Ano, práva kuřáka končí u Vašeho nosu, jenže ono záleží také na Vás, kam ten nos strkáte.

Víte, co to je veřejný prostor?

Ten je veřejný, protože je veřejný, tedy veřejnosti přístupný.

O "strkání nosu" by se dalo hovořit třeba v souvislosti s bytem, tedy soukromým prostorem.

Ostatně, za totáče byla bytová divadla, bytové semináře, tak proč ne bytové kuřárny? Tam by se kuřáci, v rámci zákona, mohli scházet a užívat si drogu.

Závislost je závislost, to pochopím. Ale nepochopím ten nepořádek kolem zastávek, chodníků, prostě všude samé vajgly. Takže kuřáci, většina z vás by na zem neodhodila nedojedenou svačinu, ale cigaretu ano?

To máte tím, že čuňata najdete jak mezi kuřáky, tak mezi nekuřáky. Odpadků různého charakteru po zemi najdete dost a dost.

Jenže je taky spousta kuřáků, kteří vajgly na zem neházejí – já sice na ulici kouřím opravdu výjimečně (jednak nekouřím tak často, jednak – pokud na veřejnosti – tak vždy takovým způsobem, abych nikomu nenosil cigaretu pod nos – na rozdíl od vás, která, pokud do hospod chodíte, ten nos k cigaretě strkáte sama), ale když už, tak vajgly házím zásadně buď do koše, anebo, není-li koš v blízkosti, tak do kanálu. Nikdy ne na chodník.

Byla jste někdy v Neapoli? Jestli se máme učit v Itálii, tak začněte hromadit odpadky před domem, ať jste in.

Kvůli tomu nemusíme jezdit do Itálie, postačí nepřizpůsobit se.

A až všechno všem zakážeme, zregulujeme a zegalizujeme, pak nastane ráj na Zemi!

Vaše práva zase končí u dveří do soukromé hospody a nemůžete si tam diktovat jakou službu vám musí hospodský poskytnout. Buď jste ochotna přijmout jeho nabídku nebo běžte jinam.

Zvláštní, že tu kulturnost poměřujete pouze svým nosem. A ani vás nenapadne zapřemýšlet, jestli někomu nesmrdíte vy. Třeba svým parfémem nebo autem, které pravděpodobně používáte.

Lidská společnost už je ve své složitosti taková, že každý nějak obtěžuje každého. Není tedy nejmenší důvod bránit v obtěžování nějaké konkrétní skupině zákonem, když se můžete bránit pouhým nevyhledáváním kontaktu s těmi co vás svou činností obtěžují.

Madame je prostě bojovnice, takže musí diktovat, a Vy jeden zlej ji kvůli tomu málem připravíte o iluze, že pro všechny voňavoučká být nemusí

Kulturnost národa se asi, soudě podle vašeho článku, pozná podle počtu zákazů a příkazů ze strany státu. To, co se vám líbi, já považuji za zhovadilost.

Kulturní nebo spíš slušný člověk se pozná podle toho, že toho vajgla na zem neodhodí, i když mu to nikdo zakazovat nebude, protože nechce mít kolem sebe nepořádek. Jakmile se něco takového kodifikuje jako povinnost, už to není projev obyčejné lidské slušnosti, ale servilnosti vůči systému a strachu z represí.

To není pravda, protože člověk se nerodí kulturní ani slušný. Příkazy a zákazy se to do něj nahustí za dětství.

Odhodit špačka na zem je bohužel stále ještě standard. No možná je to pořád lepší než odhazovat hořící cigaretu do plastového koše...

Jsem nekuřák. V životě jsem nekouřil. O víkendu jsme se ženou, též nekuřačkou, dali pochod asi 16km. Na půlce trasy, v jedné vesničce na jih od Prahy, byla jediná otevřená hospoda. Vstoupili jsme, uvnitř bylo pár místních a totálně zahuleno. Pro nás hrůza. Ale jak jsme byli vděčni za tu polívko a pivo. Kdyby platil zákaz kouření, tak ta hospůdka byla určitě zavřená. Tam v té době kromě nás dvou a těch místních prostě nikdo jiný nebyl. A my bychom utřeli nos a za celý výlet bychom neměli vůbec nic. Takže, byť bytostný nekuřák, jsem poti zákazu kouření v hospodách.

máte příliš mnoho selského rozumu, to se asi taky brzy zakáže...

„Práva kuřáka končí u mého nosu“ – tak ho nestrkejte tam, kam nemáte.

Proč chodíte do kuřáckých podniků, když vám to smrdí? Nejste kverulantka?

On nastane případ, kdy jste s dětmi na výletě a chcete se občerstvit v jediné hospodě, která se v místě nachází.

Vy radíte tam nos nestrkat. Ale hospoda je na co? Aby se tam pojedlo a popilo. Rozumný člověk s dětmi do zahuleného pajzlu nepůjde. Je tedy diskriminován - postaven před dilema - jíst a smrdět, nebo hladovět na čerstvém vzduchu?

Zastánci čudičů zde jistě praví, že si mohli něco koupit a sníst to venku. Kdežto chudáci kuřáci si svou nikotinovou tyčinku venku vykouřit nemohou.

Podivný to pohled na právo a svobodu.

Rozumíme. Čím více pokut a vzájemné buzerace, tím kulturnější národ.