Pokud se člověk ke lvu chová jako ke kočičce, leze za ním do klece, očekává od něho přítulné kočičí chování, je naivní se domnívat, že lev se v kočičku, která člověka nemůže nikterak ohrozit, promění...
...byť je to od mala miláček celé rodiny.
Stejně naivní je se domnívat, že venčíme-li lva na vodítku mezi lidmi, tak tím nikoho neohrožujeme, protože přece víme, že náš "domácí mazlíček" je mírumilovné zvíře a není tudíž možné, aby po někom vyjel. A k tomu jsme skálopevně přesvědčeni, že kdyby se nakrásně stalo a on na někoho zaútočil, že ho pomocí vodítka zpacifikujeme, že ho udržíme, aby byl poslušný jako pejsek a spořádaně nám šel u nohy, reagoval na povely sedni, lehni, zůstaň.
Když kamarádka, taky majitelka psa boxera musela nutně odjet a požádala mě, abych s mým boxerem venčila i jejího psa, ověřila jsem si, co to znamená. Na louku jsme to měli pár kroků, a vést dva hodné miláčky pejsky (jeden váží kolem 35 kg) šlo v pohodě, dokud nezmerčili objekt zájmu, který byl silnější nežli předchozí výchova (oba boxery jsme od mládí cvičily a měly jsme s nimi složených několik zkoušek: poslušnosti, záchranařiny: vyhledávání osob v sutinách, vodní záchranářství apod.) Ale zvíře je zvíře a pokud je např. vyprovokovala kočka, producírovala se před nimi (ovšem tak, aby na ni nedosáhli) šlo všechno stranou: pudy zvítězily, výchova byla ta tam a bylo třeba kočku ulovit a zneškodnit. To jsem potom vlála na vodítkách, nohama jsem se zapřela o zem a měla jsem co dělat, abych zůstala ve stojící pozici.
A že někdo předstírá, že na vodítku udrží lva? Udrží, dokud to lva bude bavit. A že někdo dojde k přesvědčení, že lézt do lví klece je bezpečné? Ano, bezpečné to bude, pokud to bude lvu vyhovovat. Ale pokud zvítězí pudy - nebude mít na člověka zrovna náladu, nebo ho např. bude považovat za konkurenta či za ohrožení (když lví protějšek hárá nebo očekávají mladá lvíčata), potom se zachová normálně po zvířecím způsobu: protivníka sejme, byť se tento od mala o něho staral. Bacha, lev neuvažuje po člověčím způsobu, že by měl být např. člověku, který se o něho stará, vděčný.
Pro psa jsme všichni byli součástí jeho smečky – a museli jsme si dát pozor, aby nenabyl přesvědčení, že on je vůdce smečky – o což se úžasný pes boxer celý život snažil (nechtělo se mu poslouchat, podřizovat se.) A že by se lev podřídil člověku, že by potlačil své pudy a absolutně ho poslouchal, no to si může myslet jen hodně nadutý člověk. A kdo leze do lví klece v přesvědčení, že je pánem situace, ten si o lekci - která se dostala naduté rodině, která bez povolení chovala lvy - přímo říká.
