- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Pan Darvin vše popsal, jakoby lidstvo vzniklo na Zemi. Víc nemohl zvládnout, protože víc nevěděl. Technicky, po přírodovědecké stránce, popsal člověka jako článek živočišného řetězce dost věrohodně: tak nějak to bylo. Ale dříve. Za věků, kam nikdo z nás nedohlédne. V době, kdy Mléčná dráha i planeta Země, ještě neexistovala. Vesmír však již byl – a stejně jako teď planety vznikaly, žily, a když se jejich čas naplnil, smršťovaly se a zanikly. A to trvá stále. Žádná planeta neexistuje věčně. Člověk se jednou na jedné z nich vyklubal tím, že začal myslet. Postupně myslelo víc jedinců – tím současnou energii začali přeměňovat jemnou. Takovou, jaká dosud nikde ve vesmíru nebyla. Energie, jak známe, nikam nemizí, neztrácí se. A tak to bylo i s myšlenkami: kdo co vymyslet, to zůstalo. A jemnost myšlenkám umožňovala pronikat vším: ostatními lidmi, horninami, celým vesmírem – začalo produchovňování vesmíru. Lidé mysleli a mysleli a v praxi si ověřovali, co vymyslili. Nevedlo se jim hned na první pokus dobře, občas vymysleli úplnou hloupost a praxe jim ukázala, že tudy to dál nepůjde. A tak názory měnili, zkoušeli, upravovali – čímž vznikl Řád neboli myšlenkový „návod“ jak se vyhnout zmatkům a dojít k věcem dobrým. Řád nebyl povinností, ale možností. A tak je to dosud. Nad vším existuje možnost nejvyšší - svobodná vůle člověka (je to 1. bod vesmírného zákona: „Každý svéprávný dospělý člověk má právo si o sobě rozhodovat.“) Člověk není nikým omezován, má právo se rozhodnout jakkoliv – a to i hodně špatně (čehož bohužel v hojné míře využívají lidé kolem i my sami osobně). Řád však vznikal tak dlouho, že je v něm počítáno úplně se vším, i s touto možností: že někdo bude uvažovat úplně scestně. A tak je v Řádu pojistka: kdo se nestrefí do dobrého směru vývoje, má šanci to zjistit. Tou šancí je pozitivní dopad energie dobrých myšlenek na tělo člověka (zdraví) a naopak negativní projev ve hmotě (nemoc těla), když člověk upřednostňuje myšlenky černé, plné zla. A v Řádu je zakotvena i smysluplnost lidského žití tím, že kdo moc život dosud nechápe, musí mít šanci se v něm alespoň trochu vyznat. Tzn., že člověk „začátečník“, který žije třeba první, druhý či třetí život a dosáhl například jen 5% moudrosti ze 100 možných, nebude umírat na nemoci hned po každém svém úkroku stranou. To by se moc nepoučil. Naopak člověk chápající smysl života už z 90 a více procent bude svým vývojem ve větší moudrosti a víc musí vážit skutky i slova. Všichni lidé mají stejnou šanci: ta odpovídá jejich právě dosaženému vývoj. Představíme-li si vývoj člověka jako pyramidu – tak kdo je na začátku, dole, má tam širší pole působnosti (víc času) nežli člověk blížící se vrcholu. Lidi nesuďme, na každého jednou dojde: nemoc srovná každého. Nechte lidi s klidem Angličana hledat si jejich pravdu a žijte si pěkně sami za sebe. Tak jednou žil i První člověk, ten který zplodil první myšlenku. A byl i Prvním, který na vrchol pyramidy došel. Za ním se pak dlouhé věky vyšplhali i ostatní lidé. A čas plynul a vesmír si stárnul. Bylo jasné, že obydlená planeta věčně funkční nebude a bylo třeba to řešit. V blízkosti vrcholu vývojové pyramidy je všechno jinak, a když tam lidé došli – na rozdíl od nás teď na Zemi – věděli, co s tím. Získali schopnost teleportu - je to odhmotnění se (až je z nás jenom myšlenka) a přemístění se vesmírem formou myšlenky třeba až na jinou planetu. A tam se zase zhmotnili do lidské podoby. A nebyli nazí, bez domů a továrem i dalších technických vymožeností. To všechno jde přemísťovat teleportem taky. A tak když lidé věděli, že jejich planeta třeba za osmdesát tisíc let už nebude sloužit, rozletěli se – radši už takto v předstihu - pomocí teleportu do vesmíru. Hledat další vhodnou planetu – s rostlinami, půdou, vodou, živočichy – aby tam mohli přesídlit a dále žít. Začala kolonizace vesmíru. Tak jsme se dostali na Zem i my.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!