bez úhony, protože v této oblasti se tito kupodivu chovají tak, že lidi běžně nenapadají. Podmínkou ovšem je, že musí zůstat v klidu, nesmí dělat prudké pohyby, nesmí se vyděsit a snažit se uplavat pryč, protože v tom okamžiku by ji žraloci mohli vnímat jako kořist – a vystartovat by po ní. To všechno dopředu věděla a pak přišel ponor a prožitek, kdy se k ní tito obři blížili. Dostavila se hrůza, začala sebou škubat, panikařit. Přítel ji chytil za ruce a nohy a signalizoval: „Nech toho! Hned toho nech! Buď v klidu, nic špatného se neděje, to zvládneš.“ Nedovolil jí dělat prudké pohyby a ona si prožila: někdo vedle mě v pohodě zvládá to, co mně připadá totálně šílené. Ten někdo vedle mne je v klidu, tak to zvládnu taky… a zvládla to.
Úplně stejný postup je při pomoci lidem zvládnout vnitřní hrůzu, která se jim zdá daleko větších rozměrů, nežli hrůzný čin, během kterého si berou život
Děti musí vědět, do jakého prostředí přišly
Oněmi „žraloky“ (situacemi vyvolávajícími strach, bezmocnost, ale i vztek, sebelítost, beznaděj, nejistotu…) není ale vnější prostředí, ale je to neviditelná energie, do které se všechny lidské bytosti rodí.
Z toho všeho „venku“ (vně nás) – z prožitků s rodiči, vrstevníky, ze studií… můžeme mít vedle pěkný prožitků i prožitky příšerné, a od sebevražd nás může uchránit jediné: někdo nás na prostředí se „žraloky“ musí připravit (stejně jako přítel předem připravoval moji sestřenici). Musí nám vysvětlit, že se rodíme na Zemi s posláním, kterým jsme jeden vedle druhého bez výjimky přišli buď otevřít novou hladinu poznání, nebo rozšířit ve smyslu obecného dobra nějakou oblast, která sice běží, ale ne ve zcela nedokonalé podobě a že stojí za to žít. A že proto chodíme do školy a překonáváme i ne vždy příjemné situace (třeba s rodiči, s dalšími dospělými či vrstevníky), abychom ne vně nás, ale sami ve svém nitru odhalili, čím jsme svět přišli obohatit… A že vedle těchto moudrých vnitřních informací funguje i vnitřní protiváha (vnitřní žralok obrovských rozměrů), a ten má podoby pochybností, strachů, nejistot, vzteků, pocitů zmaru…, a my se učíme zůstat v klidu, „žraloky“ tzv. odkládat stranou, neskočit jim na jejich velké tlamy a zuby, které na nás tak rádi cení.
A jak v tomto může být prospěšná škola? Ke zlepšení musí pochopit, že dětem ubližuje přemírou učiva, že je třeba snížit objem informací, které dítě musí nastudovat. Že vedle vnějších informací musí dětem dát prostor, aby mohly cíleně poznávat i jejich myšlenkový svět, jejich „zápas“ vnitřní moudrosti s egem (se „žralokem“).
Aby děti měly šanci s pomocí dospělých pochopit, co se v nich děje, jak do tohoto světa patří, v čem jsou záludnosti života (kam společnost došla, jak a proč se projevují nepravosti) a čím děti nejenom mohou (ale mají! proto se narodily!) přispět ke zlepšení.
Protože nejsou jen potenciální potravou tlaků (žraloků) ale učí se situace zvládat, skrze „žraloky“ růst, sílit. A že jsou tvůrčími bytostmi nedozírné hodnoty s nesmírně pozitivním potenciálem, to děti často nevědí. A to jim musíme umět sdělit.
