Jak se rozhodnout pro správného kandidáta

Jak se rozhodnout, aby naše volba pomohla dobré věci? Abychom nepromarnili šanci podpořit dobro pro sebe, pro lidi kolem, pro celou naši společnost? Koho je dobré zvolit, abychom jako jednotlivci i jako národ nezklamali? Stačí vzít tužku a papír, chvíli se ztišit a kreslit ležatou osmičku coby symbol nekonečna. Uvědomit si, že je „něco“, co nás přesahuje,  „něco“ víc moudré, jakési „nekonečno“, co nám rádo napoví, jen je třeba se zklidnit a s čistými úmysly se ptát. Pak si napište otázky: Co mám nyní pochopit a co změnit, aby můj život osobní i život celé společnosti směřoval k lepším věcem? Jakého kandidáta na presidenta je vhodné volit? Kdo z nich je tím, kdo pomůže vyvést národ ze současné neutěšené situace? A pak už jen pište a pište. A čtěte si, co vaše ruka napsala a uvědomujte si, že je něco mezi nebem a zemí, co svou moudrostí přesahuje naše běžné, omezené a často velmi mylné představy.  

Co jsem se touto cestou dozvěděla já? ´Pijící kandidát z Vysočiny´ je „prázdný sud.“ Trošku mi to vrtalo hlavou, co to znamená, vždyť má politickou situaci v malíčku, hovoří jako z partesu, zná toho hodně. Prázdnota spočívá v tom, že je prost lásky a moudrosti. Je jako milenec, který umí dokonale všechny techniky milování, celý život se jim věnuje, praktikuje je hodně často, ale ke své manželce stojí zády, vůbec nic pořádného s ní nežije. V posteli si „odcvičí“ potřebné polohy ale jinak je prázdný sud, jen se od své ženy na pár krokůl vzdálí, podvádí ji se vším, co má sukni. „Sud“ bez srdce…arogantní, prázdný, z jeho omezenosti běhá mráz po zádech... To by měl být zástupce nás Čechů? Hrůza domyslet.

Jeho nejsilnějí protikandidát, „lyšáček“, bývalý komunista, ten je trochu jiný. Cítí se zavázaný těm, kdo do něho vložili miliony, dělá v jejich režii doslova a do písmene vše, aby se prosadil, aby nezklamal… Je v tom jakási rádoby moc bez páteře.

„Hokynářka“, silná, agresivní bytost v ženském těle – kdyby byla muž, pasovalo by na ní jediné slovo: grázl. Bezcharakterní holomek schopný všeho. Tolik hrubosti jako ona v sobě má málokterý chlap.

Nechceme opravdu vidět, co se to v naší blízkosti děje? Zavíráme před pravdou oči? Stačí nám třeba jeden z těchto lidí jako náš budoucí prezident? Teď se divíme, co dělá Klaus. S nějakým z těchto to bude skluzavka ještě do větší mravní špíny.

Učitelé a studenti v Jihočeském kraji začali držet protestní hladovku proti komunistům v krajském zastupitelstvu. Nemuselo by to takto být, kdyby nepropásli šanci dostat na kraj někoho kvalitnějšího. Např. našim přátelům (Jirkovi Čečkovi a dalším) na Liberecku se povedlo odsunout komunisty až na třetí místo. Pracovala na tom velká skupina lidí celé dva roky. Dva roky života tomu věnovali, ale stálo za to! Na jihu se však spalo. A teď s křížkem po funuse - ač se  hodně snaží - je na změny jaksi pozdě. Komunisti je mají na háku.

Nesmíme udělat stejnou chybu a tvářit se, že se nás volba – ZVOLENÍ TOHO, KDO JE ZÁRUKOU VĚTŠÍ MRAVNÍ ČISTOTY, NEŽLI JAKÁ JE TEĎ – netýká. Nejenom že týká, máme vše ve svých rukou. A dokonce je i koho volit: upřímnost, snaha posunout kolo dějin k čestnosti a zásadovosti, nepaktování se s populismem a s hloupostí. Jasně vyřčené ano k dobru ukrytém v poctivých občanech. Ochota i síla dovést věci ke zdárnému konci. To všechno presentuje paní Táňa Fischerová. Ač drobná vzrůstem, velká svou osobností, krásná svým životem. Převzala štafetu Václava Havla, pochodeň světla, podněcuje plamínek dobra v každém z nás.

Není čeho se bát. Nesmíme však spát. Když nepodpoříme dobro teď, za pár dní bude na nářky pozdě.

Svatopluk Čech 

Dosti nás

Jsme slabí, malí – Dosti těchto řečí!

Jen kdo tak zoufá, sláb a malý jest.

Oč byla Hellas, byla Roma větší,

než skrání nesmrtnou se dotkla hvězd?

Jak směšné byly našich předků cepy,

když celý svět se zdvihl proti nim,

a hle, svět celý zdrtil vůdce slepý

a Táboru se klonil věčný Řím.

Jen v srdce zápal, chrabrost bohatýrů,

a budem vojskem netušených sil!

Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru

a malým ten, kdo zná jen malý cíl!