Německo se po válce vyrovnalo s agresory, kteří pro získání moci a bohatství likvidovali všechny, kteří s nimi nesouhlasili; fašistickou stranu zakázali. President Havel se mylně domníval, že demokracie toto u nás udělat nemůže.
Že nemůžeme zakázat komunistickou stranu, že musíme dopřát stejnou startovací čáru všem. Komunistům dal šanci, aby se začali chovat jinak. Ač si Václava Havla nesmírně vážím, toto jeho rozhodnutí vnímám jako balvan, kterým zatížil celou společnost: umožnil lidem zvyklým používat agresivitu jakožto normální postup v okamžiku, když s nimi druhý nesouhlasí, aby si toto svoje přesvědčení v sobě ponechali.
Ušlechtilost a dobrá vůle v tomto případě nebyla na místě, na lumpy se musí jinak: na hrubý pytel se musí dát hrubá záplata. Vše ostatní agresoři vnímají jako slabost protivníka a vypouštějí další a další balónky, jimiž zjišťují kam až mohou ve své neomalenosti zajít. (Stejně jako agresor Putin obsazuje cizí státy a dívá se, co mu projde. A když mu něco projde, roztahuje se dál.)
Nedošlo k vyrovnání v duchu rčení: na hrubý pytel hrubá záplata. Komunisti nepocítili, že něco nedělali správně, jedou ve stejném duchu - bez výjimky všichni.
A že lidi, které si platíme za to, aby spravovali náš stát ((strany, které jsme si zvolili do parlamentu) nechtějí vládnout, ale jenom remcat? To není jiná kapitola, to s tím, že se komunisti derou k moci, úzce souvisí. Udělali místo pro komunisty, aby vstoupili tam, kde nemají co dělat, a ještě jim k tomu podrželi dveře.
