Lékaři a léčitelé se nedohodnou, jako se nedohodne kuřák s nekuřákem. Kuřák se bude domáhat svého a to mu nikdo nebere peníze. Ale farmaceutickému průmyslu a lékařům případným odlivem nemocných k léčitelům o peníze jde.
A tak jde "sranda stranou".
Co s tím? Kdo má pravdu? Jako vždy je rada prostá: přemýšlet. Obejdu se bez lékaře nebo ho potřebuji? V mnohých případech k lékařům spěchejme a děkujme jim, že nám pomohou – vždyť zánět slepého střeva, mimoděložní těhotenství apod. si fakt s pomocí léčitele nevyřešíme.
Ale co nemocným lékaři tají, někdy záměrně, někdy proto, že to sami nevědí? Že nemoc na nikoho nespadla omylem odněkud shůry, ale jsme – i když si to běžně nemyslíme – tzv. tvůrčí bytosti. A co to znamená? Že nemoc není náhodná, ani nepřišla za trest, ale my osobně jsme ji určitý čas tvořili. Jak?
Tím, jakým způsobem jsme přemýšleli a v duchu svých myšlenek pak i konali.
To je věc běžná, každý nějak přemýšlíme. Jenže jako zlí lidé se v našem životě vyskytují ani o ně nestojíme, ale moudrého člověka musíme hledat, tloušťka je raz dva, ale o štíhlou postavu se musíme vlastním přičiněním zasloužit, tak i nemoc – pokud myslíme a žijeme dle svých úvah "normálně", ale nepostupujeme dostatečně cestou vývoje k větší pravdě, potom nás nemoci přicházejí na naše pomýlení upozornit. Stejně jako obezita tlouštíky informuje, že pro svůj pořádný stav neudělali dost, nám toto říká nemoc.
Že je někdo - s odpuštěním - trouba, byť má v kapse vysokoškolský diplom, jak o něm píše lékařka J. Klímová, že se v ponížení téměř dopracoval k předčasnému úmrtí, protože si nevšiml, že si léta tvoří nemoc? A že při zdraví nejde jenom o dodržování životosprávy, ale naše myšlenky musí být zdravé i co se týká vztahů? Že máme povinnost – odpusťte, nechala jsem se unést, žádnou povinnost nemáme a není síla, která by nás ke zdraví nutila – ale pokud nechceme být nemocní, ukázněnost ve smyslu změny svých dosavadních myšlenek (např. přestaneme tlačit na druhé své požadavky a současně si od agresorů nenecháme ubližovat), to je jediný způsob, jak se udržet ve zdraví, i jak se z nemoci do stavu zdraví navrátit... A k tomu máme svobodnou vůli: každý se za sebe rozhodujeme, jestli nám stojí za to najít cestu ke zdraví anebo pokračujeme ve stejných myšlenkách i projevech - a třeba i předčasně zemřeme..
Tělo nedělá nic jiného nežli nám skrze nemoci naše stávající nezdravé myšlenkové postupy „věší na nos“.
Že se nám to nelíbí a ani se měnit nechceme, že nám nevyhovuje, že disponujeme tvůrčí silou svých myšlenek a sami si způsobujeme na svém těle buď zdraví anebo nemoc? Jsme malí páni na to, abychom tuto sílu vyrušili…
Kdy lékařům dojde, že svými myšlenkami umíme „přeskupovat hmotu“ a všechna předčasná úmrtí např. na rakovinu jsou právě z toho, že jsme posun k větší moudrosti (ke zvládání vztahů ke druhým i k sobě) neučinili?
Kdo toto lidem zprostředkuje a oni to pochopí, pak se mohou vyléčit i když oficiální medicina už si s nimi neví rady. Paní Jarmila Klímová, lékařka zabývající se psychosomatikou, k tomuto sdělila: „Mám na kontě pána s maligním melanomem, což je nejnebezpečnější tumor, který končí smrtí ve sto procentech případů. Ten pán je dnes úplně zdráv. Žil v nesmírně devastujícím partnerském vztahu, dlouhá léta ho tyranizovala jeho žena. Sám před tím zavíral oči, nechtěl si to přiznat, absolutně potlačil svoji lidskou důstojnost… A to k nám přišel původně s úplně jinou „zakázkou“: chtěl se vyrovnat s tím, že umírá. Místo toho opustil manželku, zpátky nastartoval svou vědeckou kariéru a žije…
A paní Klímová dál píše: V ústraní mi kolegové říkají: Hele, my víme, že psychosomatika funguje, ale když to budu svým pacientům říkat, tak ke mně přestanou chodit…“
Samozřejmě, že je v dnešní době spousta šarlatánů. Ke mně přišla pro radu paní, která mi popisovala, kolik tisíc už dala za léčení jisté léčitelce z Ústí nad Labem, a jak se od ní dozvěděla, že má zlomenou karmu a z minulého života léčitelce dluží padesát tisíc a ona je nyní po ní chce. Ptala se, co má dělat. Je šílené, jakým - s odpuštěním - kravinám jsou lidé schopni uvěřit a sedají na lep nehorázným blábolíkům.
Ale o tom celý náš život je: pořádně si vybrat, rozšiřovat svou hladinu poznání, přemýšlet co je blud a co krok dál. Nebýt ovcí, vážit si výdobytků vědy, ale nenechat se balamutit, že vše od lékařů a farmaceutického průmyslu je o.k.
Oddělovat zrno od plev a to ve všech sférách života.
