A co k tomu teď přidat: „Lež jako věž, která vede lidstvo do záhuby“…? Bojujeme, snažíme se likvidovat, zápasíme...
(text k obrázku: MŮŽEME TANČIT, RADOVAT SE, ŽIVOT JE FÉR... ALE O POHODU SE MUSÍME VLASTNÍMA RUKAMA PŘIČINIT)
Vybojovat vítězství, zápasit o výhru. Tyto výrazy známe jako běžné třeba i ve sféře hospodářské, kde přece jde o vybojování prvenství. A co politika? Ta je plná bojů: potřeby zlikvidovat protivníky, mít navrch.
Ale teď jsme narazili na ´protivníka´ super těžké váhy, na kterého naše lidské pěstičky nestačí, který se nechce a nechce nechat zlikvidovat. Byť se hodně vztekáme, bez skurpulí nám ukazuje zcestnost a marnost našich pokusů vybojovat si vítězství. Na nos nám věší naši pýchu, díky níž se my lidé považujeme za ty, kteří mají právo se postaru (bojem) domoci toho, o co stojí.
Ten ´protivník´ tady ale byl nesrovnatelně delší dobu nežli my lidé, proti němu jsme mimina v plenkách a on veličinou, vůči níž pomocí boje máme nulovou šanci na vítězství. Tím ´protivníkem´ je vir. Vir, proti kterému se očkujeme, ale který umí zmutovat tak, že toto první očkování bude za chvíli úplně k ničemu, protože na jeho zmutovanou nebo novou verzi nebude stačit. A tak vymyslíme další druh očkování a další a další…!??? Kdy nám dojde, že se nad ním nedá protiútokem zvítězit? Při třetí sérii očkování nebo až při páté? Až tam nám dojde, že i tato nemoc je nápověda ke změně, kterou jsme dávno měli vykonat? Ale nevykonali, protože jsme arogantní mimina zabývající se nesmysly – a na těch nesmyslech si trvající?
Viry tady budou i po nás, nemoudrých návštěvnících planety Země…
Je ještě čas se vzpamatovat nebo je to náš konec? Těžko říci, co bude – a navíc není možné pohnout lidmi, kteří sedí u moci a cíleně nás drží v hrsti „bičem a cukrem.´ Bič, to je vyvolávání strachu. A cukr jejich postoj: vy nic dělat nemusíte, nám věřte – stačí se naočkovat a budete zdraví.
A přitom se uzdraví jedině ten, kdo se bude chtít s virem ´domluvit´... Co je to za blbost?, řeknete si možná. Nikdy jste o tom dosud neslyšeli! Nepřipadá vám to možné!
A přitom to všichni víme: ochranou je naše imunita. A ta se buduje osobní ukázněností (nehuntovat si tělo cigaretami, alkoholem a dalšími drogami, obezitou, přemírou cukrů, tuků, nedostatkem pohybu…) a že už ani toto k ´domluvě´ s virem v současné době nestačí? Že vedle ukázněnosti ´hrubě hmotné´ týkající se toho co běžně očima vidíme, jde o přehodnocení (a přímo bleskové) neukázněného způsobu našeho přemýšlení na ukázněné: místo bojů si musíme podat ruce ke spolupráci?
To je ale novina! To je překvapení!? Je anebo není? A když se k tomu někdo dá očkovat, že je to možné, že je to jeho volba - tak proč ne? Ale pokud k tomu nepřidá vyvazování sebe ze strachu a změnu z agresivity v lidskost, slušnost, stejně mu to nebude nic platné?
Viry nás všechny drží pod krkem a – díky za to. Třeba se kvůli nim ještě vzpamatujeme a jako lidstvo na Zemi přežijeme. Nebo budeme pokračovat v devastaci planety i svých vztahů a budeme se tvářit, že je to ok?
Za sebe: výhybku z arogance bojů a namyšlenosti, že mám na něco právo, jsem přehodila už dávno k tomu, že jediné na co mám právo a co mi patří, je můj způsob uvažování, který když není moudrý, dostanu za to přes prsty.
