... DOVOLENÁ VE VÝCHODNÍ UKRAJINĚ. Tenkrát šlo o zájezd autobusem s vodáky, v roce 1987, a děti jsme samozřejmě museli nechat doma. Takový byl výmysl komunistů, pojistka, aby lidi nezůstávali na západě. Ale ani tak, pro mě a...
... a pro tehdejšího manžela, jsme od soudruhů povolení vycestovat nedostali. Bez udání důvodů jen oznámeno: Zamítnuto. Proč? Za vysvětlení jsme nikomu nestáli.
Leželo mi v hlavě, když tolik všichni komunisti dokola provolávají ´Se sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak´… a nás v duchu toho hesla nutí žít, proč sami - jak jen to trochu jde - mažou na západ! Oni totiž jinde své dovolené netrávili a na rozdíl od nás povolení dostali vždycky. (A to jsme nebyli žádní asociálové: manžel technik, já ředitelka školky – ovšem bez chuti zašpinit se vstupem do strany.)
Proč naši soudruzi tolik milovali Rusy, ale nebavilo je tam žít natrvalo nebo alespoň s nimi trávit pár týdnů dovolené? To mi leží v hlavě dodneška.
A pak si říkám, že náš moudrý, hodný a milý tatíček president kolem sebe musí mít nehodné lidi, kteří mu pravděpodobně nonstop pouští pohádku Mrazík, díky které si odvodil, že Rus je bohatýr, který slibuje, že bude pomáhat starým a potřebným. A trochu se bojím, aby se naši soudruzi a jejich příznivci nerozhodli ty úžasné bohatýry zase pozvat do naší země, jako to udělali v roce 1968… Vždyť bohatýři to k nám už nemají daleko, jsou na Krymu a ve východní Ukrajině (a rádi kradou „čemodány a cizí území“, jak víme z filmu Kolja)… a k nám je to co bys kamenem dohodil.
A za sebe si myslím, že pár týdnů dovolené mezi bohatýry je málo, v duchu (opět slov z filmu Kolja) bych všechny jejich ´obdivovatele na východ trvale přesídlila´. Není nad vlastní zkušenost.
Z křesla, z pohodlí vlastního domova, s plnou ledničkou a s naditým kontem se o světě jinak uvažuje, nežli když vám bohatýři rozstřílejí střechu nad hlavou a nezachráníte se ani útěkem, protože jsou rozlezlí všude a utéci není kam - a navíc vám pod troskami domu nebo díky střelbě z bohatýrských pušek zmizeli ze světa vaši nejbližší.
