Bláznů, kteří chtěli strhnout moc na svoji stranu, bylo – a je – vždycky dost. Vzpomeňte na Hitlera, co vymyslel. Některým lidem řekl: vy jste vyvolení a máte právo na víc, než ten póvl kolem vás! Mě se držte, mě podporujte, já vám to umožním. Hitler byl taky demokraticky zvolen- a pak už moc nepustil z ruky. Vláda jedné smečky je vždycky průšvih. Od roku 1963, kdy jsem nastoupila do 1. třídy ZŠ bylo jen pár let k roku 1968. Jak rychle začal, tak rychle skončil – a s ním i naděje. Odmaturovala jsem už za totáče a do mateřské školy, kam jsem šla pracovat, mě roky chodila buzerovat kovaná komunistka, inspektorka Norková z Prachatic. Byla fakt spolehlivá a prověřená, protože tenkrát se na západ zásadně nikdo s celou rodinou nepouštěl. Jí se to povedlo, odcestovali - a tím se nad ní, manželem i jejich syny zavřela voda: ona tam totiž zůstala, emigrovala.
Teď je to malinko jiné, protože když máme víc stran, jedné se nedaří urvat moc pro sebe… Nebo daří? Táhne Zeman stát k vládě jedné strany, jejíž vedení si navelí a ostatní budou odstaveni na vedlejší koleji, pro smích tomu u vesla?
K volbám musím, i kdyby se mi nechtělo. Obálka s komunisty poletí do koše, nezapomněla jsem, jaké to za nich bylo. Tchýně vzpomínala, jak plakala v 50. letech u rádia, to když hlásili, koho zase popravili. Mě osobně se natrápili taky dost. Další, co poletí do koše, budou obálky stran, které se nějak dotýkají Zemana.
A dál? Nezoufejme. Vždycky nějak bylo – a i za tou největší tmou tmoucí je paprsek naděje. Ten máme povinnost objevit i při těchto volbách. Vybrat si stranu, která byť třeba malou, ale přece jen nějakou naději na zlepšení skýtá.
Všichni nejsou alkoholici a omezenci. Národ není jen to, co nám na nos věší sdělovací prostředky jako vrchol možného. Zdravé jádro existuje. Něco se tu děje – prodírá se to skulinkami odspodu a potřebuje to naši podporu. Říká se tomu poslání jednotlivce i celého národa. Je to tu, jen to chtít uvidět. (více v knize Vesmírné zákony v praxi – Cesta k životnímu poslání, o úkolech národa, o poslání lidí na Zemi“)
Lepší věci jsou nám ukazovány už dávno. Je třeba si uvědomovat, že není jenom špína demagogie a totality, ale jsou mezi námi i lidé, kteří mají chuť spolupracovat na věcech příštích a vést naše národy z temnoty.
Že náš národ má své poslání a to nikterak malé, o tom je i sdělení z roku 1977, zapsané v knize Národ v lénu bohů,
„Váš malý nárůdek v moři nepřátel procházel vždy kritickými údobími svého vývoje a procházel utrpením a to proto, aby uzrál pro svůj vedoucí úkol v kultuře ducha. Již několikrát byl na pokraji záhuby, byl ničen, avšak jinak bylo psáno v knize osudu a neměl zahynout. Protože má své předurčení… Dnešní doba, kterou prožíváte, má sloužit k rozpoznání kladů i záporů světového názoru i vlasteneckých kvalit a současně ke krystalizaci ryzích charakterů ve vašem státě… Civilizace se žene nezadržitelně vpřed a nastane doba, kdy žádná prestiž té či oné strany, té či oné velmoci, ale láska a úcta k člověku budou vládnout a duchovní hodnoty budou zdobit hlavy vašich hodnostářů…“
