Nenechte se mýlit tím, co vidíte v televizi. Byť je nakročeno k tomu, že hospody se otevřou dřív nežli školy, hlupáci se neštítí podporovat fašisty nebo komunisty...
...např. vzhlížejí k Rusům, kteří nám sem v šedesátém osmém vpadli během jedné noci, celou zem obsadili a přes dvacet let nás okupovali a u nichž je teď úroveň, jaká byla u nás v době obrozenecké… je tu téměř polovina národa „při smyslech“.
Kde jsou? Vždyť právě tolik lidí – téměř polovina českého národa se snažila zvolit Schwarzenberga… byť to nebyl člověk ideální, ale pouze ´menší zlo´ (což při jakékoliv volbě potrvá ještě dlouhá desetiletí (století), nežli budeme moci říci: no, teď volíme fakt ideálního člověka! Při jakékoliv volbě musíme jít a podpořit toho, u koho je alespoň jakási naděje, že to bude o chlup lepší. To je moc nás ´bezmocných´, to je naše POVINNOST PODPOROVAT BYŤ JEN MALÝ STŘÍPEK DOBRA – a to samé učit naše děti.
A co se děje teď? Je to jako ve špatném manželství, které hanebně začalo (snažili se ho stavět na lžích, podvodech) a hanebně (krizí) vrcholí. Kdo sel celou dobu vítr a čekal, že bude okolí jásat, teď sklízí bouři.
Kdo se opíral o své ostré lokty a o bandu komunistů, dovedl nás do průšvihu.
Co žijeme, to není vůbec nic divného! „Bouři“ má dávno ve svém svědomí každý z nás! Nebo jsme schopni říci: já jsem nyní a celý život jsem byl vzor ctností, moudrosti, uvážlivosti…?
A že nás nikdo neučil, že čas našeho vývoje je delší nežli pár desetiletí současného, právě probíhajícího života? Že si máme vážit každého našeho nadechnutí a nedivit se, že vedle naší hodně primitivní Země jsou i planety s větší vyspělostí a posílají nám i „vyšší“ poselství, třeba: „Vy na Zemi nevíte, co jsou hodnoty života. Žijete, jako by měl rubáš dvě kapsy – do jedné strkáte svůj majetek, do druhé své blízké. Ale nic hmotného, ani nikdo z lidí vám nepatří a do hrobu z toho nic nevezmete. Jediné, co vám patří je vaše duchovní podstata – vaše mysl, vaše vlastnosti, které jste si přišli na Zemi v této inkarnaci zušlechťovat a vedle práce na sobě máte povinnost k dobrým věcem inspirovat i lidi kolem vás…“
Jako celý národ na tom nejsme ve srovnání s ostatními národy vůbec špatně. Jen se nesmíme nechat udolat hlučnou arogantní skupinkou lidí, která si k něčemu smysluplnějšímu dojde třeba až za dvacet životů. A až budou zase volby, musíme vědět, že jde o naši „moc bezmocných“ a že máme povinnost volit menší zlo.
