Muslimové jsou oproti evropské víře posunutí v čase

Muslimové se chovají jako "zarytí" křesťané před pár lety, nedělají nic rozdílného, jen jsou posunuti v čase.

Nebo si už z dějepisu nepamatujeme, co to byly křižáci a jejich "křížové" výpravy? Tak vzpomínejme, že v nich šlo – pod rouškou šíření jediného správného názoru – o zadupání pod sebe všech, kteří měli jiný názor. Člověk s jiným názorem byl póvl, byl element svou hodnotou odpovídající kamenu, který překáží na cestě.

Takoví jsme teď my nemuslimové v očích "zarytých" muslimů: lidské postavy bez hodnoty.

A když nechceme žít podle jejich pravidel (neučíme se korán coby jedinou pravdu, ženy chodí nezahalené…), tak proti nám bojují. Nepořádají křižácké výpravy ve smyslu pěšího pochodu do cizí země, dělají to jinak: třeba jako muž-muslim, který oficiálně požádal o pomoc v Rakousku (na podpoře mu tam už bylo vyplaceno přes 320 tisíc korun), on se nezveřejňuje, kdo je a o co mu jde, nechává se od nemuslimů živit. A přitom jezdí bojovat za radikály – v Rakousku si také nechal zdarma ošetřit zranění, která v bojích utrpěl. 

My se nemůžeme k muslimům chovat oko za oko, zub za zub (oni vraždí, tak je budeme taky vraždit). Cesta je jiná: nesmíme být za hlupáky, kteří jako naivní ovce věří v jejich beránčí úmysly. Musíme být připraveni i na to, co je nám třeba teď i úplně cizí: připustit, že mnozí jsou hadi, které si nemuslimská část světa hřeje na svých prsou a je jen otázkou času, kdy „hadi“ (na nás) zaútočí.

Nemuslimská společnost se není schopná ubránit teroristickými výpady (zabít kohokoliv je ubohé, je to proti řádu lidskosti). Musíme se bránit jasnými pravidly, kterými neumožníme „hadům“ týt z naší blbosti.

Nežli se jejich víra zjemní do podoby, že nás budou považovat za lidi, kteří mají – byť nevyznáváme jejich pravidla – hodnotu, to může trvat nejedno století. Ale svou naivitou zlepšení nepomáháme.